Čemu jsem věřila
Autor: Huntley Fitzpatrick
Český název: Čemu jsem věřila
Originální název: What I Thought Was True
Žánr: young adult, romance
Hodnocení: 2 hvězdičky
Gwen zná jen život na ostrově, který je vždy mimo hlavní sezónu polomrtvý a nezajímavý. Nemůže se dočkat, až dostuduje a z ostrova vypadne. Má svou rodinu a hlavně svého mladšího bratříčka ráda, ale potřebuje taky roztáhnout křídla. Je před ní poslední pracovní léto a poslední větší starosti.
Netušila ovšem, že se na ostrov vrátí taky kluk, kterého by nejradši už nikdy neviděla – Cass Sommers. S jeho příchodem se opět otevírá stará rána a staré zmatené city. Ještě horší je to, že se k ní chová hezky, slušně a čím dál tím víc ji přitahuje.
Situaci nepomáhá ani to, že jsou oba z naprosto odlišných světů. Zatímco Cass se narodil do světa bohatství a privilegií, Gwen už od mala musí přikládat ruku k dílu, aby vypomohla rodičům. Ale ani to je od sebe nedokáže držet moc dlouho. Dokážou si ale po tom všem zase vzájemně věřit?
Nakladatel: Dial Books for Young Readers (EN), CooBoo (CZ)
Počet stran: 422 (EN), 392 (CZ)
Vazba: Brožovaná a vázaná vazba (EN, CZ)
Vydání v USA: 15.4.2014
Vydání v ČR: 24.8.2015
Datum četby: 1 den, prosinec 2015, v češtině
Reakce bezprostředně po dočtení knihy: Tak tohle bylo na můj vkus příliš dlouhé a příliš podivné.
Oficiální stránky knihy
Oficiální stránky autora
Můj názor: Tenhle kousek na mě dlouho vykukoval na zahraničních blozích a podle anotace jsem si říkala, že by to mohla být dobrá oddechovka. Pak jsem nějak na knihu zapomněla a všimla si jí, až když vyšla v češtině. Tak nějak jsem nevěděla, co od ní mám pořádně čekat, protože jsem si už ani recenze moc nepamatovala, ale věděla jsem, že se lidem líbila. Mně už tolik bohužel ne.
Osobně bych ji totiž zkrátila tak na polovinu. Zbytečně jsem se společně se všemi postavami plácala v celém zamotaném příběhu, který mě moc nechytnul už od začátku. Vlastně mi nesednul ani samotný styl vyprávění, přišel mi neucelený, jednou o voze, podruhé o koze, skákání v čase, v místech.
Jako by autorka věděla jen to, že objekt hrdinčina zájmu je téměř čistý jako padlý sníh. Možná proto jsem se nemohla srovnat s tím, jaká je vlastně hlavní hrdinka. Vůbec mi nebyla sympatická. I ostatní postavy mě moc nebraly. Mladší bráška mi tam přišel cíleně zasazen jen kvůli vyvolání těch správných emocí.
Tohle je jeden z těch kousků, který mi absolutně nesednul, ale jiným se samozřejmě může líbit. Rozhodně autorku nezavrhuju a vyzkouším od ní další knihu, která vyšla v češtině a uvidíme…
