Knižní nej Knižního doupěte 2012 (3)
Minulý rok jsem se pokoušela o nějaké ty přehledy nejlepších knih, skončila jsem u prvního příspěvku z celkových tří. Můžete se na něj podívat tady. Letos jsem si řekla, že to ke konci roku udělám a konečně pořádně. Původně má tento projekt na svědomí inkcrush, já jsem si její soupisky vypůjčila a předělala do svého, jelikož to letos kdovíproč nedělá.
Knižní nej Knižního doupěte 2012 má dohromady 3 části:
+ Knihy
+ Postavy (a obálky)
+ Scény (a věci navíc)
Knižní nej Knižního doupěte 2012: Den třetí – scény (a věci navíc)
Scény
1. Nejlepší první kapitola
Wallbanger (Alice Clayton)
Nemůžu si pomoct, ale tahle kniha mě dostala už svou první kapitolou. Myslím, že už jsem to říkala, ale Caroline je prostě jako já. Stejně prořízlá pusa, stejné myšlenkové pochody a stejné jednání ve většině situací. Někdy člověk už po první kapitole pozná, že zbytek knihy bude neuvěřitelná jízda. A taky že byla! Chtělo by to více podobných knih, u nichž člověk vypne a prostě se baví. Tak moc, že se vás vaše rodina ptá, jestli se vám něco nestalo, že se tak hlasitě smějete.
2. Nejlepší vyvrcholení
Insurgent (Veronica Roth)
Myslím, že mi dají za pravdu všichni, kteří se knihou prokousali až ke konci. Protože tohle byla naprostá šílenost. Člověk nevěděl, co se bude dít na další stránce a kdo všechno umře, kdo koho zradí a kdo je dobrý a kdo ne, komu věřit. A i když možná bystřejší čtenáři tušili, co se tam asi v pozadí děje, stejně byl samotné vyvrcholení děje naprosto BUM!
3. Nejlepší konec
Pushing the Limits (Katie McGarry)
Po tom všen, čím si oba hlavní hrdinové prošli, byl samotný konec jakýmsi druhem vysvobození. I když bych osobně asi nedošla ke všemu odpuštění a dohodám, jako obě hlavní postavy, ale je mi jasné, že jedině takhle to muselo být, aby oba dva mohli nechat minulost minulostí a začít znovu, spolu. Někdy prostě člověk potřebuje uzavřít to, co se stalo kdysi a jít dál, konečně se svobodně nadechnout.
4. Nejlepší zvrat příběhu
Bílý kůň (Alex Adams)
Od téhle knihy totiž můžete čekat naprosto vše. I když vám třeba příběh na začátku nedává moc smysl a říkáte si, jestli to je vůbec normální a jestli to vůbec někam vedet, postupně zjišťujete, co a jak se vlastně stalo. Nestačíte žasnout nad tím, co se vůbec okolo děje, překvapení střídá překvapení a i když si myslíte, že jste to už odhalili, převrátí vám autorkka všechno vzhůru nohama a vy jen zíráte.
5. Nejděsivější scéna
Žena v černém (Susan Hill)
Hororové příběhy moc nevyhledávám. Jsem prostě strašpytel. A tahle kniha mě děsila, ačkoliv jsem viděla film. Kniha se totiž dějove od filmu dosti liší a já jsem si knihu samozřejmě četla při světle lampičky, v noci, takže moje představivost jela na plné obrátky. Mě tam děsilo úplně všechno. I obyčejné vrzání židle v zavřeném pokoji. V některých momentech jsem cítila, jako by i mě někdo sledoval…
6. Nejsladší scéna
The Hallowed Ones (Laura Bickle)
Nechci vám scénu naspoilerovat, takže to nějak okatě obejdu. Překvapivě scéna nejspíš nebude z nejromantičtějších, ale vzhledem k tomu, co se v knize dělo a čím vším si postavy prošly, čím vším si prošla samotná Katie, mi to prostě přijde nejsladší. Souvisí to s jistým rozhodnutím Katie, do něhož patří i Alex. Přišlo mi to prostě hezké. Ten moment, kdy si řeknete „konečně“ a možná i vítězoslavně pozvednete sevřenou dlaň vzhůru. Dobře, tak to asi dělám jenom já… 😀
7. Nejblaženější moment
Touch of Power (Maria V. Snyder)
Chvíle, kdy Kerrick tak trochu podivně projeví své city k Avry. A ta je z toho sama tak zmatená, že neví, jestli je ráda nebo ne… a hlavně jestli mu to vůbec věří, vzhledem k okolnostem. Řeknu vám, že po tom všem, co spolu ti dva zažili, to pro mě byl prostě ten nejblaženější moment. A ano, opět jsem pozvedla vítěznou pěst vzhůru jako Freddie Mercury z Queen. Jsem šílená? Jsem. A je mi to úplně jedno.
8. Nejnapívanější moment
Magie krve (Ilona Andrews)
Uh, no poté, co si Kate s Curranem ujasnili, jak na tom teda společně jsou, se oba dostali do něčeho, co je přivedlo na pokraj sil. A já jsem spolu se všemi ostatními tajila dech nad tím, jak to proboha skončí. Protože i když mi bylo jasné, že existují další díly, to, co se událo v tomhle, mi vysálo vzduch z plic a já si pomalu frustrací kousala nehty. A to já teda nedělám. Uff, tohle byla síla.
