Detektivní Tour s Karin Slaughter (7)

První ukázka z čtvrtého dílu série:

Allison se však ve skutečnosti k temným myšlenkám upnula dávno předtím, než v novinách vyšel článek o povodni. Nemohla to svádět jenom na počasí, ale neutuchající déšť a neustále zatažená obloha v její mysli opravdu podnítily zoufalství. Nebylo by mnohem snazší prostě se svým pocitům poddat? Proč by se měla vracet do Elby a stát se ztrhanou bezzubou stařenou s osmnácti hladovými dětmi na krku, když může jednoduše vstoupit do jezera a pro jednou svůj osud vzít do vlastních rukou?

Začínala se tolik podobat matce, že skoro cítila, jak jí šedivějí vlasy. Byla stejně hloupá jako Judy. Myslela si, že je zamilovaná, ale jejího kluka zajímalo jenom to, co má mezi nohama. Minulý týden jí to řekla i teta Sheila, když spolu telefonovaly. Allison si jí stěžovala na Jasona, protože nezvedal telefon, a když mu nechala vzkaz, neozval se jí.

Teta dlouze potáhla z cigarety a vyfoukla kouř. „Mluvíš úplně stejně jako tvoje matka,“ prohlásila.

Kdyby ji bodla do hrudi, bylo by to rychlejší a čistší. Nejhorší bylo, že Sheila měla pravdu. Allison Jasona milovala. Milovala ho přespříliš. Milovala ho tak, že mu volala desetkrát denně, i když nikdy nezvedl telefon. Každé dvě minuty zapínala pitomý počítač, aby se podívala, jestli jí odpověděl alespoň na jeden z nesčetných e-mailů, které mu poslala.

Milovala ho tak, že tady teď uprostřed noci za něho dělala špinavou práci, na kterou si netroufl.

Allison se o kousek přiblížila k jezeru. Cítila, jak jí podklouzává noha, ale neupadla. Zabránil jí v tom pud sebezáchovy, který se jí automaticky spustil v těle. Přesto jí na nohy šplouchla voda. Ponožky už měla naskrz promočené a skoro necítila prsty. Měla dojem, jako by jejich kůstkami projížděla ostrá bolest. Tak takhle to vypadá – jako pomalé strnutí, které se změní v bezbolestný odchod?

Děsila se toho, že by se mohla udusit. V tom spočíval její problém. Jako dítě měla docela ráda moře, ale když jí táhlo na třináct, změnilo se to. Tehdy ji její pitomý bratranec Dillard držel v městském bazénu pod vodou. Teď se nerada koupala i ve vaně, protože se bála, že se jí do nosu dostane voda a ona zpanikaří.

Kdyby tu s ní byl Dillard, nejspíš by ji do jezera bez ptaní strčil. Potom, co ji topil v bazénu, neprojevil vůbec žádnou lítost. Allison tehdy vyzvracela oběd a vzlykala, až se celá třásla. V plicích cítila palčivou bolest. Bratranec se jenom krátce zachechtal jako stařec, který člověka bolestivě štípne do paže, jenom aby ho slyšel křičet.

Dillard byl Sheilino jediné dítě a zklamal ji ještě víc než jeho otec, pokud to vůbec bylo možné. Pořád čichal barvy ve spreji, takže jeho nos měl pokaždé jinou barvu. Kouřil krystalický metamfetamin a okrádal mámu. Podle posledních zpráv, které o něm Allison měla, právě seděl ve vězení za pokus o vyloupení obchodu s alkoholem. Vzal si na to vodní pistoli. Než do prodejny dorazila policie, prodavač mu baseballovou pálkou rozbil hlavu. Výsledkem bylo, že Dillard byl ještě pitomější než předtím, ale i tak by si jistě nenechal ujít příležitost Allison ublížit. Pořádně by do ní strčil oběma rukama, takže by po hlavě sletěla do vody, a přitom by se krátce zachechtal: „He he!“ Ona by zatím máchala rukama a topila by se.

Za jak dlouho by ztratila vědomí? Jakou dobu by prožívala muka, než by zemřela? Znovu zavřela oči a pokusila se představit si, jak ji obklopuje a pohlcuje voda. Byla tak studená, že jí nejdřív připadala teplá. Allison věděla, že bez vzduchu se nedá dlouho žít. Člověk ztratí vědomí. Možná úplně zpanikaří a upadne do jakýchsi hysterických mdlob. Anebo naopak ožije, poháněn adrenalinem, a začne se rvát o život jako veverka polapená do papírového sáčku.

Zaslechla za sebou křupnutí větve a překvapeně se otočila.

„Ježíšikriste!“ Znovu uklouzla, ale tentokrát se na nohou neudržela.

Rozhodila rukama a podlomila se jí kolena. Zalkla se bolestí a padla obličejem do bláta. Zezadu ji za krk popadla čísi
ruka a přinutila ji zůstat ležet. Allison vdechla lezavý chlad ze země a mokrého bláta.

Instinktivně se bránila. Vzpírala se vodě i panickému strachu, který jí zaplavil mozek. Kdosi jí vrazil koleno do beder a pevně ji přitiskl k zemi. Krkem jí projela palčivá bolest. Allison v ústech ucítila pachuť krve. Tohle nechtěla. Touží žít. Musí žít. Otevřela ústa, aby to vykřikla z plných plic.

Vtom ji pohltila tma.

Allison si byla jistá, že kdyby teď zemřela, stala by se pro svět důležitější než zaživa. Nikdy už ale neměla zjistit, jestli byla její domněnka správná…

Když byla v ledových vodách jezera Grant nalezena mrtvola mladé dívky, vše zpočátku ukazovalo na sebevraždu. Brzy však vyšlo najevo, že se dívka stala obětí brutální, chladnokrevně provedené vraždy.

Bývalá soudní lékařka Sára Lintonová přijela do města strávit několik dní volna. Odpočinek však bude muset odložit na jindy, protože o setkání s ní opakovaně žádá hlavní podezřelý v případu zavražděné Allison. Když Sára vstoupí do jeho cely, čeká na ni hrůzyplná podívaná: chlapec je mrtev a na zdi se skví nápis: „Já to nebyl.“

Sářiny pochybnosti o správnosti policejního postupu ji vedou k rozhodnutí povolat k případu agenta FBI Willa Trenta. Ten však v Grant County narazí na hradbu mlčení: obyvatele městečka pojí příliš mnoho vazeb a vzájemných závazků, než aby se svěřovali někomu cizímu. A jediný člověk, který znal celou pravdu, je už mrtev…

Oficiální web Karin Slaughter ~ profil na FaceBooku ~ série na GoodReads

koupit knihy: Triptych ~ Nic nebude jako dřív ~ Genesis ~ Hřbitov nadějí ~ Podlost ~ Kriminálník