Podzimní dumání (1)

První příspěvek do tohoto meme, které jste si v prázdninové podobě velice oblíbili. Doufám, že se s námi podělíte o svůj názor.

Řekněme si krátký příběh: Ona jde po ulici a neví, jak bude žít dál, protože právě přišla o práci a svého přítele vykopla z bytu, když ho přistihla s jinou. On je úspěšný milionář – ne, počkat, miliardář – a neví samou nudou, co dělat, protože uzavřel stý výhodný obchod na nákup kdovíčeho, a tak si pro změnu nevezme auto, ale jde se projít, aby si pročistil svou bohatou hlavu. Oba dva jsou velice pohlední.

Shodou okolností (čtěte: velice „promakaného“ scénáře) na sebe narazí. Oči se střetnou, oběma se zatají dech a BUM! Láska na první pohled. Od této chvíle už nebude nic stejné. Od této chvíle budou společnými silami bojovat proti nepřízni osudu, jen aby si konečně spočinuli v náručí a spokojený divák si nad tím jen blaženě povzdychl. A máme dokonalý – hlavně osvědčený – scénář.

Proč to? Inu, lidé mají rádi romantiku a šťastné konce. Já nejsem výjimkou. Ovšem na lásku na první pohled moc nevěřím. Nejde o lásku, jako spíš o normální přitažlivost, kdy si náš mozek společně s tělem řeknou „Jo, tak to by šlo…„, pak se nám hormony vzbouří a už to jede.

Ve filmech to dokážu překousnout, ale u knih mi to v poslední době začíná dost vadit. Necítím z toho totiž tu reálnost. Naprosto nelogické jsou vztahy, kdy se hlavní hrdinové znají sotva pět minut a už po sobě vzdychají, nebo se rovnou můžou samou láskou sežrat. A aby to nebyla nuda, musí překonávat nějaké překážky, které jejich lásce nepřejí.

Mnohem radši mám příběhy, kdy sice hrdinové přiznají, že se jim ten druhý líbí, ale jejich vztah se vyvíjí pomalu a normálně, vzájemně se poznávají a pak se do sebe konečně zamilují. To čekání na první polibek je potom správně drásající. A když k němu konečně dojde, máte z toho stokrát lepší pocit.

Podle mého názoru je láska na první pohled jenom mýtus, o kterém se v některých případech hezky čte, ve většině mi však jenom drásá nervy.