Podzimní dumání (3)

S menším zpožděním vám přináším třetí příspěvek do tohoto meme, které jste si v prázdninové podobě velice oblíbili. Doufám, že se s námi podělíte o svůj názor.

Přečetla jsem docela dost knih. Různé autory, různé žánry, různé délky, v různém věku. Nemyslím si, že jsem odborník na literaturu, to ani náhodou, ale řekla bych, že dokážu už po pár stránkách odhadnout, jestli za to kniha stojí – nebo ne.

Knih je opravdu, opravdu hodně. Stejně tak je i hodně příběhů, které vyprávějí. Je tedy logické, že se některé můžou v něčem shodovat, být si něčím podobné, ne-li přímo stejné. Je těžké přijít s něčím, co by bylo nové a neokoukané. Někdy člověka napadne něco nového, ale později zjistí, že to už dávno vydal někdo jiný. To se stává.

Mezi všemi těmi knihami je kolikrát vážně těžké najít něco, co by bylo originální. Co by nebylo hloupé, co by jen netěžilo z úspěchů dřívě vydaných knih, co by bylo prostě normální a zajímavé. Takových 70% knih jsou totiž ubohé kopíráky, které vezmou to, co se stalo bestsellerem a přetvoří to k obrazu svému, přitom hrají na ty správné struny.

Velká vlna kopíráků se vzedmula po úspěchu Stmívání. Co si budeme říkat, většina z nás Twilightmánií prošla. Já osobně dříve, než se ve světě stala tolik populární. Má Twilightmánie byla ještě ta zdravá mánie. To, co vidím všude možně na internetu, v novinách, v televizi a slyším v rádiích, to už normální není. Proto palec nahoru těm, kteří sice Stmívání mají rádi, ale jsou naprosto normální. Ty upřímně lituju, protože je hážou s fanatickými fanynkami do jednoho pytle a věřím, že to pěkně naštve.

Většina knih staví své zápletky na provařených klišé. Ta nepřinesou nic nového a těží například právě z úspěchu Stmívání. Ale některé z nich jsou velice dobře promyšlené a i když se jedná o stokrát omílané téma, čtenáře to baví. Někteří čtenáři knihy dělí na předStmíváním a poStmívání. I když to vypadá víceméně směšně, je to pravda.

Najít originální, dobře napsanou, knihu, je těžké. Ale ani to mě nezastaví, abych je všechny četla. Protože díky tomu zjistím, co se mi líbí a co ne. A to i když začínám být otrávená ze stovek možných i nemožných variací na totéž téma. Baví mě číst, baví mě psát recenze a sdělovat vám tak svůj pohled na věc, doporučovat ty opravdu dobré knihy dál, upozornit na hlouposti, kterých se autoři dopouštějí. Ano, někdy si neberu servítky, někdy se zase úplně nesmyslně rozplývám nad něčím, co jiným připadá děsné.

Každý z nás kopírák vnímá jinak. Mně například nikdo nevymluví, že konkrétně Zavržený je naprostý kopírák Stmívání. Ruku na srdce – hodina biologie? – love/hate vztah? – chci tě zabít, ale nemůžu, protože tě miluju? -> Vážně? Klidně si mě ukamenujte, ale mám pravdu 😀 (stejně tak je Eragon svým způsobem kopírák Pána prstenů apod.)

Čím je pro mě kniha originální? Těžko říct. Vždycky záleží na tom, jak na mě celkově kniha působí. Někdy jde o příběh, jindy o chování postav, někdy záleží čistě na pocitu, jaký ve mně kniha vyvolává. Dalo by se říct, že pro mě kniha musí mít určité charisma. To něco, co ji odlišuje od zbytku.

Naopak se mi dost zajídá bezmezná láska na první pohled, naprosto iracionální zamilování se, když ze sebe dělá hlavní hrdinka emocionální husičku, která naprosto miluje svého vyvoleného. Už mě máloco dokáže překvapit, protože všechno je na jedno brdo.

Ale i tak se najdou kousky, které si vaši pozornost zaslouží.

Pro zajímavost na téma originality – přestože to nesouvisí s knihami – vám tady dám odkaz na opravdu povedený mash písní, který vytvořila velice talentovaná zpěvačka. Přišla s tím úplně sama a jako první už někdy v dubnu. Jak to tak vypadá, minulý týden si jeden ze soutěžících vybral ke zpěvu právě tenhle song, aniž by o ní padla zmínka. Tohle je kopírák.