Mordparta Ostrava: Případy šéfa ostravské kriminálky Luboše Valeriána
Autor: Luboš Valerián, Tomáš Lánský
Délka: 14h 13m
Čte: Luboš Ondráček
Věková hranice: 18+
Žánr: adult, drama, ze života
Moje hodnocení: 4 hvězdičky
Deviant ubíjející ženy kamenem do hlavy. Zrůda znásilňující oběti vrbovým prutem. Přízrak vraždící havíře v hlubinném dole. Důchodce řešící svou frustraci semtexem…
To je jen zlomek případů bývalého vyšetřovatele a vedoucího odboru obecné kriminality Krajského ředitelství PČR MSk Luboše Valeriána, který do roku 2022 šéfoval i ostravskému oddělení vražd. Za svou kariéru se podílel na vyšetřování více než tisícovky nejzávažnějších trestných činů na Ostravsku – v kraji, který v žebříčcích násilné kriminality nejednou předstihl i Prahu. Lovil zrůdy vraždící své oběti bez mrknutí oka, jež hnala ziskuchtivost, žárlivost i sexuální deviace.
Dvanáct příběhů, které zanechaly nesmazatelnou stopu v historii české kriminalistiky, vyděsí, šokuje a donutí čtenáře přemýšlet o hodnotě lidského života. Mnohé z nich nebyly dosud blíže publikovány a jsou širší veřejnosti téměř neznámé. Spoluprací novináře Tomáše Lánského a plukovníka Luboše Valeriána vznikl titul přibližující příběhy vrahů, ale též jejich obětí i opomíjených pozůstalých. Jednotlivé kapitoly předkládají čtenáři způsoby dopadení a usvědčení pachatelů či metody, které byly použity, stejně tak rozebírají podobné případy z historie české kriminalistiky.
Nakladatel: Epocha (CZ)
Počet stran: 432 (CZ)
Vazba: Vázaná, audiokniha (EN, CZ)
Vydání v ČR: 1.1.2025
Datum četby: 10 dní, červenec 2026, v češtině
Reakce bezprostředně po dočtení knihy: Dost brutální a smutné.
Můj názor: Přiznám se, že true crime dokumenty nebo podcasty ráda sleduju i poslouchám, ne zase tak rada je čtu. Mám dost grafickou představivost, takže nedokážu tak úplně číst i takové ty brutální detektivky, protože si to všechno až moc detailně dokážu představit a pak z toho nespím. Ale když jsem v Klubu Audiotéky objevila tenhle kousek namluvený, řekla jsem si, že by mi nevadilo poslouchat příběhy z rodného Karvinsko-Ostravského regionu.
Z dvanácti příběhů jsem jich řadu už znala, ale některé pro mě byly překvapením. Třeba ta vražda a sebevražda v dole. Celý tenhle příběh mi přišel docela šokující. U jiných, o kterých jsem už věděla, se mi v knize zdálo málo zmíněných známých informací. Občas mi to přišlo tak nějak nevyvážené. Chvílemi jsem ztrácela ponětí o tom, v kterém příběhu vlastně jsem, protože vyprávějící tu a tam odskočil od hlavního příběhu ke zmínce o menším příběhu podobného rázu.
Vhledy do způsobu policejní práce a hlavně do vývoje kriminalistiky u nás i ve světě mi přišly zajímavé. Zmínky o tom, že i v USA se od Evropanů z malé zemičky něco naučili, alespoň ukážou, že na tom nejsme tak špatně. Anebo jsme alespoň kdysi nebyli. Těžko říct, jak jsme na tom s vyvíjející se technikou teď. Bylo to dost brutální vyprávění a taky dost smutná ukázka toho, jakého zla jsou někteří lidé schopní.
