Měsíc na téma: Harry Potter – Můj druhý domov

S Harrym Potterem začala má fascinace internátními školami. Nikdy dříve mi nějaká škola bez rodičů nepřišla tolik zajímavá jako právě utajená Škola čar a kouzel v Bradavicích. Ano, zase za všechno může Rowlingová.

Draco dormiens nunquam titillandus – „Nikdy nelechtej spícího draka“

Cesta do Bradavic

Snad každé dítě, které kdy četlo Harryho Pottera, marně čekalo na svůj zvací dopis. Já taky… a vlastně čekám dodnes. Co když se třeba jenom spletli? Chápete… 😀 A co potom samotná cesta do školy! Moc ráda cestuju vlakem (i když víme, jak to u nás někdy vypadá, že) a cestovat Bradavickým expresem by pro měl zážitek po celý život. Navíc dopravit se do samotného hradu na lodičkách? No řekněte, není to naprosto kouzelné? Je fakt, že pokud by se po mně ohnala ta oliheň, tak by to nejspíš tak žhavé nebylo, ale i přesto… Tohle je přeprava do školy ve velkém stylu!

Koleje a bojovný duch

Jistě víte, že koleje máme celkem čtyři, proto nehodlám zabíhat do detailů. Jen by mě zajímalo, jaké to je sedět na rozřazovací stoličce a mít na hlavě „živý“ klobouk, který na příštích sedm let určí, s jakou skupinou lidí budu vyrůstat. Vše jen podle toho, jaká jsem uvnitř. Když jsem Harryho dobrodružství četla poprvé, toužila jsem být stejně jako on v Nebelvíru. Ale postupem času jsem dospívala a víc jsem se přikláněla právě k Havraspáru, který až do konce byl mou NEJ kolejí ze všech.

Proč? Ne, že bych nebyla odvážná a čestná, ale více jsem se v průběhu let ztotonovala s věrností, tolerancí, poctivostí a fair play. Samé skvělé věci, co? Nejsem dokonalá, ale pokaždé se za své kamarády biju, pomáhám jim, pokud můžu, nepodvádím, zajímají mě názory ostatních, ráda si povídám a myslím, že v dnešním dosti zkorumpovaném světě se čestných lidí najde málo. Každopádně by se mi líbilo bydlet bez rodičů, mít svou vlastní postel s nebesy, společenskou místnost s krbem, sbírat body pro svou kolej a soutěžit tak o školní pohár. I proto mě tolik bavilo samotné RPG, protože se sešla bezvadná parta lidí a prostě jsme hráli a vše si užívali. Tak jsem si mohla vyzkoušet, je to je být kolejní prefektkou i primuskou a jak být součástí studentské rady.

Přátelství na celý život

Na Bradavicích se mi hodně líbí to, že jde o internátní školu, na které můžete zažít plno věcí. Že prostě nejde o ten nudný stereotyp „do školy, ve škole, ze školy, úkoly“, ale o „škola? jedno velké dobrodružství“. Navíc tím, že jste na škole celý rok, jen domů jezdíváte na prázdniny či svátky, se pro vás vaši přátele stanou vaší druhou rodinou. To se mi hlavně v případě Harryho líbilo. Neměl lehký život, rodiče mu zemřeli, jeho tetička a strýček ho zrovna dvakrát nemilovali a bratranec ho šikanoval, ale byly to právě Bradavice, které mu daly druhý domov. Kde si našel přátele na celý život. Ti mu vždycky pomáhali a když bylo potřeba, také ho pořádně usadili. Už proto se mi nikdy Harry nezdál až příliš úžasný. Jen to byl kluk, co měl pořádný pech. A byly to právě Bradavice, kde dospěl.

Profesoři a vyučování

Samozřejmě že hlavním tahounem do Bradavic pro mě bylo samotné vyučování čar a kouzel. Kdo by nechtěl něco magického umět? I kdyby šlo jen o nějakou levitaci předmětu. Jaké jsou vaše nejoblíbenější předměty? Respektive jaké předměty byste se rádi učili? U mě to na celé čáře vyhrává Obrana proti černé magii, protože to by byla pořádná nakládačka 😀 Vždycky jsem chtěla umět Patronovo zaklínadlo. Hned potom by to byly Kouzelné formule a Přeměňování.

A nesmím zapomenout na Dějiny čar a kouzel, vždycky jsem měla ráda historii, takže učit se zrovna dějiny kouzelníků by mohla být dobrá zábava. Co se týče profesorů, tak určitě bych se nechtěla dostat do křížku se Snapem. Je mi jedno, jak se nakonec vybarvil, ale z jeho hodin Lektvarů bych nejspíš měla noční můry. Stejně tak by mi hodně vadila Trelawneyová, protože na věci jako jasnovidectví a předpovědi budoucnosti nevěřím (jako Hermiona :D). Naopak bych hodně chtěla, aby mě učil Lupin nebo McGonagallová. A vidíte, málem bych zapomněla na Létání na koštěti a Famrfpál. Nejspíš jediný sport (kromě hokeje!), který by mě vážně bavilo sledovat.

Tajemná komnata a Komnata nejvyšší potřeby

Tyhle dvě komnaty jsou jako protipóly, vždycky mi přišlo, že se vzájemně vyvažují. Zatímco o Tajemné komnatě se spíš jenom šušká, následně se ukáže, že vážně existuje a že přináší zlo, tak Komnata nejvyšší potřeby se ukáže, když ji nejvíc potřebujete a vypadá přesně tak, jak potřebujete. Nejen že posloužila jako tajné tréninkové místo pro Brumbálovu armádu, ale také jako útočiště pro studenty v sedmé knize.

Tohle se mi na Bradavicích líbí, že si myslíte, jak to uvnitř vypadá, ale stejně vás pokaždé něco překvapí. Musím říct, že v případě této školy si J.K. s popisem rozhodně vyhrála. Ať už to jsou obyčejné učebny, kolejní prostory, komnaty, tajné chody, sovinec či rozlehlé školní pozemky a Zapovězený les… všechno je prostě natolik lákavé, že bych si rovnou teď sbalila své saky paky a upalovala do Bradavic.

Stejně jako pro Harryho, tak i pro mě jsou Bradavice druhým domovem, kam jsem se pokaždé ráda vracela. Možná někdy něco J.K. tak úplně nedomyslela, ale pro mě osobně jsou Bradavice dokonalé. A jak Bradavice vnímáte vy? Co pro vás znamenají?