One More Chance

Autor: Abbi Glines
Originální název: One More Chance
Knižní série: Rosemary Beach / Chance
Díl: osmý / druhý
Žánr: new adult, romance, erotika, drama
Věková hranice: 18+
Hodnocení: 3 hvězdičky

Harlow se vždycky držela stranou, protože věděla, že její zdravotní stav není ideální a už tak je zázrak, že se vůbec dožila dospělosti. Jenže pak potkala Granta a její předsevzetí vzalo za své. Poprvé poznala, co to znamená někoho milovat a chtít s ním strávit zbytek života. Jenže když vyplynula pravda o jejím stavu na povrch, její sen se zhroutil jako domeček z karet.

Teď se snaží na ranči svého bratra a jeho rodiny dát nějak dopořádku a rozhodnout se, jaká bude její budoucnost. Protože nezůstala tak úplně sama, čeká Grantovo dítě a zvažuje, jestli mu o něm má říct, protože ví, že by chtěl, aby šla na potrat. Bojí se o ni víc než o sebe, ale Harlow něco takového udělat nedokáže. Ví, že dítě donosí, i kdyby by měla zemřít při porodu.

Grant je celý zoufalý z toho, že Harlow nedokáže najít. Každý den jí na telefonu nechává vzkaz, aby se mu ozvala, že jej to mrzí, že bez ní nedokáže žít. Už jsou to skoro dva měsíce a pořád žádná zpráva. Nikdo mu nechce říct, kam zmizela a on se pomalu užírá tím, jak se zachoval, když zjistil pravdu. Musí ji najít, musí ji přesvědčit, že ji miluje a že ji potřebuje. Udělá vše pro to, aby s ním zůstala a bude se o ni starat. Nepočítal ale s tím, že se jim podařilo zapracovat na dítěti, což pro Harlow znamená životní riziko. Teď se musí rozhodnout, co je pro něj důelžitější – život s těhotnou Harlow a možný život s jejich dítětem, anebo život bez Harlow a nejspíš i bez dítěte?

Nakladatel: Atria Books (EN)
Počet stran: 272 (EN)
Vazba: Brožovaná i ebook (EN)
Vydání v USA: 2.9.2014
Vydání v ČR: nevyšlo

Datum četby: 2 dny, duben 2015, v angličtině

Reakce bezprostředně po dočtení knihy: Bylo to na mě až moc přeslazené.

Oficiální stránky knihy
Oficiální stránky autora

Můj názor: Abbi Glines opět sleduje podobnou zápletku, tentokrát to ale na můj vkus bylo až moc přeslazené, až moc se tlačilo na pilu a na emoce. Když je to vyvážené, nemám s tím problém, ale tohle bylo moc i na mě. Ano, samozřejmě mi tu a tam ukápla slzička, ale řeknu vám, že nejvíc jsem protáčela oči nad dopisy, které Harlow psala svému nenarozenému dítěti. Chápu jejich smysl, několik z nich mi přišlo moc hezkých, ale většinou mě příšerně otravovaly a přiznám se, že jsem je pak už účelně přeskakovala.

Jelikož jsem už u autorky zvyklá na jisté schéma, bylo mi jasné, že vše skončí dobře, jinak by naštvala hodně čtenářek, tudíž jsem se v celé knize tak nějak doplácala až ke konci a oddechla si, že to mám za sebou. Jen jednou se stalo, že v knize zemřela jedna z postav, které mi bylo líto a která by rozhodně měla mít svou vlastní šťastnou knihu, ale autorka si jen tak připravila píseček na další díl v téhle nekonečné telenovele.

Říkáte si, proč to ještě pořád čtu? Nevím, zčásti je to tím, že nemám ráda nedočtené série, zčásti tím, že je to dobrá odreagovačka, která častokrát hraničí s pornem. Můžu u toho po náročném dni v práci vypnout mozek a spíše si užívat tu stránku romance, než všechno to lechtivé. Pořád jsem beznadějná romantička a věřím na šťastné konce.

Takže ano, přečtu si i další díly, jen abych věděla, jak vše skončilo a mohla si říct, že jsem přežila patnáctidílnou sérii (tedy doufejme, že u toho 15. dílu opravdu skončí a nepotáhne to na 20).