Sladká políbení (107)
Jennifer ProbstManželský omyl
„Já jsem šéf, a tudíž mám poslední slovo.“
„Jen je škoda, že se nerozhoduješ správně.“
Když jí ústa ovanul jeho horký dech, pootevřela rty. Prsty jí zarýval do paží, jak se snažil ovládnout. „Na to, že se teprve zaučuješ, jsi dost hubatá.“
Zničehonic se jí zmocnila tak silná touha, že málem vykřikla. Bradavky se jí třely o hedvábí blůzy a prosily o stisk jeho zubů. „Tak mě umlč,“ vyzvala ho šeptem.
Na okamžik zaváhal, pak zaklel a prudce jí přitiskl rty na ústa.
Polibek byl horký, prudký a žádostivý. Jazykem jí ještě víc pootevřel rty a zajel hluboko dovnitř, potom ji zvedl a posadil na stůl. Chytila se ho za ramena, rozevřela nohy a sukně se jí vysoukala vysoko na stehna. Posunula se na kraj stolu, aby je mohla roztáhnout ještě víc, ale vyhrnul jí sukni až k pasu, vzal ji za kotníky a položil si její nohy kolem boků.