Podzimní napětí s Dominem (39)

by Syki · Published 28.11.2013 · Updated 28.11.2013

Nezapomeňte se podívat také na Books in Ashes, kde najdete ukázku z knihy Trest pro hříšné .

Vykonavatel

Prolog

ÚSTAV SVATÉHO MATOUŠE
(STŘEDISKO PRO LÉČBU KATOLICKÝCH KNĚŽÍ,
KTEŘÍ SE DOPUSTILI POHLAVNÍHO ZNEUŽÍVÁNÍ)
Silver Spring, Maryland

Červenec 1999

Otec Selznick se probudil uprostřed noci s nožem na ryby na hrdle. Jak si Karoski opatřil řezný nástroj, zůstává dodnes záhadou. Během nekonečných nocí si ho nabrousil o hranu trochu vystouplé dlaždice v cele, kde byl v izolaci.

Jednalo se o předposlední případ, kdy se mu z oné úzké místnůstky třikrát dva metry podařilo uniknout; řetězu, kterým byl připoutaný ke stěně, se zbavil pomocí náplně do propisovačky.

Selznick ho urazil a musel za to zaplatit.

„Nepokoušej se mluvit, Petře.“

Karoskiho měkká a pevná ruka mu zakrývala ústa, zatímco nůž jemně přejížděl po rašících vousech jeho bratra ve víře, nahoru a dolů, jako v úděsné parodii na holení. Selznick se na něj díval ochromený hrůzou, s očima vytřeštěnýma a s prsty zaťatými do obruby povlečení, a cítil na sobě jeho tíhu.

„Ty přece víš, proč jsem přišel, viď, Petře? Mrkni jednou, abys řekl ,ano‘, a dvakrát, abys řekl ‚ne‘.“

Selznick téměř nereagoval, dokud neucítil, že nůž na ryby ustal ve svém tanci. Pak dvakrát zamrkal.

„Tvá nevědomost je to jediné, co mě dokáže rozčilit ještě víc než tvoje nezdvořilost, Petře. Přišel jsem, abych si vyslechl tvou zpověď.“

V Selznickových očích se mihl letmý záblesk ulehčení.

„Lituješ toho, že jsi zneužíval nevinné chlapce?“

Jedno mrknutí.

„Lituješ toho, že jsi pošpinil svůj kněžský úřad?“

Jedno mrknutí.

„Lituješ toho, že jsi pohoršil tolik zbožných duší a zklamal jsi důvěru naší svaté matky církve?“

Jedno mrknutí.

„A konečně, ale neposlední v řadě, lituješ toho, že jsi mě před třemi týdny vyrušil při skupinové terapii, a tím jsi značně zdržel mé opětovné začlenění do společnosti a můj návrat do služeb Bohu?“

Jedno důrazné, horlivé mrknutí.

„Rád vidím, že se kaješ. Za ty první tři hříchy ti jako pokání ukládám šest Otčenášů a šest Zdrávasů. Za ten poslední…“

Výraz v Karoskiho chladných šedých očích se nijak nezměnil, zdvihl však nůž a zastrčil ho mezi rty zděšené oběti.

„Neumíš si představit, Petře, jak si tohle vychutnám…“

Selznickovi trvalo téměř tři čtvrtě hodiny, než zemřel. Vypustil duši ve vynuceném tichu, aniž by zburcoval dozorce, kteří třicet metrů od nich chovance hlídali. Karoski se vrátil do své cely a zavřel za sebou dveře. Další den ráno ho zděšený ředitel ústavu našel, jak tam sedí pokrytý zaschlou krví. Ona podívaná však starým knězem neotřásla nejvíc.

Úplně ho totiž zaskočila chladná, nevzrušená a absolutní logika, s kterou ho Karoski požádal o ručník a umyvadlo, protože ‚se umazal‘.

…

APOŠTOLSKÝ PALÁC
Sobota, 2. dubna 2005, 21:37

Muž na posteli přestal dýchat. Jeho osobní tajemník monsignore Stanisław Dziwisz, který už šestatřicet hodin držel umírajícího za ruku, se rozplakal. Ošetřující lékaři ho museli násilím odstrčit a víc než hodinu se starce pokoušeli vzkřísit. Zašli mnohem dál, než říkal zdravý rozum. Znovu a znovu začínali s resuscitací, poněvadž věděli, že musí udělat všechno, co je v jejich silách, a dokonce ještě víc, aby upokojili vlastní svědomí.

