>
Nějak na mě dneska dopadá nostalgie. To bude tím magickým datem.
17.11.2010
Datum, které toho před 21 lety změnilo více než dost.
Nechci se tady rozepisovat, co se 17.11.1989 stalo, pokud nejste totálně blbí, tak jste o tom už určitě slyšeli.
Mně tehdy bylo skoro 11 měsíců a o světě jsem neměla šajn. Ale tu změnu na sobě samozřejmě pociťuju. Dalo by se sáhodlouze vykládat o tom, co tehdy bylo jiné, zakázané, a jak je to letos. Tuhletu debatu ponechme na někom učenějším než jsem já.
Já bych to dneska chtěla tak nějak spojit s tím, na co je můj blog zaměřený. Knihy. Díky Sametové revoluci můžeme číst, co chceme. Máme v podstatě přístup k jakémukoliv typu knih. Můžeme o knihách i veřejně mluvit, psát, diskutovat…
Tohle datum není jen magické díky naší historii, ale také díky půlnoční české i slovenské premiéře prvního filmového dílu poslední kapitoly jedné velké knižní série.
Harry Potter
I když jste nečetli ani jednu knihu, neviděli ani jeden film… stejně všichni víte, o koho jde. Tenhle stav nostalgie u mě tak trochu i navodila
Adrianga. Začala jsem vzpomínat, jak jsem se ke čtení Harryho prvního dobrodružství dostala. Psal se rok 2001 a kamarádka (ještě jsem chodila na základku :D… šmarjá… já jsem stará!) mi půjčovala knihu, která se jí moc líbila a rozhodně bych si ji měla přečíst. Moc jsem jí nevěřila a se začátkem četby jsem krapet otálela. Ale když už jsem začala číst, nemohla jsem přestat. Chytilo mě to. A ještě hodně dlouho nepustilo. První 4 díly jsem četla pouze v češtině. Poslední tři jsem přečetla nejdříve v angličtině a až po té v češtině. Všechny HP díly mám v knihovničce v tom nejstarším vydání. Pěkně ohmatané, vazby krapet rozjeté… v některých případech někde i vypadly stránky… například čtyřka, i když nepatří mezi mé nejoblíbenější, je totálně rozjetá, stránky ohmatané… no děs. Přesto bych tyhlety knížky ani náhodou nevyměnila za ty brožované.
Spolu s knižním šílenstvím přišlo i šílenství filmové. A zrovna dneska u nás přichází do kin poslední kapitola. Ach jo.
Mojí nejoblíbenější knížkou je díl třetí, protože se mi líbí ten zlom. První dva díly byl Harry spíš kluk, po třetím díle Harry dospěl. Hned druhá nejoblíbenější je pro mě pětka… Proč zrovna ty dva? V trojce se Harry dozvídá něco o své rodině, víc o minulosti, větší akce atd. V pětce se pak Harry spolu s kamarády mnohem víc zapojí do celého dění. Konečně začne tvrději bojovat. To se mi líbí. A jelikož mám tyto dvě knihy nejradší z celé série, stejně tak je to i u filmů. Jednoznačně vede 3 a 5.
Na poslední filmový dvojdíl se pořádně těším. Bohužel jej uvidím až v sobotu v CineStaru a pokud mi to ještě později vyjde, půjdu na něj znovu i u nás doma.
Jsem pořádný HP fanoušek. Ale ne fanatický 😀 Asi před čtyřmi lety jsem se přihlásila i na jednu HP RPG školu. Kde jsem si mohla na svět HP hrát. A hrála jsem si více než jenom dobře. Něco jsem tam i dokázala vytvořit, najít si plno kamarádů a zanechala jsem po sobě i nějaký ten odkaz. Teď mi na RPG už bohužel nezbývá tolik času, ale vždycky to bude jedna významná kapitola mého života. I když se to zdá podivné, naučila jsem se tam dost věcí a zjistila, co mě fakt baví a čemu bych se i v budoucnu chtěla věnovat.
Dále pak… jsem letos o letních prázdninách navštívila nově otevřený zábavní HP park v Orlandu v Americe. Přesněji řečeno jednu část jinak velkého zábavního parku. Pokud se někdy dostanete do Orlanda a jste fanoušky HP, určitě si tam zajděte. Já vím, taky jsem si před X lety říkala, že se do USA ani nekouknu… jenže letos jsem se koukla. A stálo to opravdu za to.
Možná to vyzní jako klišé, ale když v sebe a své schopnosti budete věřit, dokážete i to, co byste si nikdy nedokázali představit. Já to dokázala. A tak jsem se dohromady třikrát svezla na opravdu drsné a úžasné atrakci uvnitř Bradavického hradu. Nechala na sebe chrlit oheň z obrovské hlavy draka. Nechala se poprskat obrovskou tarantulí, která na mě skočila z boku. Pořádně jsem si zařvala, když mě chtěly vyděsit obrovské postavy Mozkomorů nebo se po mně rychle oháněla Vrba mlátička… Anebo jsem se spolu s Ronem a Harrym proletěla po školních pozemcích a zaletěla si i na famfrpálové hřiště. Řeknu vám, jedním slovem… ÚŽASNÉ.
Prostě příběh jedné generace…
P.S.: Jak se u nás na Karvinsku říká -> „nostalgie jak cyp“ 😀
P.P.S: Omlouvám se za případné chyby, psala jsem to docela rychle… protože mi začínal můj oblíbený film, který nikdy nevynechám – Robin Hood, král zbojníků 😀
>Ach z toho videa mě taky popadla nostalgie 🙂 Ať si o HP fenoménu říká kdo chce co chce, já jsem nesmírně ráda, že patřím do té generace, která s s těmi knihami vyrosta, která čekala na vlastní dopis z Bradavic. Jak řekla jedna fanynka, když potkala JKR, "You are my childhood!"
P.S. Ty fotky vypadají bezvadně, přidávám na svůj travel list
>You are my childhood, presne tak 🙂
Myslím, že žiadna iná generácia sa s touto sériou nikdy nežžije tak, ako tá naša 🙂
Tiež som inak začala čítať v roku 2001 :):)
>To Seesen: Ano, i já jsem ráda, že patřím zrovna do HP generace. Dost živě si pamatuju, jak jsem šla poprvé do kina na první díl a jak jsem po jeho shlédnutí byla nadšená, i když se film v něčem od knížky lišil. Bylo mi to jedno. Byl to filmový Harry Potter!
A pokud budeš mít možnost se tam podívat, využij jí. Stojí to opravdu za to. Nejlepší bylo, že hned za-vedle HP části je část s Jurským Parkem 😀 😀 To byla docela sranda, kdyby si takový T-Rex odešel na výlet do Prasinek 😀 Ale rozhodně si nedávej Máslový ležák, to je sladké jak prase…
Luu: Souhlasím, že další generace už Harryho "nezažijí" tak, jako my… Ti budou mít na výběr knihy – filmy. Většina z nich sáhne právě po filmech. Teď už moc mladých lidí nečte, což je neuvěřitelná škoda.
>krásný článek 🙂
a jak chutnal máslový ležák? 😀
>No jako znovu bych si jej nedala 😀 😀 Jednou bohatě stačilo…
>takže nechutnal jo? 😀 já na něj měla vždycky hroznej chuť, když ho JKR popisovala.. mňamka
>To bylo strašně sladké, s pěnou nahoře… no, mně teda stačilo 😀