Podzimní dumání (7)

A máme tu poslední příspěvek do podzimního meme, které jste si v prázdninové podobě velice oblíbili. Doufám, že se s námi podělíte o svůj názor.

Všichni víme, že je mnohem více knih špatných, než těch dobrých. A mezi těmi špatnými jsou i knihy naprosto příšerné, které přímočaře označujeme brakem. Samozřejmě vždycky záleží na vkusu čtenáře, protože co se vám může zdát naprosto pitomé, to jiní zase mají ohromně rádi.

Existuje několik knih či sérií, o kterých si já nemyslím vůbec nic hezkého. Patří sem například Upíří deníky nebo Škola noci. U UD jsem prozatím skončila u druhého dílu a první díl ŠK jsem ani nedočetla. Přesto si knihy chci jednou přečíst – až nasbírám odvahu. Přece jenom, pokud chcete něco kritizovat, měli byste to nejdřív vyzkoušet.

Nemám ráda, když někdo něco (nebo někoho) odsoudí, aniž by to vyzkoušel na vlastní kůži. Proto si kolikrát v některých recenzních neberu servítky a kritizuju – jednoduše srovnávám a hodnotím. Stejně tak jsem ještě nečetla žádný díl série Bratrstvo černé dýky, protože mám docela obavy z toho, že mě ta výrazná sexuální stránka knihy znechutí. I u série Nigth Huntress se mi to po pár knihách docela ohrálo, protože to bylo pořád na to jedno brdo – jen čím dál tím víc vynalézavější a ujetější.

Pak samozřejmě existují knihy, o nichž víte, že jsou vážně, vážně slabé, ale přesto je z určitého důvodu máte rádi. U mě je to třeba série Andělé. Taková Luce je typická provařená Mary Sue, knihy jsou prošpikované přesně těmi klasickými klišé, které u knih odsuzuju. Přesto v této sérii je něco, co se mi líbí. Autorka prostě umí napsat skvělé romantické scény, má to v sobě to něco, co mě prostě zahřeje u srdce. Je to série, kterou mám ráda, i když vím, že je fakt hloupá. Je to má guilty pleasure.

Nemám ráda, když se některé knihy snaží přiživit na úspěšnosti jiných knih. Nedávno mě například hodně namíchnula kniha Half-Blood, jak jste si ostatně mohli přečíst v mé recenzi. Víte, autoři fanficiton záměrně své povídky nezveřejňují, chtějí jimi jenom ukázat svou lásku k sériím – ale když už se nějaká taková fanfikce vůbec publikuje, je to nehorázná drzost. Autorka mě neskutečně naštvala, a pak mě ještě naštvali ti, kteří četli VA, jsou velkými fanoušky, přesto knize dali vysoká hodnocení. Jejich názor jim neberu, ale prostě se mě to dotklo. Takhle přiživovat jednu vyžírku a zlodějku. Fuj.

Někdy je zajímavé sledovat, jak mají některé knihy obrovskou propagaci, všude se o nich mluví v superlativech, mají krásnou obálku, anotaci, skvělé recenze… no a pak se vám kniha dostane do rukou a vy si řeknete, kde je ta úžasnost – kde nic, tu nic. Naopak z knih, o kterých si myslíte, že brakem budou, se nakonec vyklube skvělý příběh, který si oblíbíte.

Kolikrát jsem i znechucená z toho, jak se neustále všude vyzdvihují některé série a když si je přečtete, tak si říkáte, co na nich vůbec lidi vidí a jestli nejsou tak trochu padlí na hlavu, protože si libují v docela zcestných věcech – to pak člověk začne uvažovat, jací ti lidi vůbec jsou. Nevím, moc nad některými věcmi přemýšlím, ale už jsem holt taková. Sama vím, že vám kolikrát dookola říkám, jak je ta a tamta kniha úžasná, vy na mě dáte a kniha se vám pak nelíbí. Opravdu hodně záleží na vkusu čtenáře i na jeho inteligenci (čímž nechci říct, že jsem přehnaně inteligentní, jsem úplně normální).