Žhavé léto s Baronetem (11): Aféra Blackstone

by Syki · Published 5.8.2013 · Updated 5.8.2013

První ukázka z prvního dílu série Aféra Blackstone.

Ještě že tu dnes není má matka. Zešílela by. Na Bennyho výstavu jsem dnes v noci přišla, protože jsem mu to slíbila. Protože vím, jak je to pro něj důležité. Vlastně je to důležité i pro mě. Pro svého přítele chci to nejlepší, stejně jako on pro mě. Za poslední tři roky mě Benny nesčíslněkrát utěšoval, popíjel se mnou, soucítil, a dokonce mi pomáhal platit nájem tím, že mi občas dohodil nějakou práci. A taky pořídil fotografii, na kterou se právě teď dívám. Je na ní mé nahé tělo.

Pózovat jako modelka pro focení aktů není práce, o jaké jsem roky snila, ale způsob, jak si během studentského života přivydělat. V poslední době dostávám od fotografů stále více nabídek. Benny mi řekl, abych se připravila na to, že po této výstavě zájem o mě ještě vzroste. Lidé se budou ptát na modelku. Tak je to vždy, Brynne. Takový je můj Benny, věčný optimista.

Usrkla jsem šampaňské ze sklenky a prohlížela si obraz na zdi. Má fotografie byla vytištěna na velké plátno. Připadalo mi to sice trochu přehnané, ale z fotografie bylo zřejmé, že Benny má talent. Přestože je synem somálských uprchlíků, kteří v Británii začínali od nuly, ví, jak udělat dobrou kompozici. Položil mě na záda, otočil mi hlavu na stranu, přes prsa položil jednu paži a druhou mi zakryl klín. Chtěl, abych měla volně rozprostřené vlasy, nohy nahoře a zahalený rozkrok. Při focení jsem si na sebe vzala titěrná tanga, ale ta nejsou na obrázku vidět. Má fotografie se nedala považovat za pornografii. Správný termín je koneckonců umělecký akt. Všechno bylo nafoceno vkusně, jinak bych do toho nešla. Skutečně jsem se modlila, aby se má fotka neobjevila na žádné porno stránce. Ale co můžete v dnešní době vědět. Já porno nedělám. I sex jen výjimečně.

„Tady je moje holka!“ Okolo ramen mě objaly Bennyho velké, silné paže. Bradu si položil na temeno mé hlavy. „Je to senzační, ne? Máš ta nejkrásnější chodidla ze všech žen na této planetě.“

„Všechno, co fotíš ty, vypadá skvěle, Bene. I moje chodidla.“ Otočila jsem se tváří k němu. „Takže jsi už něco prodal? Respektive, kolik už jsi toho prodal?“

„Už tři a myslím, že další prodám velmi brzy.“ Ben zamrkal. „Nebuď moc nápadná, ale vidíš toho vysokého chlápka v šedém obleku s černými vlasy, jak mluví s Carole Andersenovou? Vyptává se. Zdá se, že je uchvácen tvým nahým tělem. Jakmile bude mít fotografii doma, nejspíš si to před ní ručně udělá. Jaký to je pocit, Brynne, má lásko? Že takový boháč při pohledu na tvou nadpozemskou krásu vytahuje ptáka.“

„Zmlkni,“ obrátila jsem oči v sloup. „To je nechutné. Neříkej mi takové věci, nebo s tím přestanu.“ Naklonila jsem hlavu. „Máš jedině štěstí, že tě mám ráda, Benny Clarksone.“ Ben uměl říct i ta nejsprostší slova tak, že zněla příjemně a rafinovaně. Určitě za to mohl jeho britský přízvuk. K čertu, díky přízvuku zněl občas dobře i Ozzy Osbourne.

„Ale stejně je to pravda,“ ušklíbl se Ben a políbil mě na tvář, „a ty to víš. Ten chlap z tebe nespustil oči od té doby, co jsi sem přitančila. Rozhodně není gay.“

Probodla jsem Bennyho pohledem. „Dobře že to vím, Benny, díky za informaci. A já jsem sem nepřitančila!“

Zakřenil se na mě tím škádlivým, chlapeckým způsobem, tak jak to umí jen on. „Věř mi, kdyby byl, právě teď bych mu nabízel, že mu ho v zadním salonku vykouřím. Je sexy k zešílení.“

„Skončíš v pekle, je ti to jasné, že ano?“ Přejela jsem zběžně pohledem všechny přítomné a zhodnotila onoho potenciálního kupce. Benny měl pravdu, na tom chlápkovi bylo sexy všechno, od kožených podrážek bot značky Ferragamos až ke konečkům vlnitých tmavých vlasů. Mohl měřit okolo sto devadesáti centimetrů, měl svalnatou postavu a čišelo z něj sebevědomí. A taky prachy. Jeho oči jsem nezahlédla, protože právě hovořil s majitelkou galerie. Že by o mém obrazu? Těžko říct, ale na tom přece nezáleží. I když si ho koupí, stejně se už nikdy v životě nepotkáme.

