Sladká políbení (108)
J. LynnJako led
Nejdřív jsem netušila, jestli mě líbal, abych přestala brečet, nebo jestli měl jiný důvod. Sice to byl zvláštní způsob, jak slzy zastavit, ale povedlo se to. Přestala jsem plakat, protože jsem přestala přemýšlet. Líbal mě. Roky zvědavosti, jaké to bude, a toužení po této chvíli skončily a jeho rty teď byly na mých.
Byl to jemný, něžný polibek, který mě hluboko zasáhl, připravil mě o dech a poté i osrdce. Ale Kyler měl moje srdce vždycky.
Přejel svými rty po mých jednou a podruhé. Ostře jsem se nadechla a chytila se ho kolem pasu. Z hrdla se mu vydral hluboký vzdech, který rozechvěl každou částečku mého těla. Zatlačil na moje rty a rukama přejel z obličeje hlouběji do vlasů. Sklonil ústa a zaklonil mi hlavu, zuby mě tahal za spodní ret a nutil mě otevřít pusu.
Moje rsdce bušilo tak prudce, až jsem se bála, že mi vyskočí z hrdui. Sevřela jsem prsty měkkou látku jeho mikiny a z úst mi unikl malý povzdech, když se jeho jazyk dotkl mého. Potom polibek prohloubil. Nikdy mě takhle nikdo nelíbal – jako by po mně žíznil.
Kdyby si měla chuť, tak na tomhle blogu probíhá knižní maraton, tak to pojď vyzkoušet, bude to stát za to a můžeš i něco vyhrát 🙂
http://books-films.blog.cz/1406/letni-knizni-maraton