Zimní dumání (4)

Čtvrtý příspěvek zimního dumacího speciálu. Pokud se chcete podívat, co je to Zimní dumání zač a na čem vlastně stojí, podívejte se sem. Ke každému příspěvku bude dole přidán linkovač, do kterého můžete svůj článek připojit.

Nezapomenutelné knihy

Když myslím na nezapomenutelné knihy, jsou to hlavně ty, které mám ráda. Sem samozřejmě patří celá série Harry potter, Mediátor, Vampýrská akademie, Eragon, Pán prstenů a spousta dalších. Mohla bych o nich vykládat donekonečna. O tom už určitě něco víte, pokud jste stálými čtenáři mého blogu. Častokrát se nechám unést, protože prostě ráda mluvím o knihách, které pro mě něco znamenají. Věřím, že to tak máte taky. Vášnivé debaty o tom, proč tu a tamtu sérii či knihu máte tak rádi.

Pak jsou tu ovšem také nezapomenutelné knihy, na které nemůžete zapomenout, protože vás tak strašně nakrkly, nebo vám přišly naprosto stupidní. Na mě například takový dojem udělaly první dva díly Upířích deníků. Dál jsem se totiž nedostala. Udělaly na mě takový dojem, že jsem dokonce ve svých recenzích zaveršovala. A já v nich neveršuju, nemám básnické střevo. Ostatně se na ty recenze můžete podívat sami. Zvláštní je, že zatímco Upíří deníky mi opravdu přišly navýsost stupidní, Tajný kruh a Temné vize mě zase tolik nedráždily a přišly mi více normální. Počítám, že prokletá bude jen ta její upíří série, co má tolik dílů, že už ani nevím, kde to končí.

Velké znechucení ve mně například vyvolala série Covenant, recenzi na první díl – Half-Blood – na blogu taky najdete. To bylo snad poprvé po dlouhé době, co jsem se u některé knihy tak strašně naštvala. Nejen na samotnou knihu, ale na autorku. Každý, kdo četl Vampýrskou akademii mi dá za pravdu, že víc okopírované to už být nemůže. Jindy bych nad tím možná mávla rukou, jenže autorka okopírovala mou oblíbenou upířinu, na to nezapomenu. Někteří recenzisti si dokonce dali tu práci a vyhledali si ve Vampýrské akademii jednotlivé rozhovory, které jsou slovo od slova přepsané v Half-Blood, jen se pozměnila jména. Tohle je plagiátorství. A ta ženská za to bere peníze, má naplánovaných nějakých 6 dílů a prý i v pokračování to dělá dál. Už si od ní žádnou další knihu nepřečtu a to jsem původně chtěla. Ani náhodou, zlodějka jedna prašivá. Copak si neumí vymyslet vlastní příběh? Hlavně poté, co jsem četla taky Chronicles of Nick, mi došlo, že vykradla i tuhle. Už nevěřím, že má v těch knihách vůbec něco původního. Možná se jednou hecnu a tu Covenantskou sérii dočtu, jen abych zjistila, jak moc velká potvora to je. Ale radši sáhnu po jiných knihách.

Stejně tak mi například spadly růžové brýle u série The Mortal Instruments. Clare patří mezi jedny z nejlepších spisovatelek young adult žánru, tedy alespoň jsem si to kdysi myslela. Ještě si pamatuju, jak jsem v roce 2010, o mém prvním létu v Americe, zblajzla původní trilogii v angličtině. Nosila jsem autorku na rukou a když ohlásila, že vyjde The Internal Devices, byla jsem nadšená. První díl nové série se mi ohromně líbil. Jenže pak Clare přišla s tím, že původní sérii prodlouží na šest dílů a že ještě plánuje další trilogii ze stejného světa. Do toho přišel druhý díl The Internal Devices i čtvrtý díl The Mortal Instruments, ani jeden jsem ještě nečetla. Možná si je jednou přečtu, ale až se ve mně uklidní rozbouřené hormony. Zjistila jsem totiž, co je Clare za potvoru. Vím, jak začínala… fanfikcí na Harryho Pottera, která byla u fanoušků velice oblíbená, jenže z 90% nebyla její. Vykradla totiž jiné autory a hlavně různé seriály. Navíc byla na lidi okolo sebe opravdu odporná a dokonce jsem na vlastní oči viděla, jak se pouštěla do některých recenzistů. Bylo tam toho mnohem víc a pokud to někoho bude zajímat, ráda mu to převyprávím (načetla jsem se toho totiž opravdu hodně). Hlavně mě to donutilo na autorku naprosto změnit názor. Nemůžu si být jistá, že její nové knihy jsou její původní, že tam nepřepsala jiné knihy, jiné hlášky, jestli to všechno, co jsem milovala, není ukradnuté. Nevěřím ji. A už vůbec se mi nelíbí to, že z jedné úspěšné série těží pomalu donekonečna. Přitom by mohla klidně začít psát úplně jinou sérii, z jiného světa, hloupá není a psát opravdu umí. Ale ona si radši zrecykluje jak příběh, tak postavy a do toho ještě nastrká plno dalších věcí a hlavně hraje na tu strunu, kterou jí plno čtenářů žere. A to včetně mě. Zklamala jsem se a nevím, kdy se k jejím knihám zase vrátím.

Kruci, nějak jsem se rozepsala. Takových knih, na které vážně nezapomenu, je víc. Už jsem toho přečetla poměrně dost a tím, že čtu i zahraniční blogy, vím o některých autorech víc věcí, než jiní. Někdy bych zase chtěla být ten obyčejný čtenář, co o jistých věcech a tahanicích nemá ani páru a může si prostě užívat příběh. Bez toho, abych musela uvažovat nad tím, jak se kdy která autorka k recenzistům zachovala. Ale protože jsem knižní bloger, tak nějak držím s ostatními blogery a pokud někomu někdo ublíží, jsem na jejich straně… a to i když je třeba neznám. Už jsem taková. Jsou to totiž právě oni, kdo mě přivádí na úžasné a stále nové knihy, tak proč s nimi nedržet.