Podzimní napětí s Dominem (33) – Frank Quinn
Nezapomeňte se podívat také na Books in Ashes, kde najdete ukázku z knihy Krevní test.
Na zabití
Má nějaké podezření?
Nebo snad dokonce tušení?
Právě o tomhle přemýšlel, když pozoroval ženu kráčející po chodníku. Maličko si poupravila kabelku na boku, obrátila se a vyšla tři betonové schody vedoucí k vestibulu činžovního domu. Dnes večer se zdá být unavená, jako kdyby ji něco tížilo, a proto se z jejího kroku ztratila pružnost.
Pomyslel si, že se nejedná o žádné překvapení. Určitě v nás existuje něco, co nám dá během několika minut nebo vteřin vědět, že se náš život chýlí ke konci.
Nahoru? Dolů? Zastavit? Jet?
Výtah jako by se nemohl rozhodnout.
Janice Queenová stála sama v klaustrofobním prostoru a cítila, jak jí buší srdce. Ne že by pro ni tahle vertikální nerozhodnost byla něco nového. Pokud totiž nechtěla šlapat šest pater pěšky, musela použít jediný výtah v domě, aby se dostala ke svému bytu. Takže neměla moc na výběr. Ale vždycky se bála uzavřených stísněných prostor, a obzvlášť výtahů. Nikdy se nedokázala zbavit ponuré představy, že kdyby došlo k vážné poruše – což nebylo nic, co by se už někomu dřív nestalo –, pod tenkou podlážkou, na níž stála, zela černá šachta, která představovala náhlou a téměř jistou smrt.
Nejméně dvakrát denně, přinejmenším pět dnů v týdnu jezdila výtahem nahoru a dolů nitrem starého, ale nedávno opraveného činžovního domu.
Ach! Konečně se výtah usadil a víceméně zastavil v šestém patře. Když se dveře rozevřely, odhalily asi osm centimetrů vysoký schod, o který se dalo snadno zakopnout, pokud si ho člověk nevšiml, a navíc poskytoval letmý pohled do černé propasti. Jakési varování.
Janice žila svůj život spokojeně, chodila pravidelně do práce v knihkupectví, občas si vyšla na schůzku či s přáteli do baru Bocco’s na konci ulice nebo si koupila hotové jídlo v lahůdkách na rohu. Její život se podobal milionům ostatních ve velkoměstě.
Výtah ho mohl v okamžiku ukončit.
Pomyslela si, jak je to absurdní. Vystoupila na měkký koberec ležící v chodbě v šestém patře, a když překračovala propast, tělem jí projel záchvěv nepříjemného pocitu.
Dveře jejího bytu byly od výtahu jen několik kroků, což znamenalo, že za svými zdmi slyšela i pozdě v noci kabely vybrnkávající tiché a zasmušilé akordy i tlumené rány a nárazy, jak se výtah při každé zastávce vyrovnával. Takže na ten zatracený výtah myslela až příliš často, dokonce se jí o něm zdálo a časem dospěla k přesvědčení, že smrt ve výtahu má napsanou ve svém osudu.
Odemkla dveře do bytu a vstoupila. Šero. Rozsvítila a hned se uviděla ve vysokém zrcadle, před nímž se zastavila pokaždé, když odcházela nebo přicházela, aby zkontrolovala svůj vzhled.
Viděla zmačkanější a unavenější verzi Janice, než které dnes ráno dávala sbohem cestou do práce. Ještě nepřekročila čtyřicítku, stále byla štíhlá s plnými ňadry, ucházejícíma nohama a hnědými vlasy rámujícími obličej, jenž byl spíš milý než klasicky krásný. Pomyslela si, že má příliš velké čelisti. A ty mizerné vrásky. Byly vidět jen v krutém světle nebo když jste se podívali hodně zblízka. Od koutků úst se dolů šířily vějířky jemných linek. U tmavých očí už hrozilo, že se objeví skutečné vrásky. Náznaky osamělé bu doucnosti. Ještě stále muže přitahovala, ale pochopitelně bylo snazší jejich pozornost upoutat než udržet. Nebo se jich občas zbavit.
Zrcadlo bylo připevněné na dveře malé skříně. Přehodila ucho kožené kabelky přes kliku, pak si svlékla tenký šedý kabátek, který nosila do práce k tmavým kalhotám a bílé blůze, a pověsila ho do skříně mezi silnější kabát a modrou větrovku. Zítra ráno, pokud bude dost chladno a případně se bude schylovat k dešti, by mohla kabátek zanést do čistírny a vzít si na sebe bundu. Majitelka knihkupectví Dee byla mimo město, údajně služebně, ale ve skutečnosti trávila čas s ženatým mužem, se kterým měla vášnivý milostný poměr. Janice o tom neměla vědět, takže se před Dee tvářila, že nemá o ničem nejmenší ponětí. Dee si pořádně užívala, zatímco Janice, jež tu a tam pocítila záchvěv žárlivosti, celý týden brzy ráno svědomitě otevírala obchod.
Janice se dost nevyspala, protože byla závislá na nočních filmech v televizi. Graham, její momentální chladnoucí láska, byl ta ké na cestách, což jako obchodní zástupce musel často, a vrátí se až zítra. Téměř se pohádali, když se s ním v Bocco’s loučila. Janice věděla, že jejich vztah přestává pomalu fungovat, a rozhodla se ho ukončit sama. Nechtěla čekat, až to udělá Graham. S přibýva – jícími roky stále víc cítila potřebu svůj život plně kontrolovat. Předtím vždycky čekala. Tentokrát ne. Bolest pak možná nebude tak krutá.
Město ochromil strach z vraždícího šílence. Podle neznámého – a možná i neexistujícího – klíče si vybírá mladé ženy, které nechá vykrvácet a poté s chirurgickou přesností rozřezává jejich těla. Jediné, co po něm na místě činu zůstává, je úhledně srovnaná hromada lidského masa a kostí, ale jinak se policie nemá čeho chytit.
Detektiv Frank Quinn viděl za svou policejní kariéru ledacos a jen tak něco ho nerozhodí. Když ovšem zjistí, že vrahův výběr není náhodný, ale napovídá, že pachatel chtěl od samého začátku vtáhnout Quinna do své šílené hry, i ostřílenému policajtovi přejede mráz po zádech. A to ještě netuší, že Řezník, jak bestiálnímu pachateli policisté říkají, nestál jen o jeho profesní účast, ale že hodlá proniknout i do jeho soukromí.
Nikdo neumí vypátrat vraha tak jako Quinn. Jenomže tentokrát Quinn čelí psychopatovi, jenž ho vystaví zkoušce nervů, jakou doposud proslulý detektiv nepodstoupil…
Oficiální stránky Johna Lutze ~ Profil autora na FaceBooku ~ série na GoodReads
koupit knihy: Temnější než noc ~ Na zabití ~ Noční vraždy ~ Potřeba zabíjet