Soukromé obydlí Nejvyššího pontifika by nejednoho neznalého pozorovatele udivilo. Vladař, před kterým se s úctou skláněly hlavy států, žil v naprosté chudobě. Jeho pokoj byla nevýslovně strohá místnost, s holými stěnami až na krucifix a nábytek z lakovaného dřeva: stůl, jednu židli a skromné lůžko, které v uplynulých měsících nahradila nemocniční postel. Na té se ho ošetřovatelé snažili resuscitovat, zatímco veliké krůpěje potu kapaly na neposkvrněně bílé povlečení, které několik polských jeptišek třikrát denně vyměňovalo.

Potom už doktor Silvio Renato, papežův osobní lékař, ono marné úsilí konečně zarazil. Posunkem nařídil ošetřovatelům, aby starcův obličej zakryli bílou plachetkou. Požádal všechny, aby odešli, a zůstal tam jenom s Dziwiszem. Na místě vystavil úmrtní list. Příčina smrti byla naprosto jasná: kolaps kardiovaskulárního systému, ztížený zánětem hrtanu. Když měl napsat starcovo jméno, zaváhal, aby však zabránil problémům, zvolil nakonec to občanské.

Když listinu vystavil a podepsal, podal ji kardinálu Samalovi, který právě vešel do místnosti. Toho čekal trudný úkol oficiálně ověřit papežovu smrt.

„Děkuji, pane doktore. Když dovolíte, začnu.“

„Je zcela váš, Vaše Eminence.“

„Ne, pane doktore. Teď náleží Bohu.“

Samalo pomalu přistoupil k úmrtnímu loži. Ve svých sedmdesáti osmi letech mnohokrát prosil Pána, aby se té chvíle nedožil. Byl to klidný a mírný člověk a věděl, jak těžké břemeno a kolik povinností a úkolů teď dolehne na jeho ramena.

Podíval se na mrtvolu. Ten muž přežil kulku do prsou, nádor na tračníku a komplikovaný zánět slepého střeva a dožil se čtyřiaosmdesáti let. Parkinsonova choroba ho však den po dni oslabovala natolik, že jeho srdce nakonec už nevydrželo.

Z okna ve třetím poschodí paláce kardinál viděl, jak skoro dvě stě tisíc lidí zaplnilo náměstí Svatého Petra. Terasy okolních budov byly plné antén a televizních kamer. ‚A zakrátko jich bude ještě víc,‘ pomyslel si Samalo. ‚Co nás to čeká? Lidé ho zbožňovali, obdivovali jeho obětavost a železnou vůli. Bude to těžká rána, i když to všichni už od ledna čekali… a leckdo si to přál. A pak je tu ještě ta druhá záležitost.‘

Ode dveří se ozvaly kroky a vešel šéf vatikánské bezpečnosti Camilo Cirin. Po něm vstoupili tři kardinálové, kteří měli potvrdit papežovu smrt. V jejich tvářích bylo znát znepokojení a rozespalost. Všichni přistoupili k lůžku a žádný neodvrátil oči.

„Začněme,“ řekl Samalo.

Dziwisz mu nastavil otevřený kufřík. Komoří zvedl bílou plachetku, která zakrývala obličej zesnulého, otevřel lahvičku, obsahující poslední pomazání, a začal latinsky tisíciletý rituál:

„Si vives, ego te absolvo a peccatis tuis, in nomine Patris, et Filii, et Spiritus Sancti. Amen.“

Volba nového papeže může mít nečekaně krvavé kulisy…

Nepřijeli do Vatikánu zemřít, ale zvolit nového papeže. Než se však konkláve stačí ujmout svého vznešeného úkolu, je jeden kardinál zavražděn. Pachateli zjevně nestačilo jen zabít, potřeboval svou oběť trápit a zohavit. Měl snad ten brutální čin symbolizovat mučednickou smrt?

Dříve než se policejní inspektorka Paola Dicantiová stačí s případem pořádně seznámit, je nalezen další zmasakrovaný kardinál. Teď už je zřejmé, že pachatel plní předem stanovený záměr. Spatřuje v tom snad jeho zvrácená mysl jakési vyšší poslání? Vykonává ty brutální popravy z vlastní vůle, nebo na něčí příkaz?

Paole přichází na pomoc Otec Anthony Fowler, americký kněz a bývalý agent FBI, který o hledaném vrahovi ví mnohem víc, než by si inspektorka dokázala představit. A když je důkazy dovedou až k nejmocnějším postavám v církevní hierarchii, začíná dvojice vyšetřovatelů tušit, že se brzy nejspíše stanou dalšími figurkami v něčí smrtící hře. Těmi, kteří mají být také obětováni…