Detektivní Tour s Karin Slaughter (10)

by Syki · Published 3.5.2013 · Updated 12.1.2015

Druhá ukázka z pátého dílu série:

Sára se nerozmýšlela a jedním rychlým pohybem odhrnula prostěradlo. Poprvé od chvíle, kdy se ji Franklin Warren Heeney pokusil zabít, se mu dívala do tváře. Zíral před sebe otevřenýma očima a mezi rty měl trubičku, kterou mu strčili do krku, aby mohl dýchat. Hrdlo měl v místě, kde mu v něm zela otevřená rána, pokryté vrstvou zaschlé krve. Od pasu dolů byl stále oblečený, ale bundu i košili mu záchranáři rozstříhali, když se mu pokoušeli zachránit život. Dělali to spíš jenom z povinnosti, protože muž si prořízl krční tepnu. Ztratil takřka polovinu krve, než se jim ho podařilo zvednout ze země a položit na stůl. Sára to věděla, protože jim pomáhala.

Zvedla hlavu. Amanda s Willem na ni upřeně hleděli.

„Promiňte,“ omluvila se. Musela si odkašlat, aby byla schopná mluvit dál. „Je podobně starý jako Estevez. Mezi pětadvaceti a třiceti. Na svou postavu má podváhu.“ Ukázala na vpichy po jehlách na jeho paži. Kapačka, kterou mu k ní připevnila lepicí páskou, zůstala na svém místě. „V poslední době bral drogy, minimálně ty, co se píchají do žíly.“ Našla otoskop a podívala se muži do nosu. „Má hodně zjizvené sliznice v nosních dutinách, pravděpodobně od šňupání práškových drog.“ Zastrčila nástroj hlouběji. „Má chirurgicky spravenou přepážku, takže bral kokain nebo metamfetamin, možná oxykodon. Všechny tři hodně ničí chrupavky.“

„Co heroin?“ zeptal se Will.

„Ten samozřejmě taky.“ Sára se znovu omluvila: „Promiňte, ale většina závislých na heroinu, s nimiž přijdu do styku, drogu kouří nebo si ji píchají. Ti, co ji šňupají, obvykle putují rovnou do márnice.“

Amanda zkřížila ruce na prsou. „Jak vypadá jeho žaludek?“

Sára se ani nemusela dívat do dokumentů. Muže nikdo nerentgenoval. Zemřel dřív, než mohli nařídit nějaké testy. Sára nepokračovala v ohledání, ale místo toho se znovu podívala na mužův obličej. Franklin Heeney nevypadal jako neviňátko, ale jeho pleť poďobaná akné a vpadlé tváře byly někomu milé. Měl matku a otce, dítě a možná i sestru nebo bratra, kteří si nejspíš právě v tuto chvíli museli vyslechnout, že jejich blízký je po smrti.

Jejich blízký, který chladnokrevně zabil člověka a udeřil Sáru s takovou silou, že jí vyrazil dech. Když si na to vzpomněla, začala jí v modřině nad ňadrem pulzovat bolest. Také měla matku, sestru a otce, kteří by se zděsili, kdyby se doslechli, co se jí dnes stalo.

„Doktorko Lintonová?“ ozvala se Amanda.

„Promiňte.“ Došla si do krabice pro čisté rukavice a přitom se jí podařilo dát se dohromady. Nevšímala si Willova ustaraného výrazu a přitiskla prsty na břicho mrtvého. „Nic zvláštního necítím. Orgány jsou na správném místě a jsou normálně velké. Střeva ani žaludek nemá zvětšená ani zmenšená.“ Stáhla si rukavice a hodila je do koše. Voda v umyvadle byla studená, ale Sára si v ní stejně umyla ruce. „Nemůžu ho poslat na rentgen, protože by potřebovali znát jeho totožnost, a abych byla upřímná, nehodlám nechat čekat živého člověka, jenom abych ukojila něčí zvědavost. Definitivní odpověď vám bude muset dát soudní doktor.“ Nastříkala si do dlaně antibakteriální gel a ze všech sil se snažila mluvit klidně. „Je to všechno?“

„Ano,“ odpověděla Amanda. „Děkujeme vám, doktorko Lintonová.“

Sára na to nereagovala a ignorovala Willa. Ignorovala i obě těla. Upírala oči na dveře, dokud jimi neprošla. Na chodbě se soustředila na výtah, na tlačítko, které stiskne, a na čísla, která se rozsvítí nade dveřmi. Chtěla myslet jenom na to, co má před sebou, ne na minulost. Potřebovala odsud zmizet. Jít domů a tam se zabalená do deky usadit na pohovce, přitáhnout si k sobě své psy a zapomenout na tento hrozný den.

Zaslechla za sebou kroky. Běžel za ní Will. Když se otočila, zastavil se několik kroků od ní.

„Amanda už zjišťuje, kdo dělal to tetování,“ řekl.

Proč tam jenom tak stojí? Proč se za ní hnal, když teď vůbec nic neudělá?

„Možná zjistíme…,“ začal.

„Mně je to úplně jedno.“

Upřeně se na ni zadíval. Ruce měl v kapsách a jeden rukáv saka se mu napínal přes horní část paže. Byl natržený.

Sára se ramenem opřela o stěnu. Teprve teď si všimla, že Will má čerstvě poraněný ušní boltec. Chtěla se ho na zranění zeptat, ale nejspíš by jí řekl, že se řízl při holení. Možná vlastně nechtěla vědět, co se mu stalo. Stále si velice dobře pamatovala fotografii jeho roztržených úst. Co jiného mu ještě udělali? Co dalšího si udělal sám?

Žádný výcvik nepomůže policajtovi tolik jako správně fungující instinkt.

Matka agentky Faith Mitchellové nezvedá telefon. Na dveřích je krvavý otisk dlaně. A uvnitř je to ještě horší: na podlaze prádelny leží mrtvý muž, uprostřed obývacího pokoje stojí jiný muž se zbraní v ruce a další právě utíká zahradou. Faith vidí všude kolem sebe naprostou spoušť. Bohužel však nikde nevidí svou matku…

Když vše skončí, Faith se marně snaží najít odpovědi na bezpočet otázek, které se jí rojí hlavou. Nejprve ovšem musí zjistit, kam se poděla matka. Proč ji někdo sledoval a odposlouchával její telefon? Byla Evelyn unesena? Zavražděna? K nalezení pravdy bude Faith potřebovat pomoc Willa Trenta a Sáry Lintonové, mimo jiné i proto, že sama byla dočasně suspendována. Pro detektivy je nyní svědkyní. A také podezřelou.

Jak tenká hranice dělí spravedlivého policistu od korupce, vydírání nebo dokonce vraždy? Faith se bude muset postavit lidem, které až doposud respektovala, pokud chce najít matku a vynést pravdu na světlo – nebo ji navždy pohřbít…