Zimní dumání (5)

Pátý příspěvek zimního dumacího speciálu. Pokud se chcete podívat, co je to Zimní dumání zač a na čem vlastně stojí, podívejte se sem. Ke každému příspěvku bude dole přidán linkovač, do kterého můžete svůj článek připojit.

Jak vypadá hrdina

Jsem si jistá tím, že každý, kdo už má něco načteno, přesně ví, jaký žánr mu sedí nejvíc a stejně tak má docela jasno v tom, jak má vypadat správný hrdina. Já se nejdřív podívám na hrdiny, později se budu věnovat hrdinkám, protože tam toho mám víc na srdci.

Když se kouknu na počet knih, v nichž jsou hlavními vypravěči příběhu muži, nebude jich hodně (pokud tedy nepočítám klasickou beletrii, kterou jsme si snad všichni prošli na základních a středních školách, někteří pokračují ještě i na výšce). Nevím, jestli je to tím, že je knih s ženami jako hlavními hrdinkami tolik, anebo k nim prostě víc tíhnu jako ženská. Nemám moc ráda, když se autorky snaží napsat knihu z mužského pohledu. U takových Nádherných bytostí jsem toho Ethana autorkám fakt nežrala. Sice do hlavy chlapům nevidím, ale tohle mi přišlo až moc ve stylu „představa ženské o tom, jak chlap myslí“.

Na druhou stranu taková M.T.Majar mě svými Hot Boys příjemně překvapila. Tam to ovšem bude spíše upevněno tou erotickou linkou, že jsem se nad samotnými myšlenkami hlavního hrdiny zase tolik nepozastavovala. Je zvláštní, že když se muži pustí do vyprávění příběhu z ženského pohledu, divný pocit z toho při čtení nemám. Je to hlavně dáno tím, jak odlišně se vzájemně vnímáme. A někdy je to vážně legrační sledovat. Přece jenom pro nás opačné pohlaví bude záhadou vždycky. A častokrát to platí i u toho stejného pohlaví, co? Shodněme se na tom, že lidi celkově jsou pro nás jedno velké neznámé 😀

Co se charakteru mužských hrdinů týče, mám ráda silácké typy. Respektive chlapa, co se pro hrdinku obětuje, nechá se střelit, zmlátit, přitom ji má rád takovou jaká je, samozřejmě neuškodí notná dávka inteligence, humoru a ani ta vánočka není k zahození. Macho typy mě zase tak moc neberou, pokud tedy nejde o paranormálku či urbanku. Postavy typu Bones (Noční lovci) či Curran (Kate Daniels) bych asi v reálném životě nezvládala, v knize se u nich bavím. Kdežto s takovým Owenem (Elemental Assassin) bych nejspíš žít dokázala. Klasický prototyp normálního, přitom hříšného a drsnějšího chlápka.

Pokud zabruslíme ke vzhledové stránce, o nabuchaných hříšných hrdinech s hrudníkem pomalu širším než je má postel se čte sice hezky, ale ne vždycky je to k užitku. Můj „vkus“ se samozřejmě promítá i do knih, takže mám radši spíše vyšší, tmavovlasé a modrooké či zelenooké chlapy. U blonďatých a dlouhovlasých občas mívám problém a stejně pak ke konci skončím se svou vlastní představou. A pak se divím, když někdo začne o nějaké postavě říkat, jaké super ty vlasy musí mít a já ho mám v paměti zafixovaného úplně jinak. Nejsem snad jediná, kdo kolikrát naprosto kašle na popisy autorů a svým třetím okem si kreslí naprosto jiné postavy?

