Detektivní Tour s Karin Slaughter (5)

První ukázka z třetího dílu série:

„Sakra!“ vyjekl Henry, když kolem nich v protisměru prosvištělo auto v takové blízkosti, až se jejich buick rozhoupal. „Mládež,“ zavrčel a oběma rukama pevně sevřel volant.

Jak se Henrymu blížila sedmdesátka, byl čím dál víc mrzutější. Někdy to na něm bylo roztomilé. Jindy si Judith kladla otázku, za jak dlouho začne hrozit pěstí a nadávat na hroznou dnešní mládež. Mládeží nazýval každého mezi čtvrtým a čtyřicátým rokem života. Pokaždé se pořádně rozčílil, když nějakého omladináře nachytal, jak provádí něco, co kdysi dělával sám, ale dnes už mu to věk nebo zdraví nedovolí. Judith se děsila dne, kdy mu odeberou pilotní průkaz. Mohlo se to stát docela brzy, protože při poslední kontrole u kardiologa se ukázalo, že má srdeční arytmii. Mimo jiné i proto se rozhodli na důchod odstěhovat do Arizony, protože tam nebylo nutné odklízet sníh ani sekat trávník.

„Asi bude pršet,“ poznamenala.

Henry natáhl krk, aby se podíval na zamračenou oblohu.

„To se budu moct pustit do té knížky.“

Henry se usmál. K výročí svatby jí věnoval tlustou historickou romanci. Judith mu dala nový chladicí box, aby si ho s sebou mohl brát na golf.

Judith zamžourala na silnici před nimi. Měla by zase zajít k očaři. Také už jí táhne na sedmdesátku a má dojem, že se jí zrak každým rokem horší. Největší problémy má hlavně za soumraku, kdy vidí vzdálenější předměty rozmazaně. Několikrát zamrkala. Nebyla si jistá, co mají před sebou. Na poslední chvíli otevřela ústa, aby Henryho varovala, ale v tu chvíli už zvíře stálo přímo před nimi.

„Judith!“ vykřikl Henry a napřáhl před manželku ruku, zatímco druhou strhl volant doleva a pokusil se nebohému stvoření vyhnout. Bylo to zvláštní, ale Judith v tu chvíli napadlo, že podobné situace jsou ve filmech vyobrazeny pravdivě. Všechno se najednou zpomalilo a čas se vlekl. Každá vteřina trvala snad celou věčnost. Judith cítila, jak ji do hrudi udeřila Henryho silná paže a do boků se jí zaryl bezpečnostní pás. Když se auto zhouplo, trhla hlavou vzad a uhodila se do ní o dveře. Přední okno prasklo, jak do něj zvíře narazilo, přepadlo na střechu a odtud dozadu na kufr. Judith začala vnímat zvuky, teprve když se vůz otřásl a zastavil. Otočil se na silnici o celých sto osmdesát stupňů. Zaslechla prasknutí a dvojí bouchnutí. Všechno přehlušoval vysoký jekot, který vycházel z jejích vlastních úst. Nejspíš byla v šoku, protože přestala křičet, až když na ni Henry několikrát zařval: „Judith! Judith!“

Henry jí pevně svíral paži, až ji z toho rozbolelo rameno. Pohladila mu hřbet ruky a řekla: „Nic mi není. Jsem v pořádku.“ Brýle měla na nose nakřivo a špatně viděla. Přitiskla si prsty ke spánku a ucítila mezi nimi lepkavé vlhko. Když odtrhla ruku od hlavy, spatřila na ní krev.

„Byl to asi jelen nebo…“ Henry se zarazil uprostřed věty a přitiskl si ruku na ústa. Tvářil se klidně, ale hrudník se mu prudce zvedal a klesal, jak se snažil popadnout dech. Airbag řidiče praskl a Henry měl obličej pokrytý jemným bílým práškem.

Judith se podívala kupředu a zatajila dech. Celé přední okno bylo postříkané krví, jako by se najednou spustil hrozivý rudý déšť.

