Filmová recenze: Labyrint – Zkoušky ohněm

V pondělí jsem byla díky Sayury na předpremiéře pokračování Labyrintu, jehož první filmový díl se mi ohromně líbil (a to nejen díky hot hrdinům 😀 :D). Druhou knihu jsem nečetla, takže jsem moc nevěděla, co čekat, ačkoliv jsem viděla oba hlavní trailery a plno fotek.

Režie: Wes Ball
Scénář: T.S. Nowlin
Kamera: Gyula Pados
Hudba: John Paesano
Hrají: Dylan O’Brien, Thomas Brodie-Sangster, Kaya Scodelario, Ki Hong Lee, Dexter Darden, Alexander Flores, Jacob Lofland, Rosa Salazar, Giancarlo Esposito, Aidan Gillen, Patricia Clarkson, Lili Taylor, Barry Pepper, J. Nathan Simmons, Alan Tudyk, Jenny Gabrielle, Lora Martinez-Cunningham, Matthew Page, Tatanka Means, Katherine McNamara, Nathalie Emmanuel, Bryce Romero, Keith Jardine, Gary Hood

Thomas společně s dalšími Placery unikl z vražedného labyrintu a teď se svými zachránci míří do bezpečí… nebo si to alespoň myslí. Po příjezdu do obovské utajené základny začne Thomas zjišťovat, že nic není tak, jak se tváří a že organizaci Z.L.S.N. vlastně vůbec neutekli, jen se dostali do druhé fáze celého pokusného programu.

Znovu jim jde o život, tentokrát ale musí utéct skrz nejvíce sežehnutou část planety, krajinu plnou nepředstavitelných překážek, místo, kterému všichni říkají Spáleniště. Sluneční erupce sežehly Zemi na popel a proměnily ji v pustinu. Světové vlády se zhroutily – a s nimi i řád a právo. Rozpadajícími se troskami měst teď bloudí takzvaní „raplové“, lidé pokrytí hnisajícími ranami, které nakažlivý virus dohnal za hranu příčetnosti. Jejich jediným cílem je najít cokoliv živého, aby se nasytili. Už jim nejde po krku jen neúnavný Z.L.S.N…

Víte, co vám dojde až když sedíte v kině u druhého dílu a koukáte na film? Že je to vlastně série o zombie apokalypse. A to pak zažijete megawtf moment, kdy se děsíte pomalu na každém kroku, protože se za digitální zombíky tvůrci rozhodně nemusí stydět. Jsou děsiví až až… chvílemi se o mě pokoušel infarkt. A bylo to všechno naprosto boží!

Výborní herci, výborné triky, výborné lekačky, zrady, žasná hudba! Všechno bylo namixováno tak akorát, abych se děsila toho, co se stane v dalším okamžiku. Jen jsem si nemohla pomoct a když jsem na plátně viděla Aidana Gillena, myslela jsem na něho jako na Malíčka z Game of Thrones. Stejné myšlenky jsem měla u Giancarla Esposito, kterého mám zafixovaného z Revoluce. Byla to prostě jedna známá tvář vedle druhé, občas proložená někým novým.

Druhý díl Labyritu je stejná nakládačka jako byl ten první. Od herců, přes scény a děj, až po hudbu a kulervoucí konec. Jen si mohli odpustit některé typické hrdinské promluvy, střihy a pohledy, z nichž bylo někdy člověku do smíchu. Doporučuju všemi dvaceti… jen my už mohla být ta trojka.