Fifty Shames of Syki (16)

Další, nový a supervytuněný (just kiddin‘) příspěvek, který je o všem a zároveň naprosto o ničem. Tak se usaďte na své zadní tvarované tukové polštářky (aka zadky, nevím, jak vy, ale ten můj by si mohl klidně pořídit vlastní pokoj) a kdyžtak ke konci přihoďte svou trošku do mlýna, ať vím, že to není jenom mé prokletí.

Její tempo je vražedné, jejími nepřáteli jsou vlastně úplně všichni, protože každého už někdy nasrala.
Ale ani to jí nezabrání, aby vesele dřystala dál.
Bez servítek.

Syki a prokrastinace

Je to „nemoc“. Přijde, ani nevíte kdy, a už se jí nezbavíte. Pokaždé, když vás bude tlačit termín nebo budete muset udělat něco, co se nachází v šuplíčku „otázka života nebo smrti“, přikrade se a začne vás otravovat. A i když se na chvíli utrhnete s přesvědčením, že teď už toho fakt necháte, nedá vám pokoj. Prokrastinace. Ta mrcha jedna nevycválaná!

O prokrastinaci, tedy chorobném odkládání úkolů a povinností, jsem se dozvěděla na střední škole. Celých devět let základní školní docházky jsem byla pilná studentka, pravidelně jsem se učila, účastnila se různorodých vědomostních soutěží a i když si mí spolužáci mysleli, že jsem děsná šprtka, škola mě bavila. To se změnilo s mým příchodem na gympl. Tehdy všechna má láska k matematice a fyzice šla do háje, když jsem dostala třídíního matfyzáka, který uměl prd naučit, ale myslel si, že je pán světa. A to nemluvím o těžce šikanujícím učiteli španělštiny, co si na mě léčil své vlastní mindráky. Škola a vědomosti mě přestaly bavit. Všechno spojené se školou jsem odkládala, co to jenom šlo a pak se strašně divila, že nestíhám.

Tenkrát to ovšem ještě bylo v mezích, víc se to prohloubilo až na vysoké škole s příchodem prvního zkouškého. Tomuto období říkám doba temna. Facebook přišel se svými hrami… a i když jsem se bránila, seč to šlo, neustálé bombardování s pozvánkami na hry mě taky dostalo. Přešla jsem na Temnou stranu. A ne, nebylo to kvůli máslovým sušenkám s kousky čokolády… i když bych si sušenku teď teda dala. První zkouškové jsem sice úspěšně zvládla, ale nikdy nezapomenu na chvíle, které jsem trávila na FB a hrála hromadu stupidních her.

Co je horší, tahle prokrastinace se se mnou táhne dál. I když ji po většinu času vnímám negativně, její podoba se za tu dobu poněkud změnila. Teď dosti úspěšně prokrastinuju u knih, blogování a různých druhů sociálních sítí. Nevím, jak je to u vás, ale u mě to zatím nemá tu chorobnou povahu, i když mě to vážně štve. Ráda utíkám ke knihám, ráda aktualizuju a sepisuju články, ráda brouzdám po internetu a ráda koukám na všechny své účty na Tumblr, Pinterestu, FaceBooku, Twittteru, GoodReads a tak dále. Je to pro mě druh relaxace, uvolnění, úniku a pobavení. Ještě stále vím, že mám nějaké povinnosti a že je musím plnit. Proto taky teď, zatímco sepisuju tenhle článek, mám hned vedle sebe poslední pětici oborových okruhů z matematiky, abych se je po dopsání článku mohla začít učit.

Ať už chceme, nebo ne, ty tam jsou doby, kdy jsme během hodiny počítačů vysedávali na chatovacích místnostech na Lidech, Xchatech a Kisschatech (poslední jmenovaný snad už ani neexistuje, to byla za mé éry největší chatovací platforma, kde to teda jelo… doteď si pamatuju tu šílenou barevnost), teď máme především Facebook, který dokáže člověku úžasně pomoct při zkouškovém (čímž odpadla důležitost Spolužáků na Seznamu) a zároveň funguje jako místo spojení s lidmi, co bydlí daleko předaleko, ale vy si s nimi stejně rádi povídáte. Většina odborníků vám řekne, že jsou sociální sítě zlo – a nejspíš mají pravdu… pokud na nich tedy trávíte většinu svého života – pro mě jsou úžasným způsobem komunikace… a prokrastinace 😀

Chápu ovšem, když už někteří nedokážou rozpoznat hranici únosnosti, kdy je to ještě fajn a kdy to už fajn není. V březnu na Career Days jsem byla na přednášce Petra Ludwiga, který nám za pomoci vtipných i přestřelených a vlastně celkově cool obrázků prezentace vysvětloval, co to ta prokrastinace je a jak se jí zbavit. Mě osobně ohromil jeho nápad businessu, tedy to, že si nechává platit za to, že s vaší prokrastinací zatočí. Inu, proč ne, evidentně mu to vynáší, jeho myšlenkové pochody nejsou nijak zcestné a když má kuráž, jen do toho. Sama doufám, že na tom s tou prokrastinací ještě nejsem natolik špatně, abych se z ní musela léčit…

