Gangsterská Tour (4)
Čtvrtá ukázka z prvního dílu série Bavettovi:
Byla úplná tma, když mě něco vzbudilo. Otevřela jsem oči a snažila se uvědomit si, co to bylo. Pak se z druhého konce bytu ozvala dutá rána a ve mně by se krve nedořezal. Někdo se sem snaží dostat?! Zblblá Michaelovými pokyny jsem šmátrala po mobilu, ale pak jsem si uvědomila, že teď nejspíš nebude ani jeden z nich schopný vzít mi telefon. Srdce mi vyděšeně bušilo, ale mozek pracoval na plné obrátky a já přemýšlela, jestli bude lepší se zamknout tady a v případě nouze se zkusit dostat oknem na římsu a nějak po ní přelézt k madam Parkerové, nebo jestli se mi povede dostat do kuchyně k nožům a bránit se. Šumění deště mě přesvědčilo, že lepší bude druhá varianta. Vstala jsem a s roztřesenými koleny klopýtala na chodbu.
Když se od vstupních dveří ozval další šramot, skoro jsem zařvala.
A pak se ozval zvuk klíče zasouvaného do zámku a cvaknutí.
Mají klíče?!
A další tupá rána. Dveře se rozlétly dokořán a já se pokusila schovat do pracovny.
„Sthůj povdám!“ zahřměl hlas, který jsem i přes značné mezery ve výslovnosti identifikovala jako Robertův. Vykoukla jsem do chodby ve chvíli, kdy se Michael začal hihňat. Nahmatala jsem vypínač a rozsvítila.
„Málem jsem se posrala strachy!“ vyhrkla jsem místo pozdravu. Robert právě pomáhal Mikovi přes práh a vypadal překvapeně, že mě vidí.
„Tso tu děáš?“
„Bydlím,“ ušklíbla jsem se. Všiml si mě i Michael a široce se usmál.
„Sráneška!“ zajásal a nejspíš chtěl jít ke mně. Moc se mu to nedařilo.
„Tsos mu řek za ad-adresu?“ zamračil se Robert.
„Hehe,“ udělal Michael. Promnula jsem si obličej.
„Aha.“ Robert se podrbal na hlavě a zavrávoral. Opřel se o zeď. Oba vypadali šíleně. Byli celí zmačkaní, uválení a špinaví. Robertovi čouhala kravata z kapsy saka a Michael ji neměl vůbec a měl rozepnutý poklopec. Táhl z nich chlast a doutníky a smrad ze záchodů, nad kterým jsem ani nechtěla uvažovat.
„Tak asi abyste šli spát, co?“ navrhla jsem. Nebylo potřeba je přemlouvat. Robert dokázal do ložnice dojít po svých, opřít se musel jen dvakrát. Michael byl těžší oříšek; nohy ho neposlouchaly a chvíli jsem byla rozhodnutá ho nechat spát v chodbě na zemi, ale pak zahuhlal, že mě má rád, takže jsem zatnula zuby a dovlekla ho k posteli. Pomohla jsem mu ze saka a bot a usoudila, že zbytek oblečení mu radši nechám. Pak jsem strávila několik minut marnými pokusy o rozvázání Robertovy zauzlované tkaničky. Nakonec jsem musela dojít pro manukúru a ustřihnout ji. Celou dobu huhlal, že děkuje.
„Budete zvracet?“ zeptala jsem se.
„Fuuj,“ oklepal se Michael.
„Už ne,“ rozhodl Robert.
„Jestli jo, tak si to uklidíte!“ vyhrožovala jsem. Odpovědi jsem se nedočkala. Michael jen vysunul z postele nohu, aby se přestal motat, a Robert už nahlas chrápal.
Rozchichotala jsem se až v obýváku. Byli neuvěřitelně vtipní a těšila jsem se na to, až jim to budu ráno moct vylíčit.
Na doporučení posledního zaměstnavatele získá mladá newyorská ošetřovatelka Paige práci v rodině Bavettových, bohatých podnikatelů pocházejících z Itálie.
Má se starat o jejich syna Michaela, mladého muže, který se po autonehodě duševně vrátil do období svého dětství.
Paige si k němu postupně nachází cestu a Michael si ji velice oblíbí. Postupem času Paige přichází na to, že se dostala do newyorského podsvětí a její zaměstnavatelé jsou součástí mafie.
Co se stane, až se jednou Michael probere? Dostane se Paige ze spárů Bavettových, když odhalila jejich tajemství?
Oficiální web Kateřiny Petrusové ~ profil na FaceBooku ~ série na GoodReads
koupit knihy: Nebezpečná láska, Nepřítel mého nepřítele
