Jak začít blogovat o knihách

Myslím, že je ta správná chvíle na další z mých „radících“ článků. Za deset dnů to bude přesně rok od chvíle, kdy jsem oficiálně začala knižně blogovat. Za ten rok jsem se toho sama dost naučila, a proto si myslím, že bych se se svými postřehy okolo blogování mohla podělit. Přece jenom se těch blogů za ten rok objevilo hodně a nad některými mi kolikrát i srdce pláče.

Neberte tento článek prosím jako poučování o tom a tamtom. Nemám patent na rozum a rozhodně si nemyslím, že jenom můj názor je ten správný a nejlepší. Jen bych chtěla poradit těm z vás, kteří by třeba s blogováním rádi začali, ale neví, jak na to… co dělat a tak vůbec. A možná by i pro některé z vás mohl být nějakým návodem na to, jak byste mohli své blogování zlepšit.

1. Chuť blogovat

Je snad logické, že se vám do blogování musí chtít. Dělat to jenom proto, že to „dělají všichni ostatní“, nebo že je to teď prostě cool, je hloupost. Já sama jsem začínala psát jenom sama pro sebe a teď mám na blogu na 148 recenzí knih, které si většina z vás tak ráda čte (což mě neskutečně těší).

Měli byste blogovat hlavně sami pro sebe, protože si chcete zaznamenat své myšlenky, chcete se o ně s někým podělit a to ostatní už přijde samo. Když vás psaní bude bavit, budete blogovat s radostí, věřte mi, že i vaše články budou bavit ostatní. Když budete psát s odporem a z donucení, bude to na vašich článcích znát. Na začátku byste si měli položit otázku, proč vlastně chcete psát?

2. Zaměření blogu
Blogovat se dá logicky o čemkoliv. Fantazii se meze nekladou. Já mám ovšem knižní blog, a proto se zaměřím právě na blogy knižní. Měli byste si ujasnit, o čem všem hodláte na svém blogu psát. Pokud se nakonec rozhodnete mít čistě knižní blog, který se bude věnovat knižnímu světu, tak jej mějte. Ale už do něj nepište příspěvky o tom, co jste celý den dělali, co všechno jste si v obchodě koupili a tak podobně.

Nechápejte mě špatně, rozhodně na tom není nic špatného, ale pokud se chcete věnovat knižnímu blogování, blogujte o knihách, ne o tom, co za lak na nehty jste si dneska koupili, nebo kde všude jste byli. V celkovém kontextu to totiž vedle vašich recenzí častokrát vypadá docela nepatřičně. Tohle ovšem platí na čistě knižní blogy. Nemůžete o svém blogu říkat, že je knižní, když na něm rozebíráté i slasti a strasti života. To je potom blog osobní. Nepleťte si dojmy s pojmy. Už jsem takových blogů viděla hodně. Samozřejmě, že můžete mít kombinaci osobního blogu, recenzí na knihy, filmy a tak dále… Ale pak už se nejedná o knižní blog, ale o všehochuťku.

3. Rozvržení a vzhled blogu
Jakmile se rozhodnete pro knižní blog, měli byste si promyslet, jak by měl vypadat. Klidně si i sedněte, vemte si papír a tužku a nakreslete si rozvržení blogu. Co se bude kde objevovat. Rozhodně by někde na blogu mělo být nějaké uvítání na stránce, aby příchozí čtenáři věděli, kde jsou a rychle se zorientovali. Rozvrhněte a rozdělte si menu, klidně jich mějte i víc. Dělejte všechno proto, aby váš blog byl přehledný. Zkuste se vžít do čtenáře. Na co by nejspíš čtenář klikal nejvíce? Na recenze? Tak je dejte někam viditelně, napište, že jde o recenze, neschovávejte své články někam moc složitě. Pak je nikdo nenajde a vy se budete divit, že je nikdo nekomentuje. Bodejť by je komentovali, když je chudáci ani nenajdou.

Co se týče vzhledu, v Bloggeru je několik základních nabídek vzhledů, které se ovšem dají všemožně barevně upravit. Kromě toho samozřejmě existují i předem vytvořené blogové layouty, které si můžete sami nahrát. Tady ovšem hrozí jisté nebezpečí toho, že váš vzhled už může mít nějaký další blogger. A věřte mi, že je má skoro každý. Proto vám radím, abyste si zkusili vytvořit svůj vlastní vzhled. A když si s ním nebudete vědět rady, zeptejte se na radu. Vytvořte (nebo vyberte) si takový vzhled, který se líbí vám, na který byste i vy rádi chodili, ve kterém byste si rádi četli. Osobně preferuju světlé, veselejší, výrazné blogy. Vždycky, když narazím na nějaký temný, nepůsobí to na mě zrovna dobře a ani mě nebaví si na něm cokoliv číst. Tak nějak mě to spíš utlumuje.

4. Obsah blogu
Už máte jakous takous představu o tom, jak by měl váš blog vypadat. Máte už nastavený vzhled a uspořádané kolonky. To je fajn, ale rozmyslete se, o čem všem budete na blogu psát. Ano, o knihách, ale i o knihách se dá psát různými způsoby.

Můžete uveřejňovat novinky z knižního světa, trailery na knihy, chystané knihy, informace o autorech, o knižních sériích, můžete mít své vlastní speciály a v neposlední řadě samozřejmě knižní meme a recenze.

Doporučuju vám, začít s nějakými recenzemi. Většina lidí totiž začne spíš různými meme a to je potom na tom blogu s prominutím prdlajs. Samé meme, většina z nich je pro čtenáře naprosto k ničemu, protože… řekněte mi, co čtenáři řekne jedna, dvě věty z knihy? Naprosto nic. Takové meme jsou jen hloupou výplní blogu a pak se vážně o knižní blog nejedná. Dvě věty z knihy umí napsat každý. Už proto mám takové meme jenom jedno a v ostatních se spíš snažím čtenářům ukázat z knižního světa víc. Vybírám si meme, která pro mě osobně mají smysl. Proto říkám, začněte spíš psát recenze. O recenzích se více rozepíšu v dalším článku…

5. Knižní blogování
Knižní blogování je běh na dlouhou trať. Nemusíte psát každý den, pište, kdy se vám zachce, když objevíte nějakou novinku, když budete chtít o něčem informovat. Když zrovna nebudete mít chuť, nepište. Ale pokud berete blogování vážně, dávejte si na článcích záležet. Svůj blog aktualizujte, nenechávejte ho ležet ladem, protože to je po vší vynaložené námaze docela škoda.

Ne vždycky dokážete přijít s novinkou jako první, to vůbec nevadí. Nevidím nic super na tom, že člověk nedělá nic jiného, jenom pořád brouzdá po netu a hledá novinky, aby byl první, kdo s tím přijde. Když už použijete něčí nápad, informaci, obrázek, alespoň v příspěvku poděkujte a uveďte zdroj. Je to slušnost. Taky by se vám nelíbilo, kdyby někdo vydával vaši „práci“ za svou. Vždycky to zamrzí.

~ … ~

Nejsem si jistá, jestli se tak úplně jedná o návod, ale snad jsem některým z vás pomohla, v něčem poradila. Nechtěla jsem nikoho urazit, proto se nečertěte a spíš se zamyslete.