Každý nejspíš prokrastinaci vnímáme jinak. Zatímco já ji beru jako příjemné zpestření, jiní ji mají jako formu útěku od povinností. Je sice fakt, že mé učení na státnice vypadá stylem: šprtání… šprtání… kontrola FB… šprtání… napsání článku na Doupě… šprtání… napsání článku na Vesmír… šprtání… ahá, nápad na projekt, rychle zapsat, než to zapomenu… šprtání… začnu číst rozečtenou knihu… šprtání… podíváme se, co je v televizi… šprtání… nastává multitasking… Včera jsem se dokonce dodívala na první dvě série seriálu Nešika (rozhodně doporučuju, pořádně jsem se nasmála a i ten dabing první série byl výborný) a viděla i prozatím 7 dílů třetí série a hraju si s myšlenkou, že bych si šla i zaběhat, kdyby venku tak nepršelo, ale stále tu na mě čekají ty státnicové otázky a já vím, že se je musím doučit, protože nerada nechávám věci náhodě a vždycky mám smůlu… vytahuju si to, co neumím a pak nastává čas drsné improvizace. Někdo píše knihy o tom, jak se zbavit prokrastinace, já bych možná měla napsat knihu o tom, jak prodat to, o čem nemáte ani šajn.

Tenhle článek se nakonec vyvinul úplně jinak, než jsem původně chtěla. Ale tak už to u těchto článků tak nějak bývá, co. Nejspíš jsem vás nepobavila, ale možná se najdou někteří, co jsou na tom podobně. Osobně si myslím, že zdravá prokrastinace může být přínosem. Mě vždycky v tom největším stresu napadají ty nejlepší věci a ždímu ze sebe maximum. Pokud je to u vás ovšem spíše ta negativní prokrastinace, podívejte se například sem a zkuste si i zasoutěžit o knihu. Já si jdu obléknout panenku a vytvořit jí další supercool steampunkový vzhled a pak… se půjdu zase učit. Lucky me!

Syki

Nejpohodlněji se cestuje na stránkách knih. A já cestuju velice ráda a často.

You may also like...

4 Responses

  1. Meghan napsal:

    Mě to pobavilo. Ale ty mě bavíš pořád, asi mi stačí málo. Ale naprosto jsem se v tom našla, během zkouškového jsem ochotná i uklidit byt, jen abych se nemusela učit. Zaměstnaní lidé to snad neznají (s výjimkou mé maminky, která si musí hledat, co by v práci zrovna udělala).
    Na gymplu bylo krásné, že jsem se skoro nemusela učit, na základce už vůbec. A teď, no, je toho víc, co si budeme povídat, ať mi nikdo netvrdí, že je výška flákárna, spíš on je flákota. K sociálním sítím díky oboru přistupujeme pozitivně a dokonce je studujeme, takže si to můžu vždycky ospravedlnit. A moje klasická prokrastinace? Hledání článků na Vesmír. Teď třeba nejde hypable a nehorázně mě to točí! 😀
    Meghan recently posted..Posuď knihu podle obalu (7)My Profile

  2. Dasha napsal:

    Haha, jsem ráda (škodolibost, sorry za to), že je nás takových víc. Ono je celkem těžký najít vysokoškoláka, kterej tímhle syndromem netrpí. Blíží se zkouška? Termín odevzdání nějakýho projektu? Nestíhám? Do háje s tím, radši si pustím nějakej seriál nebo si začnu číst knihu. Útěk před realitou. Ale jo, myslím, že spousta prokrastinátorů pod tlakem pracuje efektivnějc, přesně jak jsi napsala. Protože kdyby ne, tak by hodně rychle narazili.
    Oh, btw, nejsme v tom sami – tohle by si měl pořídit každej hrdej prokrastinátor, ať se vzájemně poznáme 😉 http://shirt.woot.com/offers/procrastination-university

  3. Illandris napsal:

    Právě teď bych měla sedět s otevřenou učebnicí před nosem a učit se na příšerný zápočty, který píšu příští týden. A co místo toho dělám? Desetkrát do hodiny chodím na oblíbený stránky a dívám se, jestli něco nepříbylo:)
    Tohle u mě začalo až s maturitou. Na gymplu jsem se před tím moc neučila, takže tam nebylo co odkládat. Teď mi ale přijde, že se to s každým zkouškovým zhoršuje. Nejčastěji sleduju seriály, dokola si pouštím tísíckrát viděná videa na youtube, kontroluju všechny maily, profil na goodreads a co je úplně nejhorší – projíždím si články na super.cz. To je prostě děs. Jsem zvědavá, co budu dělat, až mi začne hořet u zadku:D

  4. Petik napsal:

    Naprosto to chápu a rozumím ti. Zvlášť dneska, kdy mám docela KOPR. Napřed jsem se nemohla vyhrabat z postele, ve které jsem si četla. Pak jsem si původně na chvilku sedla k počítači, ale začali na mě vyskakovat samé zajímavé články. Pak jsem si vybrala šaty, ve kterých půjdu na slavnostní předávání maturitního vysvědčení. Napsala jsem článek na blog… Ale abych se šla učit, to ne! 😀 Už se musím zvednout a jít něco dělat, ať se mi zase všechno nenakupí. Až začnu tak je to v pohodě a ponořím se do toho, ale ten čas před tím než začnu je hroznej 😀
    Petik recently posted..Dočítáme nedočtenéMy Profile

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CommentLuv badge

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..