Svět knihy 2017

Největší knihomolský svátek je už za námi a jelikož se všude objevují různé nadšené posty, řekla jsem si, že něco sepíšu taky… ale asi to nebude takové, jaké byste čekali.

Tohle je pro mě myslím už pátý ročník Světa knihy za sebou. Vzpomínám si, že když jsem přijela na ten první, ještě jsem v Praze nebydlela. Tehdy se o mě postarala Verča a společnými silami jsme k nim do bytu dotáhly snad dvacet knížek. Ročník od ročníku jsem domů tahala hromadu za hromadou, ale poslední dva roky jako by se to nějak zlomilo.

Dříve jsem chodila na veletrh i několikrát, jednou dokonce jsem tam šla každý den, co se konal. Byla jsem zvaná na různé srazy, diskuze, autogramiády, vymetala jsem jeden stánek za druhým, protože tam prostě měli slevy jak hrom, anebo měli speciální slevy pro blogery. Občas jsem se zastavila a pokecala se známými tvářemi blogerů, ale i nakladatelů. Jenže tohle všechno už neplatí.

Časem vám dojde, že větší nakladatelé mají mizerné slevy a že i na tom jejich eshopu kolikrát vytřískáte víc, speciální slevy už pomalu mizí, stejně jako staré známé tváře, které se staraly o blogery. To už tak bývá, že je nahrazují tváře nové, stejně tak vaše místa zaujmou jiní blogeři, výrazně mladší, dobrých osmdesát procent z nich vůbec neznáte. Na srazy vás už nikdo nezve, protože jste už dávno opustili takovéto rádoby pozlátko, kdy „za úplatu“ vlastně svým čtenářům horem dolem nekonečně cpete knihy, o kterých si sice nemyslíte, že by byly takové terno, ale tak reklama je reklama…

Letos jsem si uvědomila, že na Svět knihy vlastně chodím už jen tak pro ten pocit, že na nějaký knižní veletrh jdu. Hlavně ale kvůli tomu, abych se na téhle akci sešla s ostatními staršími blogery a čtenáři, které znám už celých sedm let, co bloguju. Slevy mě už ani moc nezajímají, protože jsou pořád stejné nebo už skoro žádné, autogramiádní autoři nejsou zrovna můj šálek čaje a o panelových diskuzích nemám ani ponětí, protože mě to nějak nezajímá.

Tak nějak se z toho všeho pro mě vytratilo to kouzlo a nadšení. Nemyslím si, že by veletrh měl nějakou sestupnou kvalitu, pořád je to super veletrh, co se snaží být zajímavý (třeba takový turnaj ve famfrpálu, úvodní knižní expozice), ale nějak mám pocit, že to prostě není ono. Třeba jsem čekala, že když už ten Harry Potter slaví úžasné 20. výročí od vydání, pojme Albatros ty oslavy nějak velkolepěji. Nestalo se, anebo jsem si toho nevšimla. Stejně tak mě trochu vyšokovalo to množství stánků s občerstvením venku před Palácem. Jako bych vkročila do food festu.

Dost mě zamrzelo třeba i to, že zrovna letos jsem si chtěla na veletrhu koupit čtečku knih a ačkoliv roky předtím tam stánek byl, letos prostě ne. Teď nechci kecat a vymýšlet si, ale možná za tím stojí i to, že Palmknihy teď snad vlastní Albatros?? Upřímně, už jsem z toho albatrosího monopolu zmatená. Velký palec nahoru proto HOSTu, JOTě a ARGu, protože u nich to vypadalo, jako by se nic nezměnilo a jako bych se vrátila domů. Poděkování patří také Albatrosu za možnost nechat si vytisknout fotky z Instagramu. Vzhledem k tomu, že letos jaksi chyběl „fotokoutek“, mám alespoň pár památek.

Ale aby to zase nevypadalo, že si jen stěžuju a všechno odsuzuju… Svět knihy je stále úžasný knižní svátek plný skvělých lidí, hromady stánků, hromady knih a neskutečných zážitků. Věřím, že pro většinu knihomolů je to skvělý způsob, jak žít svým koníčkem a objevovat nové věci. Věřím, že i mě to třeba příští rok zase začne bavit. Přece jenom i letos jsem si tam pořídila řádku knih, sice nejdražší byla učebnice Španělštiny a cestovní průvodci, ale co… priority se časem mění.

A ještě vám sem hodím fotku s Erný z „instakoutku“. Velký dík holkám za super odpoledne, vážně jsem si ho s vámi užila. Stejně tak jsem ráda, že jsem mohla pokecat s tolika starými známými.

 

P.S.: Z veletrhu jsem nic moc nefotila. Věřím, že toho plno uvidíte na jiných blozích a ono se to v podstatě ani moc nemění, jen se letos pár stánků přesunulo.

P.S.2: Tímhle článkem se nechci nikoho dotknout. Byly doby, kdy jsem tenhle veletrh milovala, ale nějak už to pro mě prostě není ono a mrzí mě to.

Syki

Nejpohodlněji se cestuje na stránkách knih. A já cestuju velice ráda a často.

Mohlo by se vám líbit...

1 odpověď

  1. knihomilka napsal:

    Pěkně upřímně jsi to sepsala. Tohle je jiný pohled na SK než u kohokoli jiného.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CommentLuv badge