Knižní sraz ve Zlíně 20.7.2013

Se svým reportem ze Zlína přicházím o hodně později než všichni ostatní, ale to už tak u mě bývá. Alespoň toho nemáte moc najednou (když vezmu v potaz všechny ostatní reporty) a máte se alespoň na co těšit i na příští srazy. Tak se tedy pohodlně usaďte, protože to bude na dlouho. Ale vy už mě přece znáte.

Za všechny fotky ve článku chci velice poděkovat Meghan z Terra Libri. Já byla až moc utahaná na to, abych svůj foťák vytáhla a jako pořádající jsem neměla ani tolik času. Jako fotograf se ovšem na fotkách neukazuje, proto jsem si jednu fotku s Meghan čmajzla z FB nakladatelství CooBoo.

Pro mě, Meghan, Anyu a Olgu samotný sraz začal už o den dřív, tedy v pátek 19. srpna, a to proto, že jsme kvůli dálce i časovým odjezdům vlaků směrem Ostrava byly krapet na štíru. A proč to rovnou neudělat velkolepě, přijela dřív i Anya. Chudák Olga kvůli nám musela vstávat dřív, protože jsme do Zlína s Meghan dorazily okolo deváté hodiny dopolední (ano, Olga si ráda pospí, protože maká až do večera), Anya z Brna pak v deset.

Ještě než se k nám připojila i Anya, jsme všechny tři zaparkovaly v provizorní kanceláři Olgy nad outletem. Díky klimatizaci jsme se měly náramně a po prvotním pokecu jsme se vydaly dolů do outletu, podívat se, co za knihy tam na nás čeká. Byly jsme tam hodinu. Vlastně i déle než hodinu, protože mezitím po desáté dorazila i Anya. To víte, já věděla, co si chci koupit, takže jsem měla nakoupeno poměrně rychle… ale Meghan bloudila jako ten Holanďan a okukovala, co kde je. Na její obranu musím říct, že se ještě pokoušela kontaktovat Suzanne, která trajdala někde po Colours of Ostrava a nepodala žádný seznam toho, co by ráda za knihy. Po hodině a půl (možná po dvou hodinách, co já vím, ztratila jsem pojem o čase), jsme své obrovské úlovky odstěhovaly nahoru do kanceláře a vydaly se na oběd.

Donutila jsem holky zajít do McDonaldu, protože jsem den předtím viděla v televizi reklamu na Já, padouch 2 a tam hlásali, že u Happy Mealu mají Mimoně. No to víte, že jsem ho musela mít! Vážení, po více jak třech letech (vlastně to možná bude těch let i víc), jsem si koupila Happy Meal. Muhahááá. Po obídku jsme se vydaly směr Baťův institut. Olga si pro nás totiž přichystala návštěvu Baťovy expozice a že se bylo na co koukat! ani pořádně nevím, jak dlouho jsme tam áchaly a óchaly nad vším, co tam bylo. Mimo jiné jsme si taky zahrály perfektní hru na variaci Člověče, nezlob se, akorát na Baťův způsob. Myslím, že by se tahle hra měla prodávat, určitě bych si ji pořídila. No, nakonec jsem skončila jako poslední, ale víte co, alespoň budu mít štěstí v lásce… co? 😀

Po obědě jsme si daly chvíly pauzu a pro jistotu ještě zašly na nějaké to pití do restaurace ve Zlatém jablku na náměstí. Odtamtud jsme si odnesly po pizzách i salátu a všechno zbaštily opět v klimatizované kanceláři. Ten den totiž bylo příšerné, příšerné, příšerné vedro. Docela mrtvé a přejezené jsme se pak s Olgou rozloučily a odebraly se na ubytovnu, kde jsme měly rezervovaný pokoj. No, byl to v tom vedru pořádný výšlap, není-liž pravda. Ale po zdolání kopců a kopců (dobře, možná byl tak jeden, nebo dva) jsme se do pokoje dostaly a o několik hodin později i zalehly, abychom se na druhý den vyspaly do krásy. Bohužel to moc nepomohlo.

S Olgou jsme na druhý den byly domluvené, že si ještě před srazem zajdeme na oběd. Někdy během oběda jsem byla domluvená s Filipskhem, že si ho na náměstí vyzvednu, aby nikde netrajdal sám. Po zdárném nálezu všech jsme se vydali směr restaurace a oběd. Tehdy nás Olga zavedla do Sedmi hříchů, jako by věděla, co se bude dít na afterparty. Ale nepředbíhejme!

Po obědě jsme se opět odebrali do kanclu, kde jsme měli v plánu počkat až do dvou odpoledne. Jenže jsme si všimli velkého hloučku, který stál na přechodu a měl namířeno do Loftu, kde se měl konat sraz (ten se nachází hned vedle/pod outletem). Olga přiběhla k oknu, zamávala, ale nikdo jí nevěnoval moc pozornost (koho by taky napadlo zírat někam nahoru), takže jsem přiskočila já a začala zběsile mávat rukama (nejspíš jsem vypadala dosti groteskně). Nakonec se početná skupina baťůžkářů přidala k nám do kanclu, kde došlo na prvotní oťukávání.

Inu, ne každý je taková ukecaná tlučhuba jako já, takže jsem se to pokusila nějak rozproudit. Nejdřív jsme začali samotným představováním, protože se samozřejmě neznáme všichni. Nevím, jestli si dokážu všechny vybavit (a jestli si je vybavím správně). Pokud někoho napíšu špatně nebo na někoho zapomenu, ozvěte se! (Anya si dokonce dělala tahák, což na ni Olga hned vykecala… no není se čemu divit, Anya je čtenář, ne bloger, a stejně jako já už v tom má docela bordel.) Laurdes, Cathy, Spirit, Nel-ly, Eliška, Lucy, Martina, David a Karel. Určitě jsem na někoho zapomněla, ale bylo nás hodně už nahoře, a co potom dole.

