>Quote of the Week (5)

Quote of the Week je týdenní meme, které pořádá Judit a má své místo na blogu každou sobotu.

Upozornění: Vybrané momenty vám můžou naspoilerovat děj, proto si je čtěte pouze na vlastní nebezpečí.

Jealousy
Lili St. Crow

Vtipný moment:
„Tvůj pach je jako skořicové rohlíčky,“ přispěchal Dibs s odpovědí. „Všechny svetochy mají jiné pachy – některé květinové, některé jsou pikantní. U tebe je to docela silné. Ten pach závisí na tom, co jíš.“

„Hej. Počkat. Chceš říct, že páchnu?“

Romantický moment:
Podíval se na mě, oči mu plály, překročil vzdálenost mezi námi dvěma rychlými kroky. Byli jsme najednou tváří v tvář, tak blízko, že teplo sálající z něj mě pohladilo po tvářích jako sluneční paprsky na spálené kůži. 

„Mohl jsem tě ztratit!“

„Chrisi… já nejsem ona.“

„Ne,“ souhlasil. „To nejsi. Ona mi nikdy nezpůsobovala tuhle agónii.“ Christophe se naklonil. Jeho ústa byla jen pár centimetrů od těch mých. „Ona mi nikdy nezpůsobila pocit, že umřu na srdeční infarkt. Ona ve mně nikdy nevyvolala takové obavy.“

„Christophe…“ Jeho jméno zemřelo na mých rtech. Najednou jsem byla neskutečně citlivá, všechny vlasy se mi postavily a skoro jsem zapomměla na to, že jsem ještě byla zalitá potem a zaschlou krví. 

Jeho rty se dotkly mých. Málem jsem sebou trhla, ten šok byl tak intezivní. A pak jakoby mnou projel blesk. Jeho jazyk vklouznul dovnitř a nebylo to takové, že by se jím snažil naprosto vyplnit prostor mých úst. Spíš to působilo jako pozvání. Zapomněla jsem na všechno kromě tepla a světla, které mnou proudilo. Jeden z jeho tesáků se otřel o ten můj, ten náraz nás sežehl oba dva a já se do něj ponořila na tak, tak dlouho, než jsem se oddálila, abych se mohla nadechnout a najednou jsem si uvědomila, že vlastně existuje i okolní svět a že je drsný, studený, světlý a páchne jako krev, kov a bolest.

Christophe mě políbil na tvář. Zamumlal něco, čemu jsem moc nerozuměla. Každým centrimetrem mého těla probíhala barevná elektřina. 

Silný moment:
„DRU!“ vykřil a rozběhl se rychle ke mně.

Něco dalšího mě udeřilo ze strany a já jsem skončila přilepená k zemi. Bolest přišla ve vlně vysoké jako tsunami, rameno mě bolelo tak silně, že jsem musela křičet. Pak se mě dotkly čísi ruce a  ovanula mě známá vůně jablečného koláče smíchaná s pachem mědi.

Bolí to. Bolí to tak moc, že zadní část mého krku, kde žije ta neskutečná chuť po krvi, je nemilosrdně zaklapnuta a odříznuta.

„Ne!“ zařval, skoro mi do ucha.

Výkřiky. Děsivé výkřiky. Další střelba. Bezpečí. Dostat se do bezpečí.

…

Zrovna včera mi dorazily domů první dva díly a na ten třetí ještě čekám. Ale kdybyste věděli, jak jsou ty dva díly kráááásnééé. Přiznám se, že jsem si trošku zakřepčila, když mi je pošťák donesl. Už se těším na ten třetí a až vyjde čtvrtý. Mám docela strach z toho, jak to všechno dopadne.