Nejděsivější NEJ (6)

Poněkud se zpožděním, ale přece! Omlouvám se, ale včera jsem byla celý den v Praze, domů jsem dorazila až v deset večer a už se mi fakt nic nechtělo psát. Takže vám dneska přináším pátý příspěvek do podzimního děsivého meme. Pokud se do něj chcete také zapojit, podívejte se na tuto stránku.

Já jsem se školou jako takovou nikdy nemívala nějaký extra velký problém, horší to bylo spíše s některými lidmi. Ale samozřejmě i já jsem měla předměty, kterých jsem se obávala. Vzala jsem to přes základku, střední až po vysokou.

Daně a daňová politika

Předmět z druhého ročníku vysoké školy, kterého se všichni děsili, protože je vážně, vážně strašný. Každoročně na něm vyletí plno lidí, plno lidí tenhle předmět taky opakuje, nebo kvůli němu vyletí ze školy. Já jsem chodila každý den na doučování, abych dala testy i zkoušku. A podařilo se. Ale kolik energie mě to stálo…

Peníze, banky a finanční trhy

Předmět prvního ročníku vysoké školy, který kosil studenty po desítkách. V podstatě to ani nebyl tak strašně těžký předmět, ale ty testy, diskuze, přednášky a zkouška… to všechno bylo vážně hodně těžké. Díkybohu jsem zkoušku dala hned napoprvé, sice jen tak tak, ale dala.

Španělština

Když jsem se při nástupu na gympl rozhodovala, jaký druhý jazyk se učit, chtěla jsem ruštinu. Bohužel nás bylo málo a tak nám ruštinu neotevřeli, místo toho nám dali španělštinu. Ta mi nikdy nevadila, ale dostali jsme na ni příšerného učitele. Ten mi totiž hned první hodinu řekl, že se mu nelíbím, protože se jmenuju stejně jako sestra a tu nesnáší. Načež nastaly 3 roky docela hnusné šikany – ze strany učitele. Řeknu vám, že hodin španělštiny jsem se vážně děsila. Bylo to strašné, třikrát do týdne 45 minut hnusné tvrdé šikany, a vyřešit to nijak nešlo. Na učitele byli všichni krátcí, všichni měli strach vůbec něco řešit. Řeknu vám, že s větším lidským hovadem jsem se dosud nesetkala. Ten chlap si na studentech léčil své mindráky. No a teď prý učí na vysoké škole – v Ostravě. Na druhou stranu mě tohle všechno zase zocelilo. Vím, že nejsem slabá a že si nenechám hned všechno líbit. Protože i když mě neustále šikanoval, dokázala jsem se mu postavit.

Účetnictví

Další obávaný předmět druhého ročníku vysoké školy. Nemám vystudovanou obchodku, takže pro mě účetnictví bylo naprostou španělskou vesnicí. Každý den jsem chodila na doučování a účtovala jsem několik hodin denně. Hrůza, nedokážu si představit, že bych někdy měla být účetní. Zkoušku jsem díkybohu udělala napoprvé.

Tělocvik

Nejsem zrovna sportovní typ. Mám ráda jenom určité typy her a tak vůbec. Nesnáším běh, protože mám problémy s tlakem a při rychlém a dlouhém běhu mi prostě bývalo vždycky špatně. Stejně tak nesnáším gymnastiku, doteď neumím šplhat po laně a i na tu tyč mám špatné vzpomínky, o přemetech nemluvě. Ovšem taková ta lehčí gymnastika v podobě kotoulů, hvězd a tak vůbec věci na žíněnce, ty mi nevadily. Stejně tak mi dobře šly i míčové hry, baseball, hod koulí apod. Aerobic či plavání mi nevadí. Z tělocviku jsem ale mívala hrůzu na základní škole, protože naše tělocvikářka byla pěkná potvora. Neměla totiž ráda děti, které byly chytré. Mimo jiné nás totiž učila i na rodinnou výchovu, což tedy nechápu, protože dle mého neměla ani tu pedagogickou školu. Dodnes si pamatuju, kolik zlatých prstenů, náramků a řetízků na sobě měla, nebo jak dlouhé a strašně namalované nehty měla. Nesnášela mě, neměla mě ráda, protože jsem byla chytrá, chytré děti jí vadily a nejspíš se jimi cítila ohrožená, protože sama moc chytrá nebyla. A tak mi to vždycky dávala pěkně v tělocviku sežrat. Nejhorší hodiny na základní škole.

Nejsem nijak extra chytrá, škola není smyslem mého života, ale nikdy jsem nemívala problémy s předměty jako je matika, fyzika, chemie, biologie, dějepis, zeměpis, čeština i angličtina… Ne vždycky to bylo úplně lehké, obvzláště na střední škole, kde to byl místy pěkný záhul, ale dalo se to. Ale vždycky budu na školu ráda vzpomínat, protože až vyrostete a začnete pracovat, už to taková sláva není, věřte mi. Takže si važte toho, že ještě chodíte do školy – i když to není lehké a i když si stěžujete, chodíte domů utahaní. Svět dospěláků je někdy až moc vyčerpávající.