Vánoce jsou zase tady (5)

A máme tu poslední zastávku tohoto vánočního speciálu, který má na svědomí Niklaus. Příspěvky se mají přidávat každou sobotu, ale já to dělám až v neděli. Sepisování článků na daná témata mě docela bavilo. Zase jsem vám ukázala trošku ze svého osobního života. Člověk by řekl, že se vám z něj vykecávám tak často, že mě už musíte znát pomalu skr naskrz.

Vánoční nálada u vás doma a ve vašem okolí

Vánoce jsem samozřejmě úplně jinak prožívala, když jsem byla malá. Nejen, že jsme až do mých dvanácti bydleli v bytě 2+1, takže toho prostoru na uklízení zase tolik nebylo a do dnešního dne nechápu, jak dokázali mí rodiče cokoliv v tom bytě schovat, ale taky jsem ještě věřila na Ježíška a pokaždé, když taťka zazvonil zvonečkem a oznámil, že přišel Ježíšek, jsem mu to sežrala i s navijákem. Vůbec mi nebylo divné, že se chvíli předtím vyloudal z naší malinké kuchyně, aby dárky vytáhl a naaranžoval. Ještě teď si pamatuju jedny Vánoce, kdy jsem byla dost škaredě nemocná s vysokými horečkami a brečela jsem, že Ježíšek určitě nepřijde. Tehdy jsem mu napsala dlouhý dopis o tom, jak jsem byla tento rok hodná a že toho zase tolik nechci. Ani nevím, proč jsem na tom byla takhle mírně labilně. Ty horečky mi nedělaly vůbec dobře.

Co bydlíme na baráku, máme toho uklízení podstatně víc. Nejen že se musí odhazovat sníh, což bylo před pár lety, kdy do Slezska a hlavně do Karviné dorazila sněhová kalamita a můj táta byl zrovna na čtvrt roku pracovně v Jižní Korei, moje máma by si ještě něco zlomila, protože je na takové úrazy velice šikovná, a sestra je slabší než ta moucha, takže odhazování sněhu zbylo samozřejmě na mě. Kdo nikdy neodhazoval sníh, nepochopí, jaká dřina to je. Tehdy jsem naprosto chápala Nohavicovo

„To mokré bílé svinstvo
padá mi za límec
už čtvrtý měsíc
v jednym kuse
furt prosinec

Večer to odhážu
namažu záda
ráno se vzbudím
a zas kurva padá“

Na baráku je mnohem víc práce. Dvě patra, dole plno oken, nahoře plno oken, dole plno dveří, nahoře plno dveří, o podlahách nemluvě, navíc má samozřejmě mamka plno růžového porcelánu, borského skla, křišťálu a jiných sad. To se člověk nadře, než to všechno umyje a utře. A jelikož bydlíme v Karviné, nechtějte vidět utírání prachu. Tady ho utřete a do hodiny tam zase máte nános. Na zabití. Pro mě jsou novodobé Vánoce plné uklízení, pečení cukroví a shánění dárků. Což se samozřejmě ruku v ruce sejde s pravou „vánoční náladou“, které já říkám „emo nálada“. To vás totiž dokáže vytočit naprosto všechno. A když se doma sejdou hned čtyři lidi, je to tu jak na zájezdu… každý nadává na něco jiného a v jinou dobu. Ale stejně se máme pořád rádi, i když na sebe vrčíme.

Poslední roky jsem to já, kdo zdobí stromeček a kdo balí dárky pro všechny. Ona je mamka přes rok dosti činná a tu a tam něco sbírá, takže před Vánoci toho má poměrně hodně. Hlavně si potrpí na tom, abychom byli čistí, takže každý rok každý z nás nafasuje nějaké ty sprchové gely, pěny, mýdla a tak dále. Já většinou mám dárky pokoupené už dopředu, většinou vše pro rodiče vybírám se sestrou, pro ségru něco vymýšlím já. Od chvíle, co má přítele (což už budou nějaké ty čtyři roky), je to kupování dárku pro sestru poněkud těžší, protože její přítel se nemá čeho chytit, takže jí pokupoval skoro všechno, co kdy měla ráda a co mu řekla, že chce… takže můj prostor je poněkud omezen. Navíc je moje sestra můj opak, nemůžeme se lišit víc, plus co se týče dárků, je tak trochu fňukna a nad vším, co není podle jejího gusta, ohrnuje nos. Já jsem styl „dárek? pro mě? díky!“.

Co ovšem děláme pravidelně po Vánocích, jsou výprodeje. To si koupíme kosmetický balíček s 80% slevou a jsme veselí. Stejně tak u výprodeje oblečení, knih a tak dále. Kolikrát člověk líp nakoupí na výprodejích, než za celý rok. Ne, že bychom obíhali všechny obchody jak sarančata, ale například jeden rok jsem si takhle krásně koupila kabát z dvou tisíc slevněný na pět stovek… a to se vyplatí!

Dneska se snad už zvládlo všechno, co se do Vánoc správně a tradičně mělo udělat a zítra na nás čeká štědrovečerní večeře, rozbalování dárků a odpočinek. Už se na to těším!