A teď k hrdinkám. Na rovinu, slabé a rozvleklé hrdinky nemám ráda. Vyrostla jsem na Buffy a i když pro některé je to seriál na prd, já ho žeru pořád. Fanoušek Whedona se nezapře, protože Whedon je geniální, rozumíme si? Mám proto radši akčnější, drsnější a „dospělejší“ hrdinky. Nemám ráda typy, co jen sedí na zadku, nechají se do nekonečna zachraňovat a ke konci ještě kňourají nad tím, protože neví, kterého chlapa si mají proboha vybrat. Horší než trojúhelníky jsou čtyřúhelníky a mnohoúhelníky. Respektive nejhorší je to, že každý chlap v knize hrdinku chce, to mě maximálně vytáčí. V tomhle směru jsem nejspíš beznadějný romantik a chci si číst příběhy, kdy má holka jednoho kluka, stejně tak kluk jednu holku a i když jim to nemusí stoprocentně klapat, pořád se nemusí rozhodovat, jestli toho nebo onoho a prostě jsou spolu. Některé milostné trojúhelníky jsou napsané poměrně dobře, většina jich je ovšem naprosto příšerná.

Mám ráda hrdinky, které se nebojí něco udělat. Které se rvou se životem, které se nevzdávají a i když jim je ouha, není to žádné sáhodlouhé fňukání. Samozřejmě i u silných hrdinek mám ráda, když procházejí něčím, co je poznamenalo a podle toho se také chovají. Jsou to pořád lidi a ne ploché postavy. Proto chápu, proč se Tris (Divergence) nemohla vyrovnat s tím, koho zastřelila, stejně tak se se Sabou (Blood Red Road) ztotožňuji v naprosto zmatených myšlenkách po tom, co se stalo. Nikdo nejsme dokonalí. A víc se mi u hrdinek zamlouvá, když se autoři nebojí je vláčet i nějakým tím emočním bahnem, zmatkem, hromadou špatných a unáhlených rozhodnutí. Připadají mi reálnější. Život je totiž o chybách a pokud jste měli v životě jen růžovo a všechno vám vychází, potom vám závidím. Ne nadarmo se říká, že nejlepší škola je život sám.

U vzhledu hrdinek nejsem moc vybírává. Sice se pokaždé uchechtnu nad tím, když je některá z nich vykreslena jako oslnivě krásná, přitom si svou krásu vlastně neuvědomuje. No řekněte, taky bych si o sobě ráda někde přečetla, že jsem nádherná, všichni po mě šílí, ale já to vlastně nevím. To si někdy říkám, jestli se ty holky někdy dívají do zrcadla, když pak musí přijít nějaký chlap, aby jim otevřel oči a řekl, jak krásné a přitažlivé jsou. Víte co? V takových případech bych v těch knihách chtěla žít. To by se mi líbilo. Napište o mě někdo knihu… Ale musím být úžasná, chápeme? Takovou knihu si pak vystavím na čestné místo.

Častokrát i u hrdinek končívám tak, že mám vlastní představu. Například u Nástrojů smrti jsem nějak v průběhu četby naprosto zapomněla, že je Clary zrzavá. Jsem černovláska (anebo je to prej hodně tmavá hnědá až černá, co já vím, to mi pořád tvrdí kadeřnice, když k ní jednou za uherský rok dorazím), takže mám radši tmavovlasé hrdinky. Jsem sama docela vysoká (173 cm), takže malé hrdinky moc v oblbiě nemám. Horší je, že snad všechny ty holky jsou malé. A kdyžtak ještě nosí vysoké podpatky. Proboha, zkoušely jste někdy běžet v podpatcích? Impossibru!

Koukám, že jsem se nějak nechala unést. To víte, mám prostě své oblíbené představy. Tak jako nejspíš každý z vás. Pokud jste vydrželi až do konce, gratuluju vám. Ještě vás má vyřídilka neotrávila.


Syki

Nejpohodlněji se cestuje na stránkách knih. A já cestuju velice ráda a často.

You may also like...

