Top Ten Tuesday (6)
Tohle meme má na svědomí The Broke and the Bookish. Úkolem je každé úterý sestavit top deset věcí souvisejících s knižním světem.
~ Top 10 knih, které mi tak trochu zlomily srdce ~
Jelikož jsem v tomto meme s tématy týden pozadu, bylo tohle téma míněno přímo na Valentýna. Ale myslím, že to vůbec nevadí.
1. – 3. Harry Potter a Fénixův řád; a Princ dvojí krve; a Relikvie smrti (J.K.Rowling)
Vždycky si budu pamatovat, jak jsem probrečela Siriusovu smrt. Po tom všem, co měl Harry nějakou naději pro někoho, kdo by ho měl rád, to nakonec skončilo takhle. A Brumbál? Jak jenom mohla? A kdo by sakra u té scény v lese nebrečel? Tohle bylo hrdinství největšího kalibru a u mě už ho nic nepřekoná. A na konci knihy jsem si taky pořádně pobrečela… kolik dobrých a oblíbených postav padlo.
4. Síla vzdoru (Suzanne Collins)
Pro mě osobně je tahle kniha nejslabší z celé trilogie, hlavně pro to, že v ní zemřelo tolik mých oblíbených postav. Samozřejmě ve válce umírají i ti nejlepší, to ale neznamená, že to skousnu a nebudu kvůli tomu naštvaná. Navíc jsem trpěla také kvůli tomu, co se stalo Peetovi.
5. Spoutáni magií (Richelle Mead)
Myslela jsem, že mě třetí a čtvrtý díl a Dimitriho změna naprosto zlomila. Ne, zlomil mě jeho navrát a jeho pozdější přeměna. Z toho jsem vážně byla úplně hotová. Stejně tak i z chudáka Adriana… tohle si nezasloužil.
6. Here Lies Bridget (Paige Harbison)
Půl knihy hlavní hrdinku nenávidíte až do morku kostí, druhou půlku jí držíte palce… Kniha mě místy dohanala k slzám hlavně díky slovů, které v ní byly obsaženy, protože mi naprosto mluvily z duše.
7. Beautiful Disaster (Jamie McGuire)
U téhle knihy jsem se neskutečně nervovala a několikrát měla i zlomené srdce, protože mi prostě bylo z toho všeho děsně smutno. A to i když jsem zase jindy naprosto lítala v oblacích. Přádná jízda.
8. Malé ženy (Louisa May Alcott)
Pokaždé brečím, když se musíme s Beth rozloučit. Pokaždé. Prostě mi to nikdy nepřišlo fér.
9. Hlas nože (Patrick Ness)
Pokud jste četli, tak myslím víte, jak to na oné planetě vypadalo… a co všechno se vůbec stalo.
10. Zatmění (Stephenie Meyer)
I když jsem nikdy nebyla nijak extra velkou fanynkou Jacoba, v tomhle díle mi ho bylo strašně líto. Přece jenom toho pro Bellu udělal hodně.
A jak je to u vás? Které knihy vám tak trochu zlomily srdce?
Poslední díl Harryho jsem v podstatě probrečela celý. I film. Sice to může znít divně, ale nejvíce mě dostala smrt Hedviky a Dobbyho. Takový čistý duše. A pak ještě Fredova smrt.
Souhlasím, že poslední díl HG byl asi nejslabší, ale naprosto mě emocionálně zničil. Kamarádka to čte teď a neustále se ze mě snaží vypáčit konec…ještě totiž věří v happy end…
Já jsem v kině na ten poslední film ani přes slzy neviděla… A určitě to nezní divně. Tohle je celkově série, u které jsem se nabrečela snad nejvíc, protože mě to prostě dost vzalo.
Celý poslední díl série je zasazen do pochmurného depresivního prostředí a na čtenáře a diváka to dosti působí…alespoň konec, byť komický, je uvolněný a uspokojivý. U HG mě konec přišel absolutně nedostačující a depresivní. I když v počtu smrtí si myslím, že HG i HP jsou na tom stejně, akorát u HG je to více koncentrované a proto to vypadá, že je spisovatelka krvechtivější:D.
Ale u Harryho jsem to taky prožívala víc, byla jsem mladší a hlavně HP je naprostá srdcovka. Nevím, proč už se teď nedělají takový rozsáhlejší série. Končí to většinou druhým dílem, má to velký písmenka a co nejméně stran. To dokáže naštvat:D.
To je sice pravda, ale na druhou stranu je to možná lepší než série typu Škola noci, který jsou roztažený na nějakejch 12 dílů, přitom je to naprosto zbytečný, když už u čtvrtýho vidíš, že autorka neví o čem psát, tak to šije horkou nití a v závěru je z toho slátanina. Když je série kvalitní a má námět, kterej se dá dobře rozvíst, autorka si může dovolit psát třeba až do aleluja (viz JKR, i když jsem ráda, že další díly už nepíše – to co napsala je totiž tak úžasný, že se bojím, že už by to nedokázala překonat a já bych byla akorát zklamaná…navíc ten Harryho příběh skončil a už není moc co dodat, ledaže by psala o někom jiným…). Takže někdy možná líp, když se to zbytečně neprodlužuje.