Kouzlo pohádek (3)

Já a Pyšná princezna
Pyšná princezna je po Popelce má druhá nejoblíbenější pohádka, i když bývalo období, kdy jsem se na pohádku moc ráda nedívala. V dětství jsem se totiž vždycky při sledování pohádky bála. Proč? Ani vám nevím. Nejspíš jsem se bála o princeznu Krasomilu, když byla na útěku… hlavně pak ten sjezd na kládě mě děsil 😀

Verze pohádky / Filmová podoba pohádky
Pohádku znám jenom ve filmové podobě. Námět byl převzat od Boženy Němcové z pohádky Postrestaná pýcha a zfilmován do černobílé verze, přestože se v té době filmy točily barevně.

Romantické může být, že se do sebe hlavní představitelé opravdu zamilovali a později vzali (Alena Vránová se nejdřív musela rozvést). Titulní píseň napsal František Hrubín a film získal Cenu za film pro děti na VII. MFF Karlovy Vary v roce 1952.

Osobně jsem jako malá byla zamilovaná do krále Miroslava a chtěla jsem umět rozpívat květiny 😀 Pamatuju si, že jednu dobu jsem chodívala ke květinám u nás doma a zpívala jim… než mi rodiče vysvětlili, že mi odpovídat nebudou.

Černobílé filmy pro mě mají určité kouzlo. Ať už jde o pohádky, nebo klasické černobílé domácí filmy. Dokonce používám některé oblíbené hlášky filmu: „Našli, rádcové moji? Našli, našli?“ a „Odvolávám, co jsem odvolal, slibuji, co jsem slíbil“ Z mého táty si v práci na dílně dělají legraci a říkají jeho pracovišti „Království krále Miroslava“ 😀