Jarní dumání (3)

Dneska přichází na řadu třetí téma naší jarní linie dumání. Jestli nevíte, co to dumání vůbec je a chtěli byste o něm vědět více, podívejte se sem.

Knižní série

Co vás napadne, když se řekne knižní série? Mě tedy Harry Potter. Což o to, ten mě v souvislosti s dalšími superlativy napadá dosti často – a vy to určitě už sami víte – ale přece jenom bych se dneska měla zaměřit na knižní série jako takové. Kladli jste si někdy otázku, jaké typy knih máte raději? Ty, které stojí osamoceně, ale po jejich dočtení ve vás zůstává takový pocit prázdna a neskutečné touhy po pokračování, jenže ono neexistuje? Anebo ty, které mají minimálně dvě další pokračování, nedejbože rovnou XY dalších dílů v zástupu a vy tak můžete číst až do utrhání? Já osobně mám ráda obojí.

Pokud jde o jednu knihu, která ve mně vyvolává celou škálu pocitů a po jejímž dočtení si pomalu rvu vlasy z hlavy, protože žádný další díl prostě není, jsem spokojená. Ať už to vyzní jakkoli podivně. Některé knihy jsou prostě lepší osamocené. Nač zbytečně prodlužovat něco, co by prodloužením jen ztratilo svou unikátnost? Pak samozřejmě existují knihy, u kterých je člověk rád, že to žádné další díly nemá, protože té hrůzy už stačilo.

Stejně tak je to i u knižních sérií. U některých skáčete nadšením z toho, že existuje další a další díl, u něhož si budete moci sednout a do sytosti vychutnat celý příběh, a u jiných zase jen nevěřícně kroutíte hlavou nad tím, jak je možné, že má tenhle paskvil tolik pokračování a kdo je proboha tak strašně miluje.

V poslední době ovšem pozoruji fakt zbytečného prodlužování sérií v honbě za tučnějším výdělkem a větším počtem nul na kontě. A to mě mrzí. Jako by si většina autorů při psaní knih řekla, že méně než na tři díly jeho příběh prostě nebude. A i když si s příběhem vystačí sotva na dvě knihy, pořádně – a častokrát i nesmyslně – jej protáhne nejméně do čtvrtého dílu, někdy i dál. Takovýto stav totiž momentálně nastává u žánru young adult. Vytřískat z dospívajících čtenářů co možná nejvíc. Ať se peněženka jen naplňuje. Vše na úkor příběhu. Někteří čtenáři to radostně kvitují, jiní jen nechápavě sledují navršující se počet dílů.

Uveďme si to na příkladu. Taková Becca Fitzpatrick je zářný úkaz toho, jak dojit krávu, dokud to jde. Zatímco skalní fanoušci ohlášení čtvrtého dílu přijali více než radostně, valná většina zbývajících čtenářů si jen posteskla nad tím, jak příšerně asi bude ten třetí díl končit, aby mohl být vůbec nějaký čtvrtý. Totéž v podstatě ohlásila už někdy během druhého dílu série Andělé také Lauren Kate. U té jsem zase tolik reakcí nezaznamenala. A pak jako by se s pokračováním doslova roztrhl pytel.

Rachel Hawkins, autorka u nás nově vydávané série Čarodějnice z Hex Hall, prohlásila, že je dost dobře možné, že ještě něco z prostředí  Pandemonií napíše. A rovnou další sérii. Vílí série Féria, jejíž první díl Železný král si tento měsíc můžete koupit i v našich knihkupectvích, se dočká svého spin-offu. Julie Kagawa nás totiž chce obšťastnit příběhem mladšího bratra Meghan a opět probudit všechnu tu spící fantasy havěť. Andrea Cremer na to jde se svou úspěšnou sérií Smečka ještě jinak. Vymyslela si novely a ještě celou prequel sérii. Na obálce prvního dílu je jakási nová podoba Xeny, říkejme jí pseudo-vlčí-Xena. Ovšem opravdovou průkopnící v natahování natažitelného je Cassandra Clare.

Původně napsala Nástroje smrti, pak ji napadla prequel sérii The Internal Devices a nedávno ohlásila také další spin-off The Dark Artificies. A to nemluvím o té hromadě doplňujících a vynechaných scén sérií, které na Goodreads tvoří samostatné série. Ach bože, už ne. Dokonce už začínám souhlasit s těmi, kteří tvrdí, že postavy TID jsou vlastně recyklované postavy TMI a věřte mi, že už nemám nejmenší páru o tom, která vedlejší postava kam patří a co se s ní vlastně děje. Mám v tom hotový guláš a čtení pokračování sérií neustále odkládám. Přitom Cassie by rozhodně uměla napsat i jinou sérii než neustále natahovat jeden svět. Dokonce Stephenie Meyer se někde nechala slyšet, že uvažuje o prodloužení série Stmívání, Hostitele už prodloužila.

Jako by jeden příběh nestačil a autoři se na něm museli přiživovat v tvorbě dalších a dalších knih. Proč? Škarohlídi můžou podotknout, že existuje celá řada skvělých natahovaných sérií. A já budu muset souhlasit. Pokrevní pouta, spin-off Vampýrské akademie, od Richelle Mead má nakročeno k další skvělé upířině. Richelle kupodivu nevykrádá sama sebe a i když je svět postavený na stejných principech, díváme se na něj z úplně jiného pohledu a objevujeme tu část příběhu, která nám dříve byla ukryta. Jak ovšem mohla napsat Sukubu, to mi hlava nebere, protože hlavní hrdinku bych přetáhla pánvičkou po hlavě, aby byl konečně klid. Rick Riordan přišel s další pentalogií stavící na stejném světě jako původní Percy Jackson, pravděpodobně však půjde o ještě lepší sérii než je původní Percy.

A pak tu máme nekončící série jako Škola noci, Upíří deníky, k velkému úspěchu také Stefanovy deníky či Tajný kruh. Potom tu zase máme adult série řánru paranormal romance nebo urban fantasy. Po čtvrtém díle a dvou spin-off knihách série Noční lovci jsem si říkala, že Jeaniene začíná vykrádat sama sebe. Zasekla jsem se u pátého dílu a dál ještě nepokročila. Přesto jsem zvědavá a její spin-off sérii o Vladovi. Patricia Briggs ke své sérii o Mercy vymyslela další sérii Alfa a Omega. Dále můžu uvést série jako Kate Daniels, Šerochodec, Kal Leandros, Bratrstvo černé dýky a tak dále. Kruh knižních sérií je nekonečný. Vážně.

Jak už jsem nejspíš řekla výše – některé jsou dobré, jiné už zase tolik ne, u některých jste z dalšího dílu nadšení, u jiných zase skučíte, jak to autor mohl udělat. Myslím, že my na tom nic nezměníme. Pokud autoři mají o čem psát, ať píšou, my alespoň budeme moci nadávat, když se nám něco líbit nebude. Přece jenom jsme to my, kdo je živí, protože my, jakožto čtenáři, si ty jejich knihy kupujeme. A věřte mi, pokud Meg opravdu napíše ten sedmý díl Mediátora, MUSÍM HO PROSTĚ MÍT.