„Mám pravdu, že jo?“ okomentoval Ben můj pohled a šťouchl mě do žeber.

„O tom vyhonění? To ani náhodou, Benny!“ Zavrtěla jsem hlavou. „Je příliš pohledný na to, aby si musel orgasmus přivodit vlastníma rukama.“

A v té chvíli se onen pohledný muž otočil a zadíval se na mě. Cítila jsem jeho žhnoucí pohled, jako by slyšel, co jsem Bennymu právě říkala. Ale to přece není možné, nebo ano? Nepřestával na mě zírat a nakonec jsem to byla já, kdo uhnul pohledem. S takovým charismatem, nebo co to k čertu bylo, co mě přikovalo k podlaze, jsem nedokázala soupeřit. Ucítila jsem nutkavou potřebu opustit místnost. Bezpečnost především.

Mocným lokem jsem dopila skleničku šampaňského.

„Už musím jít. A ta výstava je skvělá.“ Objala jsem svého přítele. „Budeš slavný po celém světě,“ špitla jsem mu s úsměvem do ucha. „Asi tak za padesát let!“

Vyrazila jsem ke dveřím a zaslechla Bennyho veselý smích. „Zavolej mi, má krásko!“

Zamávala jsem mu, aniž bych se otočila, a vyšla jsem ven ze dveří. Na ulici bylo rušno, což bylo na víkendovou noc v Londýně dost netypické. Nadcházející olympijské hry přitáhly do města davy turistů. Než mi zastaví nějaký taxík, nejspíš uplynou celé roky. Mám riskovat chůzi na nejbližší metro? Sjela jsem pohledem na své lodičky s podpatky, které se k titěrným šatům hodily skutečně skvěle, ale na dlouhé procházky stavěné nebyly. I když chytnu metro, pořád se budu muset potácet nocí pěkných pár bloků od stanice k domu. Mamka by mi to samozřejmě zakázala. Ale mamka tu není, je doma v San Francisku, kde já být nechtěla. Kašlu na to. Vyrazila jsem.

„To není dobrý nápad, Brynne. Neriskujte. Dovolte mi, ať vás odvezu.“

Ztuhla jsem. Věděla jsem, komu patří ten hlas, i když jsem ho nikdy dřív neslyšela. Pomalu jsem se ohlédla a spatřila ty oči, kterými na mě před pár minutami upřeně hleděl v galerii. „Vůbec vás neznám,“ řekla jsem.

Usmál se, jeho rty se na jedné straně nepatrně zkroutily. Kývl hlavou k autu, které stálo u chodníku. Elegantní černý Range Rover HSE. Typ, co si mohou dovolit jen velmi bohatí Britové. Ne že bych si už dříve nevšimla, že nemá hluboko do kapsy, ale až teprve teď jsem pochopila, že je naprosto mimo mou ligu.

Ztěžka jsem polkla. Pořád jsem hleděla do těch modrých, velmi jasných a hlubokých očí. „Zavoláte na mě jménem a očekáváte, že vám hned vlezu do auta? Jste blázen?“

Přišel až ke mně a napřáhl paži: „Ethan Blackstone.“

Hleděla jsem na jeho ruku, tak jemnou, elegantní, s bílou manžetou rámující šedý rukáv saka střiženého podle poslední módy. „Jak to, že znáte mé jméno?“

„Před ani ne patnácti minutami jsem si v galerii paní Andersenové za pěknou sumičku koupil obraz s názvem Odpočívající Brynne. A věřte mi, že nejsem duševně indisponován. To zní politicky mnohem korektněji než blázen, nemyslíte?“ Pořád držel ruku nataženou.

Napřáhla jsem tu svou a on ji sevřel. Opravdu to udělal. Nejspíš jsem přišla o rozum, když jsem si potřásla rukou s cizím mužem, který právě utratil celé jmění za obrovskou fotografii mého nahého těla. Ethan měl pevný stisk. A vřelý. Přitáhl si mě k sobě blíž, nebo se mi to jen zdálo? Možná jsem opravdu blázen? Mé nohy se totiž ani o kousek nepohnuly. Ale ty modré oči se najednou ocitly těsně před mým obličejem a já ucítila vůni jeho kolínské. Takhle božsky opojně přece žádný člověk nevoní.

„Brynne Bennettová,“ představila jsem se.

Američanka Brynne Bennettová, studentka výtvarného umění na Londýnské univerzitě, si občas přivydělává jako modelka a veškerý svůj čas dělí mezi školu a práci.

Když si úspěšný britský podnikatel Ethan Blackstone koupí její nahý portrét, Brynne zjistí, že tento muž odmítá brát „ne“ jako odpověď.

Touží po ní, chce ji mít ve své posteli, a když ji získá, udělá vše, aby si ji udržel. Ethanova dominantní povaha Brynne okouzluje a přitahuje, a to navzdory traumatům, která si v sobě mladá žena nese. Není však jediná, kdo má v jejich vztahu tajemství. Velké tajemství. Dokáže Ethan zbavit dívku jejích démonů? Dovolí mu to Brynne, nebo je přízraky minulosti oba zničí?