Letní dumání (3)
Někteří z nás četli knihy už v útlém věku, jiní začali až v tom pozdějším. Některé ke čtení rodiče vedli, jiné zase do něho vyloženě nutili. Někoho čtení prostě baví, jiného zase ne. Tak už to prostě je. Ne všichni jsme stejní a tak to má být. Protože kdybychom byli stejní, byla by na světě děsná nuda.
Ale jak jsem to měla já? Pokud jste věrnými a pravidelnými čtenáři mého blogu, jistě už jste na to někde narazili. Pro ty, kteří můj blog ještě neprozkoumali skrz na skrz a ještě to nevědí, jsem si řekla, že je uvedu do obrazu. Nepamatuju si, jaká kniha byla má první, protože takovou dobrou paměť vážně nemám (i když si toho pamatuju hodně), ale ráda vzpomínám na plno knížek ze svého děství (a později i dospívání). Na mou topku se například můžete podívat tady.
Ke čtení mě přivedla moje maminka. Sama vždycky hodně četla a moje babička má docela obsáhlou knihovnu. Nejspíš jsem podědila tyhle jejich čtecí geny, protože jsem už jako malá ráda utíkala do jiných krajin a prožívala plno zajímavých dobrodružství. Když jsem přečetla knihy, které mě zajímaly a doma už nic víc nebylo, začala jsem chodit do knihovny. To mi vydrželo tak do konce prvního stupně, pak mě jedna nepříjemná zkušenost odradila od jakéhokoliv dalšího půjčování knih a místo toho jsem si je začala kupovat. Tedy spíš, kupovali mi je rodiče. Já jsem si na knihy musela našetřit. Od chvíle, kdy jsem začala brigádničit, kupovala jsem si knihy sama.
Jestli je dobré, aby děti četly už od mala? Já myslím že ano. Čtením dítě získává potřebnou slovní zásobu a bude se umět lépe vyjadřovat. Nehledě na to, že to procvičí kolikrát i jeho mozkové závity, protože u knih bude přemýšlet nad příběhem. Na druhou stranu mám mnoho kamarádů (vážně hodně), kteří tolik knihy jako já nikdy nečetli a nejspíš ani číst nebudou. Děti do čtení nutit nemůžete, když je to prostě nebaví a nemají tak obrazotvornou představivost. Jestli mé děti budou alespoň trošku po mně, budou určitě dost číst… nedej bože, že budou i stejně ukecané jako já. To pak budeme mít doma pěkně živo.
Jelikož jsem četla vždycky, nemůžu o nějaké knize říct, že by mě třeba znovu vrátila ke čtení. Pokud bych měla vyzdvihnout jednu knihu (či knižní sérii), na kterou budu vždycky ráda vzpomínat, pak je to Harry Potter od J.K.Rowlingové. Tahle série zabírá kus mého života a vždycky se k ní znovu a ráda vrátím. Kdybych vám měla napsat proč, byli bychom tu nejspíš ještě hodně dlouho. To si pak nechám na jindy.
Knihy budou vždycky zabírat část mého života. Jsem ráda, že mě ke čtení rodiče vedli, protože jsem díky knihám dosti výřečná. Dokážu si obhájit svůj názor. Jsem společenská a popovídám si na jakékoliv téma. Myslím si, že se umím prosadit a jít si za svým cílem. Jsem nápaditá. Řekla bych, že za to vděčím právě své lásce ke knihám.
Pokud se do tohoto letního meme chcete zapojit, podívejte se sem.
>Ja čítam odmalička.:) Viedla ma k tomu mama a teraz už som tomu prepadla sama, hrozne ma to baví.(:
>Neviem si predstaviť svet iba s realitou.:D
>Ještě než jsem se naučila číst, každý večer mi rodiče četli pohádku a taťka si ty svoje spíše vymýšlel (Jak Karkulka sežrala vlka a pod.) a já je milovala. Potom jsem se naučila číst a už mě nikdo nezastavil. To jsem asi taky pochytila po taťkovi a když se mi do rukou dostal první Harry, hádali jsme se, kdo ho přečte první. Já jsem vyhrála! Muhahaááá!! 😀 K Harrymu se budu vracet pořád, protože jak řekla Rowlingová, Bradavice tu budou pro nás vždycky otevřeny (to jsem zrovna brečela, takže si to nepamatuju přesně :D)
Na svojí první knížku si vzpomínám. Bylo to Kvak a žbluňk jsou kamarádi a nedávnou jsem si jí přečetla znova a nedivím se, že se mi tak líbila.