8 Responses

  1. E_V_E napsal:

    Proto chápu, proč se Tris (Divergence) nemohla vyrovnat s tím, koho zastřelila, – presne! mám rada hrdinky, čo bojujú, ale nie sú zlé 8)
    Ja tiež často zabúdam, ako autor popísal vzhľad svojej postavy, proste si tam predstavím seba alebo svoju naj herečku 8D
    Proboha, zkoušely jste někdy běžet v podpatcích? Impossibru! – 8DDD pri čítaní posledného odstavca som sa skoro zadrhla smiechom 8D ja tiež tak nemám rada minihrdinky, akože čo je na 172 cm a 41tke nohe také „nenormálne“??? ja som v triede ani zďaleka nebola tá najvyššia, prečo sú všetky kočeny v knihách do 160 cm? divnééé Tam v Amerike, kde to píšu, sú asi všetci prťaví!
    E_V_E recently posted..Knižný plán na rok 2013 #1My Profile

  2. Jass napsal:

    1. Tris je super, a to s tím zastřelením taky chápu…
    2. „minihrdinky“ mi nevadí, i když je fakt, že v knížkách se objevují čím dál častěji
    3. na podpatcích mám problém i chodit, takže hrdinky co na nich běhají obdivuji 😀
    4. s tím vzhledem mám přestně stejný problém, nejhorší je, když se podívám na film a hlavního hrdinu nebo hrdinku nepoznám 🙂

  3. Illandris napsal:

    Knihy psané z mužského pohledu mám moc ráda, možná ještě radši než z ženského. A i když takovou knihu napíše ženská, vůbec mi to nevadí. Lepší než nic. U hlavních hrdinů mám ráda když jsou uvěřitelní, hlavně ne dokonalí, s nějakými těmi zlozvyky. Úplným ideálem je pro mě Adrian z Vampýrské Akademie. Toho někde potkat, neudržím se:) Líbí se mi, že si na nic nehraje, není to žádnej namakanej frajer a je vtipnej. Úplně u hrdinů nesnáším to, když jsou až přehnaně ochranitelský. U vět typu „nedělej to, je to nebezpečné“ nebo „ty zůstaneš tady, abys byla v bezpečí“ nebo „tady tě nemůžu chránit“, to bych úplně vraždila. Stejně jako ty mám problém s dlouhovlasými hrdiny, prostě mi to i v reálu nějak vadí. Jediný, koho zkousnu, je Dimka:) Taky mi hodně vadí různé naušnice a piercingy, někdy i tetování.
    A s hrdinkama je to težký. Většinou je v knihách nemusím. Obvykle bývají ufňukané, pořád je musí někdo zachraňovat, jsou samozřejmě oslnivě krásné a poslední dobou i abnormálně inteligentní. To si vždycky říkám, kde jsem udělala chybu, že taky nemám samý jedničky, když je má každá? A úplně nejvíc mě vytáčejí ty, které už od začátku knihy nesnesitelně slintají po klukovi, kterého viděly minutu, nebo si o něm rovnou hladají informace. To už se mi fakt otevírá kudla v kapse.
    Hergot, to jsem se taky nějak rozepsala. To už jsem rovnou mohla napsat článek, jenže ten by asi nedával moc smysl:)

    • Jass napsal:

      Jj, tetování a piercingy mi taky dost vadí… Jediná knížka, v které to tetování působylo naprosto normálně byla divergence, v neohroženosti měl tetování každý, prostě normálka :D. Jinak mi to taky vadí a piercing – asi sem ještě nečetla knížku, kde by mi alespoň trochu nevadil, takže na něj radši většinou rychle zapomenu, prostě si ho odmyslím 🙂 .

