Podzimní napětí s Dominem (17) – Lincoln Rhyme

Nezapomeňte se podívat také na Books in Ashes, kde najdete ukázku z knihy Tvůj stín.

Prázdné křeslo

Přišla položit květiny na místo, kde zemřel ten chlapec a kde unesli to děvče.

Přišla, protože to byla obézní dívka s poďobaným obličejem, která nemá mnoho přátel.

Přišla, protože se to od ní čekalo.

Přišla, protože chtěla.

Neobratná a zpocená šestadvacetiletá Lydia Johanssonová kráčela po hlinité krajnici silnice 112, kde zaparkovala svou ondu Accord, a pak opatrně sešla z návrší k blátivému břehu, kde se Blackwater Canal vléval do kalné řeky Paquenoke.

Přišla, protože to pokládala za správné.

Přišla, přestože se bála.

Bylo krátce po rozbřesku, ale letošní srpen byl v Severní Karolíně nejteplejší za poslední léta a Lydia se v bílých šatech zdravotní sestry potila ještě dříve, než vyrazila na mýtinu na říčním břehu obklopeném vrbami, gumovníky a širokolistými vavříny. Místo, které hledala, nalezla snadno: žluté policejní pásky bylo v ranním oparu velmi dobře vidět.

Zvuky časného rána. Křik potáplic, šmátravé šustění živočicha v hustém porostu opodál, horký vítr prohánějící se ostřicí a rákosem.

Bože, já mám strach, pomyslela si Lydia. Živě si vybavila nejhrůzyplnější scény z románů Stephena Kinga a Deana Koontze, které čítávala pozdě v noci se svým společníkem – půllitrem Ben & Jerry’s. Její přítel se podobným knihám smál, ale Lydii vyděsily pokaždé, když je četla, i když je třeba nečetla poprvé a dobře věděla, jak příběh dopadne.

V křoví se ozvaly další zvuky. Lydia zaváhala a ohlédla se. Zvuky neustávaly.

„Ahoj,“ řekl mužský hlas. Byl velmi blízko.

Lydia zalapala po dechu a prudce se otočila. Téměř upustila květiny. „Jesse, tys mě teda vystrašil.“

„Promiň.“ Jesse Corn stál na druhé straně smuteční vrby nedaleko mýtiny, která byla oddělena policejní páskou. Lydia si všimla, že Jesseho pohled se upírá na stejnou věc: na lesknoucí se bílou čáru na zemi, kde bylo nalezeno chlapcovo tělo. Lydii neunikla ani tmavá skvrna, kterou jako zdravotní sestra okamžitě identifikovala jako zaschlou krev.

„Tak tady se to stalo,“ zašeptala.

„Jo, tady.“ Jesse si otřel čelo a prohrábl si poddajný chomáč světlých vlasů. Jeho uniforma – béžový úbor úřadu šerifa okresu Paquenoke – byla zmačkaná a zaprášená. Pod pažemi mu kvetly temné propocené skvrny. Třicetiletý Jesse Corn měl stále chlapecky milý obličej, a přestože nebyl typem vychrtlého zatvrzelého kovboje, který Lydii imponoval, stejně jako už mnohokrát si Lydia i nyní pomyslela, že pokud jde o manželství, rozhodně by mohla dopadnout hůře. „Jak dlouho už tu jsi?“ zeptala se.

„Ani nevím. Možná od pěti.“

„Viděla jsem ještě jedno auto. Nahoře na silnici. To je Jim?“ zeptala se Lydia.

„Ne. Ed Schaeffer. Hlídá na druhé straně řeky.“ Jesse ukázal na kytičku. „Ta je krásná.“

Lydia se po chvíli podívala na sedmikrásky v ruce. „Stály dva dolary čtyřicet devět. Ve Food Lion. Koupila jsem je včera večer. Věděla jsem, že takhle po ránu nebudou mít nikde otevřeno. Teda v Dell’s otevřeno mají, ale tam zase neprodávají květiny.“ Napadlo ji, proč vlastně plácá tyhle blbosti. „Nevíš, kde je Mary Beth?“

Jesse zavrtěl hlavou. „Jako by se po ní slehla země.“

„To znamená, že nevíte ani o něm.“

„Ani o něm.“ Jesse se podíval na hodinky. A pak na tmavou hladinu, husté rákosí, neprostupnou trávu a rozpadající se molo.

Lydii se vůbec nelíbilo, že okresní policista s velkou pistolí působí stejně nervózním dojmem jako ona. Jesse vyrazil po travnatém svahu na silnici. Zarazil se. „Jenom za dva devadesát devět?“

„Za dva čtyřicet devět. Ve Food Lion.“

„To je zadarmo,“ řekl mladý policista a podíval se úkosem na oceán husté trávy. Znovu vyrazil do svahu. „Počkám nahoře u služebního auta.“

Lydia Johanssonová přistoupila blíže k místu činu. Několik minut se modlila. Modlila se za duši Billyho Staila, která se včera ráno odpoutala právě na tomto místě od jeho zkrvaveného těla.

