Vánoce jsou zase tady (1)

I když jsem tuším něco podobného dělala loni, říkám si, proč ne. Půjdu i do téhle a zase vás oblažím tím, jak prožíváme vánoční svátky u nás doma. Tuto vánoční výzvu vytvořil Niklaus a sice by se články měly uveřejňovat každou sobotu, ale já je budu mít na blogu spíš v neděli.

Vánoční tradice

Když jsem byla malá, rodiče ty klasické vánoční tradice dodržovali pravidelně. Ať už se jedná o zvonění pro Ježíška, klasické staré ručně dělané baňky, krájení jablíčka, posílání lodiček, jezení oplatků s medem, zapalování svící a tak dále a tak dále. S postupujícími roky se některé tradice už nedodržují, protože jsme přece jenom se sestrou obě už dospělé. Ale stejně si vždycky ke štědrovečerní večeři pustíme vánoční koledy, tradičně přichystáme jeden talíř navíc pro návštěvu, na večeři míváme hobovou polévku, rybí filety, ojediněle kapra, bramborový salát.

Stromeček už zdobíme nerozbitnými baňkami, protože těch pravých nám za ty léta tolik už nezbylo a většinou ho mám na svědomí já, ne táta. Baví mě to. Ráda kombinuju barvy a různě zdobím, takže se mé kreativní já vždycky vyřádí. Večeři poslední roky připravujeme s mamkou na půl. Po večeři jdeme ke stromečku a rozdáme si dárky, rozbalíme je a pak se díváme na nějakou tu pohádku, kterou v televizi dávají. Nutno podotknout, že ty novodobé české pohádky stojí za velké houby. Ta poslední s Libuškou Šafránkovou byla upřímně příšerná. Jako by čeští filmaři naprosto ztratili chuť do tvorby kvalitních a pěkných pohádek, které se za čas můžou stát legendární. Nic nejspíš nepřekoná pohádku Byl jednou jeden král s Werichem a Burianem… ale i tak.

Vždycky si pak u stromečku voláme s rodinou a přejeme si hezké svátky. Večer pak trávíme tak, že se společně díváme na nějaký film anebo posloucháme nějakou tu hudbu. Na druhý den každý rok jdeme k babičce s dědečkem, kteří s námi bydlí ve městě, na sváteční oběd i s večeří a dalším rozbalováním dárků. Ale to spíš už jen tak symbolicky míváme my něco pro prarodiče a pro naše sestřenice. Sejdeme se celá karvinská rodina. Každoročně to opakujeme také na Nový rok a slavíme, že jsme spolu.

Co ovšem na různých svátcích nemám ráda, je uklízení. Chápete, jsou svátky, tak se bude uklízet. Včera jsem pucovala všechna okna a myslela jsem, že vypustím duši. Kdybychom ještě stále bydleli na bytě, byla by to dvě okna a balkón, takhle mám celý barák, kde jich je 9! A jedno z nich je trojité. A to jsme ještě nezačali s umýváním svátečního a ozdobného nádobí, které má mamka ve vitrínách. To bude další pošušňáníčko.

Myslím, že všechny pravé české vánoční tradice se do mého života spíš vrátí, až budu mít vlastní rodinu a děti. Celkově ty Vánoce určitě budu prožívat víc, tak jako kdysi mí rodiče s námi, když jsme byly malé. Je škoda, že pravý duch Vánoc se během všech těch let vytrácí a už to ani není o pohodě a obdarovávání, jako spíš o shonu a o alespoň pár dnech volna.