Letní dumání (7)

Později než jsem měla původně v úmyslu, protože si včera Blogger usmyslel, že bude stávkovat… ale přesto! Sedmý příspěvek do dumajícího letního meme. Mějte prosím na paměti, že následující řádky reflektují můj názor na dané téma. Je přirozené, že se můj pohled na věc může od toho vašeho diametrálně lišit, v lepším případě shodovat. Neberte si to moc k srdci. Každý jsme nějaký a ne vždycky spolu můžeme souhlasit. Neberte prosím má slova jako tu jedinou možnou pravdu. Spíš si počtěte a sdělte mi, jak to vidíte vy.

Nejednou jsem se setkala s názory, že lidé čtoucí fantasy knihy, jsou prostě mimoni. Žijí ve vlastním světě, nejsou zrovna společenští, chodí divně oblíkaní a mají častokrát hodně divné názory. Osobně právě takovéto řeči nemám ráda, protože to není tak úplně pravda.

Fantasy je opravdu široký žánr, takže vám neřeknu kde začíná a kde končí. Má tolik subžánrů, že se v nich začínám pomalu ztrácet. Ale já se teď zaměřím na klasickou fantasy a na ty, kteří jí holdují. Do klasické fantasy bych zařadila třeba takového Pána Prstenů od J.R.R.Tolkiena. Kniha s vlastním fantasy světem, vlastními pravidly, dějinami a samořejmě i postavami. Příběh vzniklý takřka z ničeho. A že je to příběh opravdu úžasný (přestože nepatří mezi mé oblíbené… já radši filmovou verzi a sexy Legolase). Není tedy divu, že si po celém světě vytvořil opravdu obrovskou fanouškovskou základnu, která se ještě více rozšířila díky filmům.

Sama jsem na základní škole sbírala takové ty speciální širokoúhlé pohlednice s postavami z filmu a jedna moje kamarádka celou sérií naprosto žila. Tak moc, že se začal měnit i její styl oblékání. Nechala si narůst delší vlasy, začala nosit převážně černá rozevlátá trička s nápisy a obrázky tolik typickými pro lidi milující podobný žánr (navždycky si nejspíš budu pamatovat její oblíbené tričko s Frodem), na řetízku okolo krku měla PRSTEN a vždycky s sebou do školy tahala sešity, kam si lepila všechno možné i nemožné ohledně knih a filmů. Později začala také jezdit na různé srazy fanoušků, kde se pořádaly besedy, přednášky a LARPy. Řekla bych, že se její život dosti změnil, ale přesto zůstávala pořád stejná. Milá, přátelská, přiměřeně zasněná a prostě normální.

Už kvůli ní nemám ráda, když se někdo ušklíbá nad lidmi, kteří mají rádi fantasy a opravdu tím žijí. Vždyť o co jde? Pokud nikomu neubližují, tak bych tohle téma nechala být. S tím také souvisí všeobecný názor, že kdo má rád upíry, vlkodlaky, anděly, démony a já nevím co ještě, je prostě divný a měli bychom se na něj dívat z patra a neustále si z něj utahovat. Proč proboha?

Takhle se pomalu člověk až bojí říct, že má rád ty a ty knihy, jen aby si z něj někdo neudělal terč k posmívání. I já se někdy stydím přiznat, co všechno ráda čtu. Lidé se prostě smějí. Pitomé předsudky. Ale tohle dělají jenom ti, kteří bohužel nemají žádnou fantazii a nejspíš si v životě moc legrace neužijí. A takových lidí je mi opravdu líto.

Já se vždycky ráda ponořím do nového světa, do dalšího příběhu, seznámím se s novými lidmi… a mám se fajn. Vím, že na mě čeká ještě tolik a tolik neprobádaného a nepřečteného, že se mám na co těšit. Časem se člověk naučí odrážet posměšné narážky a dokáže si obhájit to, co čte.

Řekla bych, že mou silnou stránkou je argumentace. Když do mě někdo začne rýt, bráním se a svůj názor či postoj si dokážu obhájit. Žádná jednoduchá rada na to nejspíš není. Škarohlídi si vždycky něco najdou. Nám tedy nezbývá nic jiného, než je ignorovat. Ono je to časem přestane bavit a dají vám pokoj.

Pokud se do tohoto letního meme chcete zapojit, podívejte se sem.