Mezi mými kamarády jsou někteří, kteří se knihám vyhýbají velkým obloukem a nedokážou pochopit, co mě k nim tak táhne. Asi je to vzájemné, já zase někdy nechápu je… 😀
>Kvak a žbluňk, jeeee, to jse taky četla, báječně moudrá kniha 🙂 Líbí se mi, jak když si některé dětské knihy přečtete po letech znovu, objevíte tam spoustu dalších věcí, které jste tam třeba tehdy jako děti neviděli…
Jinak Syki, pěkný článek, souhlasím s každým písmenem 😉
>Taky jsem byla knižní milovník už jako dítě:) S knihovnou špatné zkušenosti naštěstí nemám, protože tam chodím velice ráda a moje tvář tam je už docela profláklá:D
Mezi kamarády jsme asi největší knihomol, ale jinak kolem sebe mám lidi, kteří i docela čtou. Jsou mezi nimi i ti, kteří, když mě vidí s knihou v ruce nadzvedávaj obočí, ale co už, jejich problém, že se o to ochuzují:D
Ach ano, Harry Potter generace se nezapře. Vzpomínám si, jak začal vycházet a mezi námi děckama kolovaly jeho knížky a pak jsme si na něj a jeho svět i hrály…kde jsou ty staré dobré časy:)
>Taky jsme si hráli na svět Harryho Pottera. Ještě mám někde ve sklepě od tatínka vyrobenou hůlku a čarodějnický klobouk. Měla jsem nutkání vzít si to sebou do kina, ale maminka mi to zakázala!! :DD
>jeeee, hůlku a klobouk, to bych chtěla 😀 Já mám jen náušnice ve tvaru blesku 😀
>Já měla plášť, klobouk a několik typů hůlek, hrála jsem dost dlouho RPG a LARPy… teď mám doma vlajku Havraspáru 🙂
>Já myslím, že jsem začala číst hlavně proto, že mi to šlo. Prostě mě bavily písmenka. Ve třídě jsem patřila k nejlepším a už mě nebavilo číst že Ema mele maso, tak jsem se doma postupně prokousávala čítankou a když jsem jí dočetla, tak jsem si začala číst etikety na zubních pastách a šampónech…pamatuju si to jako teď. 😀 A ve slovenštině a připadalo mi to strašně vtipný.
Přečetla jsem si knížky, které mi četli když jsem byla malá. Myslím, že první do které jsem se pustila byl Tom Sawyer. A když jsem potom dostala k narozeninám od strejdy Harryho Pottera byla jsem jasná…bylo mi osm a nemohla jsem se dočkat jedenáctin. 😀 A víte jaké pak bylo to zklamání?
Je zvláštní, že na mě knížky působí spíš opačně, než že by podporovaly mojí výřečnost. 🙂 Protože já si vždycky šla radši číst, než že bych šla ven s ostatníma. Myslím, že právě kvůli tomu jsem docela uzavřená… Teď už to dokážu držet v míře, ale dřív to bylo buď to či ono.
>Syki, Havraspár, jo? Slečna je intelektuálka…:D Mě by do Havraspáru určitě nikdy nepřijali 🙂
A Eviřenko, trošku mě mrzí, že jsem nečetla Harryho taky v tomhle věku, to musí být úžasný pocit opravdu čekat na ty jedenácté narozeniny a říkat si, co když třeba náhodou… 🙂
>mě odmala ke knížkám vedl taťka…:) Odmala mi četl, nebo mě před spaním alespon učil anglické slovíčka:)Od malička jsem milovala i angličtinu, tudíž, když jsem začala číst knížky v angičtině, nebyla to pro mě žádná hrůza…Abych řekla…tak čtení mě nejvíc chytlo když jsem začala číst Harryho Pottera…od té doby čtu a čtu a čtu…knížky si většinou kupuju sama a nebo je dostávám na svátek, nějaké na Vánoce občas narozky…:)
>mna k čitaniu neviedol nikto a ked som doma v prvom ročniku no teda už nakonci povedala že chcem preukaz do knižnice tak nechapali kde sa to vo mne vzalo….velmi rada som mala troch patračov 🙂 a potom samozrejme Harry tiež som ešte nemala 11 a čakala som že mi pride list a nieč sa nestalo :/ mam stale vyrobeny prutik plašt suknu a šal 🙂 je to sranda a tiež sme sa hravali na Harryho svet ale v knihe som si nevedela najst postavu ktorou by som bola ja tak som si ju vymyslela bola som Astesia Potterova harryho sestra ktora však nedokazala prekusnut bratovu slavu pretože proroctvo platilo len na prvorodeneho a boli to dvojčata tak sa zalubila do Draca Malfoya a pridala sa k temnej strane 🙂 odmalička ma fascinoval slizolin a Severus Snape :)…..čítam stale a žiejm si vo vlastnom svete občas kuknem do reality a znechucuje ma čo vidim…..ale zvykla som si na nu 🙂
>aha a ešte 🙂 vraveli mi že čitanim sa naučim gramatiku ale nestalo sa tak 😀 dodnes neovladam y/i ešte že existuje word 🙂 (Astesia)