Když se líhne měsíc
Autor: Sarah A. Parker
Originální název: When the Moon Hatched
Český název: Když se líhne měsíc
Knižní série: Padlý měsíc (Moonfall)
Díl: první
Věková hranice: 18+
Žánr: adult, fantasy, romance, draci
Moje hodnocení: 3 hvězdičky
Raeve je elitní vražedkyně ve službách povstalecké organizace Fíur du Ath. Jejím úkolem je tiše a efektivně zabíjet zkažené aristokraty. Když ale tyranský král vyšle po stopách Athu nechvalně proslulého lovce odměn, Raevin svět se obrátí vzhůru nohama.
Dojde ke krveprolití, Raeve přijde o vše a je vydána na milost a nemilost Radě šlechty, která z ní hodlá udělat odstrašující příklad.
Jediná možnost, jak může vyváznout… je smrt.
Nakladatel: Avon (EN), Laser (CZ)
Počet stran: 576 (EN), 688 (CZ)
Vazba: Brožovaná i vázaná (EN, CZ)
Vydání v USA: 24.11.2024
Vydání v ČR: 28.11.2025
Datum četby: 19 dní, červen 2026, v češtině
Reakce bezprostředně po dočtení knihy: To je teda fest zamotané.
Oficiální stránky knihy
Oficiální stránky autorky
Můj názor: Když se líhne měsíc se stala naší červnovou volbou pro klubové Společné čtení a přiznám se, že jsem měla určitá očekávání, jelikož řada lidí (domácích i v zahraničí) knihu poměrně vychvalovala. Sice mě ze začátku vyděsilo, že má kniha na 90 kapitol a téměř 700 stran, ale většina kapitol byla docela krátká, takže to utíkalo.
Hned na začátku před samotným příběhem vás ovšem omráčí několikastránkový slovník pojmů, který vám tu a tam může některé věc i vyspoilerovat. Hlavně je zbytečně dlouhý, takže během čtení stejně zapomenete, co jste četli, a i když jsem se tu a tam během kapitol k pojmům vracela, časem jsem se na to vykašlala. Autorka si totiž dala větší práci se slovníkem než se samotným příběhem. A to je hlavní kámen úrazu.
Ačkoliv příběh začíná poměrně drsně a my vidíme hlavní hrdinku v roli nelítostné nájemné vražedkyně, postupem času se od tohoto jejího života spíš jen vzdalujeme, než abychom se toho dozvěděli víc. Jen je přehnaně drsná, sarkastická a dokáže přežít snad úplně všechno. Frajerka prostě. Samotný příběh se prolíná s deníkovými zápisy, které jsou většinu času zajímavější než to, co se děje momentálně. Všechno se to ale neuvěřitelně táhne.
Většinu věcí totiž odhalíte docela rychle a pak už jen netrpělivě čekáte, kdy se konečně dozvíte všechno. Jenže to se nestane. Od druhé poloviny knihy se začne střídat POV hned několika postav, přičemž minimálně u dvou ženských uvidíte minimální rozdíl, což může dost mást. Paradoxně nejlepší postavou celého příběhu je Kaan. Největší green flag všech romantasy za poslední dobu. Zelenější už snad být ani nemůže.
Zápletka i svět jsou sice zajímavé, ale nulový worldbuilding, vysvětlení fungování světa i pohnutek hlavních postav příběhu to všechno vyloženě kazí. Ke konci je vše už tak zamotané, že si nejsem jistá, jak z toho chce autorka v dalším díle dobře vybruslit. Jen se vrší jedna nevyřešená věc na druhou.
Hřebíček do rakve tomu dává samotný rodokmen v závěru knihy, který vám může vše dopředu vyspoilerovat, pokud na něj během listování narazíte. Pro mě je kniha spíš zklamáním. A to nemluvím o tom, že mi celou dobu pořádně nedošlo, že se jedná o elfy, protože elfího na nich kromě špičatých uší a dlouhého života nebylo skoro nic.