Henry strčil do dveří a otevřel je, ale nevystoupil. Judith si sundala brýle, aby si otřela oči. Obě skla měla rozbitá a spodní část pravého bifokálu úplně chyběla. Všimla si, že se brýle chvějí, a uvědomila si, že je to tím, jak se jí třesou ruce. Henry vystoupil z auta. Judith se přinutila opět si brýle nasadit a následovat ho.

Stvoření, které srazili, leželo na silnici a hýbalo nohama. Judith bolela hlava v místě, kde se do ní uhodila o dveře auta. Do očí jí stékala krev. Jistě jen proto jí připadalo, že zvíře – pravděpodobně jelen – má bílé ženské nohy.

„Proboha živého,“ zašeptal Henry. „To je…, Judith, to je…“

Judith za sebou zaslechla auto. Zastavilo a jeho pneumatiky zaskřípěly na asfaltu silnice. Otevřely se dveře a zase se zavřely. Přispěchali k nim dva muži. Jeden z nich se rozběhl ke zvířeti.

„Zavolejte sto dvanáctku!“ vykřikl a klekl si vedle těla. Judith přistoupila o něco blíž a pak ještě o kousek. Zvíře znovu pohnulo nohama. Byly to dokonale tvarované ženské končetiny. Zraněná byla úplně nahá a na vnitřní straně stehen měla tmavé podlitiny. Byly několik dní staré. Nohy jí pokrývala zaschlá krev. Trup měla celý temně rudý a v boku jí zela trhlina, v níž prosvítaly bílé kosti. Judith se ženě podívala do tváře. Nos měla přeražený, oči napuchlé, rty rozpraskané a natržené v koutku. Tmavé vlasy měla slepené krví, která se jí rozlévala kolem hlavy jako svatozář.

Judith přistoupila ještě blíž. Nedokázala si pomoci. Celý život se zdvořile dívala jinam, ale teď hrůzné podívané neunikla. Pod nohama jí zakřupalo sklo a žena zděšeně otevřela oči. Upřela neživý pohled kamsi za Judith. Pak oči stejně rychle zavřela. Judith nedokázala potlačit třes, který jí rozechvěl celé tělo. Jako by na ni sáhla smrt.

„Ježíšikriste,“ zamumlal Henry, skoro jako by se modlil. Když se k němu Judith otočila, uviděla, že si tiskne ruku na prsa. Úplně mu na ní zbělely klouby. Upřeně zíral na ženu. Vypadalo to, že se mu udělá zle. „Jak se to stalo?“ zašeptal a tvář se mu zkřivila hrůzou. „Jak jen se tohle mohlo stát?“

Bývalá soudní patoložka Sára Lintonová chtěla udělat tlustou čáru za tragickou minulostí. Přestěhovala se a začala pracovat jako lékařka v městské nemocnici. Nějaký čas měla skutečně pocit, že začala nový život – ovšem jen do okamžiku, kdy jí na oddělení přivezli těžce zraněnou ženu. Jakmile Sára zjistí, že pacientka se nestala obětí autonehody, ale neznámého sadistického šílence, začne se její mysl navracet do světa násilí a hrůzy. Kdo a proč té nebohé ženě vyjmul zaživa žebro?

Pátrání na místě činu dovede agenta Willa Trenta do podzemní kobky, která je zhmotněním nejhrůznějších představ: na špinavé podlaze stojí krvavé lůžko, stěny pokrývají mučicí přístroje… Vše naznačuje, že Sářina zmasakrovaná pacientka je pouze předzvěstí zrůdného plánu, který se mohl zrodit jedině v naprosto vyšinutém mozku.

Možná vyšinutém, ale v jistém smyslu geniálním. Jak se zdá, pachatel má všechno promyšlené do nejmenších detailů. Zastavit by ho snad mohla bezchybná policejní práce, ale tu bohužel místní vyšetřovatelé neodvádějí. Možná jsou Sára a Will jediní, kdo může zachránit příští oběť…

Oficiální web Karin Slaughter ~ profil na FaceBooku ~ série na GoodReads

koupit knihy: Triptych ~ Nic nebude jako dřív ~ Genesis ~ Hřbitov nadějí ~ Podlost ~ Kriminálník

Syki

Nejpohodlněji se cestuje na stránkách knih. A já cestuju velice ráda a často.

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CommentLuv badge