A také za duši Mary Beth McConnellové, ať už teď byla kdekoliv.

A také za sebe.

V porostu se ozvaly další zvuky. Praskot a šelest.

Denního světla přibývalo, ale slunce přesto nedokázalo projasnit Blackwater Landing. Řeka zde dosahovala značné hloubky a lemovaly ji neuspořádané černé vrby a tlusté cedrové a cypřišové kmeny – některé byly živé, jiné nikoliv, ale všechny se dusily pod nánosem mechu a popínavých rostlin. Nedaleko na severovýchod odtud se nacházely mokřiny Great Dismal Swamp a Lydia Johanssonová jako každá správná skautka z okresu Paquenoke znala o tomto místě všechny legendy: o Jezerní panně, o Bezhlavém železničáři… Tyto přízraky ji však nyní neznepokojovaly. Blackwater Landing teď měl své vlastní strašidlo – chlapce, jenž unesl Mary Beth McConnellovou.

Lydia nedokázala nemyslet na všechny historky, které už o něm slyšela. Jak se zde tiše potuluje bažinami a lesy, bledý a vyzáblý jako houžvička. Jak si vybírá milence, kteří zde leží na dece nebo parkují u řeky. Jak se v noci vkradl na dvorek jednoho domu u Canal Road a postavil se k oknu dívky, která uvnitř spala. Zíral na ni, třel si ruce jako kudlanka a civěl tak dlouho, až už to nemohl vydržet, natáhl ruku přes otvor, který vyřezal do skla, a sáhl dívce pod pyžamo. Nebo se jen tak přikrčil u krajnice před jedním domem v Blackwater Landing a díval se do oken v naději, že se mu podaří spatřit dívku, kterou po škole sledoval.

Lydia otevřela kabelku, vytáhla cigaretu a třesoucíma se rukama si zapálila. Cigareta ji trochu uklidnila. Lydia vyrazila podél břehu a zastavila se vedle trsu vysoké trávy, jenž se ohýbal ve vánku.

Na vrcholu kopce zaslechla motor automobilu. Neodjíždí snad Jesse, že ne? Lydia se znepokojeně podívala jeho směrem, ale Jesseho auto se ani nepohnulo. Zřejmě jen pustil klimatizaci, pomyslela si. Když se otočila zpátky k vodě, všimla si, že listy ostřice, šáchoru a divoké rýže se stále ohýbají, vlní a šustí.

Jako by tam někdo byl, jako by se držel u země a blížil se ke žluté pásce.

Ale ne, ne, to je samozřejmě nesmysl. Je to jen vítr, ujišťovala se Lydia. A obřadně položila květiny do rozsochy větrem ošlehané vrby nedaleko od přízračného obrysu roztaženého těla, postříkaného krví tmavou jako říční voda.

Věhlasný tělesně postižený kriminalista Lincoln Rhyme přijíždí se svou věrnou spolupracovnicí a milenkou Amélií Sachsovou do Severní Karolíny, aby se zde podrobil vysoce riskantní operaci, která by mu mohla navrátit hybnost.

Krátce po příjezdu se na Rhyma obrátí s žádostí o pomoc šerif nedalekého městečka, v němž byl zavražděn mladý chlapec a uneseny dvě dívky. Celý případ provázejí velmi podivné okolnosti, a tak se Rhyme s Amélií nechají zlákat ke spolupráci. Proti nim však tentokráte nestojí profesionální zabiják ani geniální psychopat, ale nevyzpytatelný šestnáctiletý chlapec, vysmívaný celým městečkem pro svůj vzhled, prazvláštní chování a chorobnou posedlost hmyzem.

Nejzdatnějším Rhymovým soupeřem se ovšem nakonec nestává „Hmyzoun“ ani jeho tělesné postižení, nýbrž protivník z nejsilnějších: Amélie Sachsová. Ta se totiž nespokojuje s rutinním dopadením předpokládaného pachatele a pouští se do velmi riskantního pátrání na vlastní pěst, při kterém postupně vycházejí najevo nové a nové roztodivné okolnosti zprvu zcela jednoznačného případu. Oba hlavní hrdinové tak nyní stojí proti sobě. Avšak zvítězit může pouze jeden.

Oficiální stránky Jefferyho Deavera ~ Profil autora na FaceBooku ~ série na GoodReads

koupit knihy: Sběratel kostí ~ Tanečník ~ Prázdné křeslo ~ Kamenná opice ~ Iluze

Dvanáctá karta ~ Hodinář ~ Rozbité okno ~ Hořící drát ~ Pokoj smrti

Syki

Nejpohodlněji se cestuje na stránkách knih. A já cestuju velice ráda a často.

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CommentLuv badge