Žhavé léto s Baronetem (16): Zlomená srdce
Druhá ukázka z knihy Zlomená srdce.
Příklady ze života
Vzpomínám si, že ten den měl ráno velký zájem o sex.
Pak jsem odešla do práce jako normálně. Asi v půl deváté
mi poslal sms: STEHUJU SE PRYC. To bylo všechno,
co mi k tomu řekl. Když jsem přišla domů, byl pryč. To,
co mě fakt dostalo, bylo to utajení, jak všechno zařídil za
mými zády.
Odnesl si všechny příbory. Po dvou letech společného života
mi nenechal ani lžičku, abych si mohla zamíchat čaj.
Debbie, 28, Glamorgan
Byl pondělní večer a byly jsme doma u Nóbl Lucy v Battersea. Pročesávaly jsme internet a hledaly jsme další příběhy srdceryvných rozchodů pro webovou stránku.
„Jedna holka, co jsem s ní dřív pracovala…,“ začala jsem.
„Hmmm?“ opáčila Lucy, aniž by vzhlédla.
„…ta chytla svého snoubence v posteli s jejich osmnáctiletou sousedkou.“
„Hnusné.“
„Začala chodit k jeho domu a potloukat se kolem. Myslím tím každý večer!“
„Proč?“
„Aby ho mohla vidět.“
„Neříká se tomu stalking?“
„A nechávala mu takový anonymní vzkazy… spousty takových vzkazů, přilepených lepičkou na jeho dveře.“
„Chudinka pitomá.“
„Představ si – každý večer.“ Uvažovala jsem, že zajdu za Robem a provedu něco podobného, ale byt měl na velice rušné ulici, kde znám všechny sousedy, protože jsem tam sama bydlela pět let.
Vzala jsem do ruky telefon, abych zkontrolovala, zda mi nepřišla sms.
„Zavolej mu,“ radila Lucy.
„Nemůžu mu zavolat. Už jsem ti přece vysvětlila, že čekám, až on zavolá mně.“
„Takže ty by sis ho chtěla vzít a teď s ním nemůžeš ani mluvit?“
„Nemůžu mu přece volat, když jsem se odstěhovala, nebo jo? Co bych mu asi řekla? ‚Ahojky! Už se ti po mně stýská? Mám se vrátit? Chceš se ženit?‘“
„Co když ti nezavolá?“
„Zavolá. Jde jenom o čas. Měl týden na to, aby mu to došlo, další týden na to, aby si užíval svobody, díval se na zápasy v ragby a tak, prostě co chlapi dělají, když si užívají svobody, a v dalším týdnu si uvědomí, že je beze mě ztracený. Takže teď mi každou chvíli může zavolat. To je čítankový příklad.“
Bylo nesmírně důležité, aby moji teorii přijala.
„Tak dobře.“ Lucy pokrčila rameny a dopila skleničku. Já jsem tu svou dopila už před deseti minutami. Náhle mě popadla chuť na cigaretu: tenhle večer se všemi těmi příběhy odmítnutých a odkopnutých byl dost náročný.
Byla jsem moc ráda, že mě nikdo neodkopnul.
Lucy sebrala skleničky. „Dáš si ještě?“ S dokonalým držením těla se vydala do kuchyně. Otráveně jsem se zadívala na zářivé podlahy a neposkvrněný bílý koberec. Někde jsem četla, že stav ženina bytu je v přímém vztahu se stavem její mysli. Pokud by to byla pravda, pak se Lucy musí těšit mimořádnému duševnímu zdraví. Lucy vždycky byla zvláštní. Na vysoké škole si zařídila pokoj na koleji doslova designově. Barevně ho vyladila a koupila novou barevnou televizi, taftové závěsy a voňavé svíčky. Já jsem ve vedlejším pokoji měla novou kosmetickou taštičku a připadala jsem si děsně šik. Málem jsem umřela, když mi zaťukala na dveře, představila se a s tím svým dokonalým přízvukem prohlásila: „Což takhle dát si džin s tonikem?“ Úžasné bylo, že ji nikdy nic nevyvedlo z konceptu. Začala jsem jí říkat Nóbl Lucy a ona se tak sama začala představovat i na zahajovacím plese, jako by to byl nějaký druh titulu: „Ahoj, já jsem Nóbl Lucy a tohle je moje malá přítelkyně Vivienne.“
Každopádně se jí dařilo dobře a taky si to zasloužila. Tvrdě pracovala, aspoň to vždycky říkala. Vzpomněla jsem si na svůj vlastní byt. Vlastně jsem si ještě ani pořádně nevybalila, ale i když mi bylo jasné, že bych se do toho měla pustit, věděla jsem, jak to bude depresivní. Víte proč? Protože je to byt pro single dívku. Nic proti single dívkám, jenom připomínám, že já k nim nepatřím. Sice jsem se odstěhovala, ale pořád jsem jeho snoubenka. Mám vztah. Třela jsem si kůži na prsteníku. Bez zásnubního prstenu mi připadal nahý. Bože, cítila jsem se příšerně.
Celý měsíc bez Roba. Chci říct, že jsem sice věděla, že si jenom dáváme pauzu, ale nepředstavovala jsem si, že to bude tak těžké. Úplně se odstřihnout… připadalo mi to jako smrt.
Položila jsem si nohy na konferenční stolek vedle úhledně naskládané hromádky časopisů s lesklými obálkami. Zrak mi padl na dívku z titulní strany s vlasy vlajícími a karamelově zbarvenými rty. Ženy, které mají všechno, hlásal titulek, který se jí táhl přes prsa. Přeletěla jsem článek. Ženy, které mají všechno, nosí vysoké podpatky a draze vyhlížející účesy – tady sedí ve své kanceláři a autoritativně třímá pero. Hned vedle se povaluje s tácem croissantů v saténovém pyžamu, přičemž očividně nepozřela ani jeden croissant už od počátku osmdesátých let. Tady se zase sklání na své soukromé pláži, aby pomuchlovala své tři úžasné děti (ačkoliv moment, je jedno z nich opravdu šikmooké?). Ta má doopravdy všechno. Nádherný dům, skvělou práci jako generální ředitelka úspěšné akciové společnosti, šťastné manželství, a to si přitom ještě dokáže najít čas na pečení. Ta určitě nesedí a nečeká, až jí zavolají nějací bývalí snoubenci. Pustila jsem se do malého testu pod článkem.
Dostat kopačky po třetí od stejného chlápka? Hrůza! Vivien se to ale přihodilo. Projde všemi třemi základními stádii smutku: odmítnutí, alkoholu i příšerného účesu, a začne hledat útěchu na Googlu.
Když zjistí, kolik příběhů zklamaných lásek světová síť obsahuje, založí si vlastní stránku pro ty, kdo mají zlomená srdce. Sama se rozhodne bojovat a získat Roba zpátky. Jenže se jí věci poněkud vymknou z ruky a sklidí příšernou ostudu. Spolu se čtenáři si položí otázku: Jakou nejbláznivější věc byste udělali pro lásku? Vivien si nakonec uvědomí, že nejlepšího muže má přímo před nosem – jen ho celou dobu odmítala vidět. Nešťastná láska ještě nikdy nebyla tak zábavná!
Emma Garcia na FaceBooku ~ Kniha na GoodReads
koupit knihu: Zlomená srdce