  4. Colnie napsal:

    Skoro u celého článku jsem kývala hlavou, jako takové ty hlavičky na palubní desce. Souhlasím s tebou. Jak u hrdinů, tak u hrdinek. Ale u minihrdinek se rozcházíme. Já jsem docela malého vzrůstu, takže je fajn číst o tom, že nejsem jediná. Podpatky nechápu, fňukání nesnáším. Tak jsme snad silný ženský a nevezme nás například to, že nás opustil chlap, nebo se máme rozhodnout, kterého namakance si vybrat a jak je to hrozně těžké. Koho obdivuju jsou hrdinky, které – i když je život vláčí kanálama – jdou směle dál a nepotřebují se opřít o chlapské rameno. A co se týče toho tetování, jak už bylo nade mnou zmíněno, tak já tetování miluju. Je to součást tvé osobnosti, toho co jsi a čemu věříš a je to umění (teda, když si někdo nechá vytetovat nějaké klikyháky, které znamenají velké NIC, tak to bych střílela). Ale když to tetování má nějaký význam a znázorňuje to, kdo jsi a co jsi prožil, tak to je podle mě něco jiného. Pořádný chlap + tetování. Jo, to je moje. 🙂

  5. Makina napsal:

    Mě už je to blbé s tebou pořád souhlasit. Takže: v poslední době se mi líbí zrzky, takže s němi problém nemám, ale jinak mám nejradši tmavovlasé hrdinky, i když Tris je zrovna drobná blondýnka a celé to vyvrací. To bude ta výjimka.
    A chtěla bych si přečíst něco s hlavním hrdinou tak-trochu-ňoumou, něco ve stylu seriálu Chuck. Nemáte někdo tip? 🙂
    A trochu mě štve, když autor/ka ani nenaznačí, jak ta holka vypadá a jejího (potenciálního) kluka přitom popíše do detailu… Pak všechny vypadají stejně 😀

    Hej, sestro! Fakt už je to trapné… 172 cm, na podpatkách se běhat nedá! 😀 Asi tě přestanu komentovat, nebo rovnou číst 😀 a klidně o tobě napíšu, vidím, že to nebude nijak těžké 😀 😀 😀

  6. jane napsal:

    Souhlasím.
    Já mam ráda badboye, ale ne přímo badboye. Nemyslím ty, kteří se pořád rvou, kouří, chlastaj a otravujou holky. Ani mi nevadí, když maj tetování, ale piercing jo. Musej to být kluci, kteří dokážou bejt tvrdý, ale pokud de o Ni, tak se za ní postavý(nebo spíš před ní´, aby ji chránil vlastním tělem?). Musí mýt aspoň trochu svaly(protože hlavní hrdina, kterej nemá svaly snad ani nemůže bejt hlavní hrdina…) černovlasý a oči…oči ať si maj jaký chtěj. Když je někde blonďák, mám s tím problém, ale taky tu jde o knížku. Zato dlouhovlasý? Ne, ne a ne! představim si je tak jen u popisu, pak se otřesu a rychle si změnim svůj obrázek! 😀
    U hrdinek jsem na tom vlastně stejně. Nesnášim holky, které nic nedělají, jenom dokážou sedět, brečet a bědovat nad svým osudem. To ony všechno odnáší. To ony jsou ty, které si zlomí srde a bla bla bla… koho to zajímá? A ještě když sou prťavý. Taky jsem dost vysoká, přes 170 mam taky a nesnášim, když je všude popisujou jako trpaslíky pomalu.
    Buffy je nejlepší, to je správná hrdinka, má sice taky svý chvilky, ale přesto se dokáže vschopit a udělat správnou věc. A rozhodně nepotřebuje, aby ji někdo neustále zachraňoval zadek. Vždyť už je to potom otravný, pořád jenom čekat, kdo se hrdince tentokrát přiřítí na pomoc, protože ona je ta ubližovaná a bezmocná… Brrr!

    A ještě něco. Clare má zrzavý vlasy?? :O :O O-ou 😀

  7. Katy napsal:

    Pěkný článek, s většinou, co tu zmiňuješ prostě musím souhlasit. Zbožňuji Buffy a další seriály od Josse Whedona, protože on prostě umí vytvořit naprosto dokonalé ženské postavy do kterých se dokážu krásně vžít, v knihách něco takového taky hledám, ale zas tak dobře se většinou nedaří : D
    Zmíňka Divirgence mi připomíná, že jsem si ji chtěla brzy přečíst 🙂

Napsat komentář: Jass Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CommentLuv badge

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..