9. Nejvtipnější scéna
Unravel Me (Kendall Ryan)
Já vím, že tahle scéna – a potažmo celá kniha – určitě neměla být brána jako vtip, ale mně to prostě přišlo děsně k smíchu. To je ujeté už od začátku, ale nejvíc mě zabila chvíle, kdy hlavní hrdinka vejde do nemocničního pokoje, kde je k posteli přikurtovaný pacient s amnézií obžalovaný z brutální vraždy a místo toho, aby měla alespoň nějaký strach, tak na něj okatě čumí a ještě se diví tomu, že má ve spánku erekci. To je totiž to úplně první, co uděláte, když vlezete do pokoje vraha. Dívate se na to, jak mu stojí. EPIC FAIL ROKU.
10. Nejemocionálnější moment
Dirty (Megan Hart)
I když je to trochu netradiční erotická kniha, hlavně co se uvažování hlavní hrdinky týče, nejemocionálnějším momentem pro mě bylo to, když jsem se dozvěděla jistou hodně nepěknou věc z její minulosti, která ji ovlivnila do budoucího života. Udělala z ní osobu, jaká je. Bez schopnosti více milovat a na někoho se vázat. V té chvíli mě za ni opravdu srdce zabolelo.
Něco navíc
1. Oblíbená první věta
Girl of Nightmares (Kendare Blake)
„I think I killed a girl who looked like this one.“
2. Oblíbený název knihy
BEST(ie) of Česko aneb To nejlepší o nás (Petr Holec)
No řekněte, že to není chytře a ohromně vtipně zvolený název knihy. Já jí zkráceně říkám Bestie.
3. Oblíbená čtecí zkušenost
čtení v letadle
Ono to sice nesouvisí přímo s nějakou knihou, ale prostě díky letnímu cestování jsem se toho hodně nalítala a samozřejmě jsem si krátila cestu s knihou. A byla to ohromná legrace, protože jsem se kolikrát sešla s lidmi, kteří se mě ptali, co to čtu a jestli je to dobré, načež jsme se začali bavit o tom, co čte on/ona a pak jsme přešli někam úplně jinam. Třeba když jsem takhle letěla z Las Vegas v Nevadě do Orlanda na Floridě. Vedle mě seděla starší paní a četla nějaký román pro ženy a skvěle jsme si popovídaly i o její rodině a o tom, co já, z Evropy, dělám v Americe. Tohle byl vážně zážitek.
4. Kniha s nejlepším jídlem uvnitř
jakákoliv kuchařka
Bohužel si nevybavuju žádnou jinou knihu, kde by bylo lepší jídlo, než v kuchařce. A že jich mám doma požehnaně. Jen letos jsem dostala k svátku nějakách 100 receptů na různé pokrmy a 100 koktejlů, do toho jsem si z Ameriky přivezla menší kuchařku amerického jídla a doma ještě v obchodě ukořistila super kuchařky – jedna s masitými pokrmy a zákusky a druhá na pokrmy z těstovin. Moc ráda vařím a peču a pokaždé vymyslím něco jiného. Taky mi pomohla ta práce v kuchyni (dvakrát tři měsíce se na vašich schopnostech podepíšou).
5. Kniha s nejproměnlivějším počasím
co já vím
Já v těch knihách moc počasí nesleduju, abych pravdu řekla. Leda bych někdy četla knihu o tom, jak se zamilovala rosnička. Ale zase když se v knize objeví zmínka o tom, že je hlavní sexy hrdina mokrý a košile se mu lepí na jeho vypracované svaly, samozřejmě se probudí a zbystří všechny mé smysly. Jsem ženská, co byste po mně chtěli?
6. Nejnestydatější obálka knihy (taková, za jakou se na veřejnosti stydíte)
Hrana rozkoše (Eve Berlin)
Musím říct, že tahle obálka rozhodně upoutá pozornost, kamkoliv půjdete. Protože ty červené rty snad neonově září. A nikoho nejspíš nenechají na pochybách, o čem ten příběh vlastně je, a to i když si nepřečtou samotný název. Myslím, že ten „cudný“ obal byl od nakladatelství chytrý tah. Na druhou stranu tohle není kniha, kteoru bych někde na veřejnosti četla. To si raději nechám na doma.
7. Až neuvěřitelné, jak dlouho jsem čekala, než jsem si tu knihu konečně přečetla
Past (Lauren DeStefano)
Příběhy postavené na polygamii není nic pro mě. Prostě mi to vadí. Nemám v knihách ráda ani nevěru, jsem na takováhle témata citlivá. Kdo se jednou spálil, pochopí. I z toho důvodu jsem se četbě této knihy vyhýbala, přestože mám originál už hodně dávno doma. Knihu jsem totiž vyhrála někdy v začátcích, kdy letěla na zahraničních stránkách. Ale sáhla jsem na ni až letos. Nebyla nejhorší, ale taky jsem z ní nebyla paf.