Po hodině vzájemného tlachání, kdy jsme probrali všechno až po kalhotky (doufám, že to na vás nezanechalo vážnější újmu, i když Cathy se prý červenala nejen za ušima) a naši novou hymnu They’re Takin Hobits to Isengard, jsme se konečně odebrali ve velkém houfu dolů do Loftu, kde na nás už netrpělivě čekala další část naší padesátky odvážných.

Z Prahy dorazila Axia, která přizvala i Renču (alias překladatelka a korektorka i překladatelka, jinak obě stálice Dětí noci), z dalších míst se objevily také Saša, Suši, Zuzzi nebo Snow Fairy. Kromě toho nás poctili návštěvou i další nadšení čtenáři a blogeři, mimo jiné také zástupce nakladatelství HOST. Mezi posledními nakonec dorazily Teresinha a Petr z nakladatelství CooBoo (a celkově Albatros) a mohla konečně začít zábava…

Teda, za začala až o hodinu později, protože jsme si všichni objednávali něco k pití a vykecávali se. Na můj popud konečně Olga všechny slavnostně přivítala a objasnila, co se bude dít. Tedy moje prezentace, soutěž s CooBoo a pak hromadný nájezd na outlet.

Jako člověk, který nemá problém mluvit před davem, jsem se tedy chopila slova a předvedla všem účastníkům svou prezentaci týkající se chystaných filmových zpracování knih. Měla jsem i pracně postahované trailery, ale bohužel jsme neměli bedny, takže se všichni museli spokojit s mým povídáním. Chtěla bych ještě jednou poděkovat všem za pozornost a za úžasnou spolupráci. Myslím, že jsme se hezky pobavili a odhalili plno zajímavostí i o sobě samých. Teď už se nikdo nebude na Avatara dívat stejně…

Po mně nastoupila Teresinha s Petrem a jejich soutěží, která potěšila snad všechny čtenáře. Nejspíš každý si odnesl nějakou tu knihu z jejich produkce a pak se všichni vydali do outletu, kde se vybíralo a vybíralo, a přebíralo a… byli jsme tam vůbec zatraceně dlouho. Tak dlouho, že jsem si musela sednout na jednu ze židliček a začít se vybavovat s každým, kdo si popovídat chtěl. Ještě v Loftu jsem zašla i za holkama, které seděly až na konci stolového hada, aby se necítily ochuzené o mou zářivou osobnost (*joking*) a snad jsem je moc nevyděsila. V outletu jsem si více popovídala a Martinou, Sašou, Filipskhem a Lucy. Mezi námi pak zběsile pobíhala Olga, která se všem snažila ještě něco prodat a mně dokonce přinesla jednu historickou erotiku, z níž nám pak začala předčítat Anya na celý outlet. Nakonec jsem jí knihu sebrala, ale ona si našla další a pak nám vesele četla dál. Alespoň mám cennou radu do života. Když chce totiž džentleman políbit dívku, nejdřív odhodí svou paruku v dál… Ne, opravdu nechcete vědět víc.

Po dlouhém, opravdu, opravdu dlouhém nákupu, jsme se rozloučily se všemi, co nás opouštěli a s partou (ženskou partou, aby bylo jasno), která bydlela na stejném místě jako my, jsme se vydaly směrem k ubytovně. Po dlouhé době hekání a tahání těžkého knižního nákladu jsme konečně dorazily do cílové stanice. My jsme s Anyou a Meghan zapadly do svého pokoje a nechaly holky, aby se ubytovaly. Po čase jsme k sobě přitáhly i Suši, která si s námi krátila chvíli, než se vydáme zpátky dolů, kde na ni čekala mamka. Myslím, že pokud jsme ji dostatečně nevyděsily na sraze, po společném pokecu se nám to dozajista podařilo. Snad nás nebrala zase tolik vážně 😀

Po té, co jsme se všechny radostně shledaly venku před ubytovnou, jsme se vydaly dolů, hledat Axiu s Renčou a zbytek osazenstva s Olgou. Nakonec jsme se šťastně našly a zamířily do Sedmi hříchů na afterparty. Nemám ani ponětí, jak dlouho jsme tam všichni pobyli, tuším že nějak do jednácti, dvanácti? Konverzace ovšem ani trochu nevázla. Jelikož byla uvnitř restaurace uzavřená společnost, která nám vyhrávala ty správné dupáky, jsme se uvelebili na zahrádce, kde jsme k sobě přirazili několik stolů.

Probrali jsme všechno možné a nemožné, jak míváme ve zvyku na každém jiném sraze. Od blogování, knih, filmů, seriálů, přes školu, život, až po Ameriku. Navečeřeli jsme se, popili nějaký ten alkohol a hlavně se pořádně bavili. A tak to má být. Takové srazy jsou úžasné a já vám všem chci ze srdce poděkovat, že jste se na nás přijeli podívat.

A chcete se podívat, co za úlovky jsme si nakonec na druhý den s Meghan vezly domů?

S Anyou basu nedržíme. Ta si pořídila asi dvě knihy. Za to si se mnou ale zavzpomínala na úžasné americké cestování. První fotka jsou knihy od Meghan, na durhé jsou pak moje.

Co se týče dalších srazů, tak Rodaw už na zítra naplánovala jeden v Praze, my si se Slezany chceme zajít do kina na Percyho a ke konci měsíce je další větší sraz s Neoluxorem v Praze, který spolupořádám. Snad vás na nějakém dalším sraze uvidím! Budu se těšit!

Pozn.: Omluvte případně chybky a přepisy, už se mi to po sobě nechce kontrolovat.