Jarní dumání (8)

Týden se s týdnem sešel a máme tu poslední zastávku našeho Jarního dumání. Uteklo to jako voda, že? Anebo se to tak zdá jenom mně? Příští pondělí bych v tuto dobu měla být newyorském autobusovém nádraží Port Authority, které je přímo na Times Square. Vlastně bych v téhle chvíli nejspíš odjížděla směr kemp, který je z NY dvě hodiny jízdy. Ale zpátky k dumání. Chtěla bych poděkovat všem, kteří se do dumání zapojili svými příspěvky. Četla jsem každý z nich a někdy zanechala komentář. Zároveň chci poděkovat všem čtenářům, kteří se na naše myšlenky každý týden chodili dívat a sem tam také přidali svůj názor. Tohle diskutování mě na knižním světě baví nejvíc. Zajímá mě, jak se lidé dívají na jeden problém z různých pohledů. Takže ještě jednou díky a počkejte si na Zimní dumání… kdy jindy než na zimu 😀

Knihomolství

Myslím, že dnešní téma je nám všem něčím blízké. Přece jenom jsme komunita knižních blogerů a knižních milovníků v podobě našich čtenářů. Co si ovšem pod pojmem knihomolství představíte? Mě napadne dívka/chlapec se silnými černými brýlemi a nosem zabořeným do knihy nevnímajíc svět okolo. Řekla bych, že tahle představa mi byla vtloukána do hlavy v dětství a tak nějak se to se mnou vezlo dál. Ve zkratce řečeno, knihomolové vždycky byli – a nejspíš stále jsou – považováni za víceméně nespolečenská stvoření, kterým jsou knihy milejší než lidská společnost.

A to vážně není pravda. Tedy, usuzuji tak alespoň ze svého případu. Někdy jsem společenská až až, většina mých přátel by vám možná řekla, jak je z mých šílených nápadů někdy bolí hlava, jak rozjetá bývám u šipek a jukeboxu se songy Michala Davida či našeho oblíbeného songu Ak nie si moja, no a společenská hra Activity je pro některé hotové harakiri. A přitom mám TAK RÁDA knihy. Trošku nepoměr k všeobecní představě, co?

Myslím, že jste si už z mého webu dokázali vytvořit docela jasný obrázek o tom, jak moc mám knižní svět ráda a jak velkou součástí mého života je. Jistě se už nemusím opakovat s vyprávěním o tom, jak jsem začínala číst a jak to se mnou pokračovalo. Je až s podivem, že o něm bloguju teprve necelé dva roky, že? Dříve jsem se musela vyřádit jinak, chápete, abych na „stará kolena“ zasedla spíš k počítači a začala si své srdíčko vylévat do éteru. Každopádně jsem nejspíš jeden z největších knihomolů, jakého jste „potkali“.

Na GoodReads mám zatím nashromážděných něco okolo 650 přečtených knih a ještě to není všechno, protože se mi nějak nechtělo vyhledávat zpětně všechno, co jsem kdy četla a hodnotit to. Podle mého je knihomol každý, kdo miluje knihy a je jedno, jestli jich má doma hromadu, anebo si je půjčuje z knihovny. Pokud rád a často čte, je to knihomol. Poku si o svých oblíbených i neoblíbených knihách vášnivě povídá s ostatními, je to knihomol.

Pokud jde o žánry, mám jich ráda hodně. Sice v poslední době spíše čtu young adult či adult urban fantasy a paranormal romance, protože momentálně mám takové období, ale prošla jsem si i jinými žánry, včetně klasické beletrie či literatury faktu. Co se týče povinné četby, nemám slovo „povinná“ ráda.

Myslím, že na základní a střední škole dítě dokáže těžko pochopit, co kterým literárním dílem jeho autor myslel, a to i přesto, že můžete v hodinách knihy obsahově donekonečna rozebírat. A třeba knihy nepochopíte ani poté, co si ji přečtete, protože prostě nepocítíte k autorovi žádné pouto.

Samozřejmě chápu, proč povinná četba existuje a proč bychom některá díla vážně měli znát. Ale nemám ráda nucené čtení na sílu. Člověk by si měl přečíst to, co ho zajímá.

Jen jsem zvědavá, jak dlouho mi mé knihomolství vydrží, než se o slovo přihlásí ten správný dospělácký život s prací a rodinou. Vůbec jsem zěvdavá, jak dlouho mě bude tohle knižní blogování  držet.


Syki

Nejpohodlněji se cestuje na stránkách knih. A já cestuju velice ráda a často.

You may also like...

4 Responses

  1. e napsal:

    Ja som nenávidela „povinné“ čítanie! Mňa proste niektoré diela nebavili. Ak mi bolo predstavené nejaké dielo na hodine literatúry a zaujalo ma to, tak som si ho sama vyhľadala a prečítala…ale tiež chápem, že deti treba aspoň v škole nútiť trochu čítať, aby nesedeli stále len pred TV alebo PC a povedzme si úprimne, väčšina detí si obsah aj tak stiahne z netu, ale my sme mali takú prefíkanú učiteľku slovenčiny, že na jednom teste o Chráme matky Božej, čo sme mali ako povinné čítanie, nám v teste prečítala úryvok z knihy a my sme mali napísať, ako sa skončila tá situácia 8D a to vedeli len tí, čo knihu čítali 8D také učiteľky obdivujem 8D

    tiež si nepredstavujem knihomolku ako okuliarnatú bifľošku 8D každý, kto má rád knihy, zaujíma sa o ne a číta ich je pre mňa knihomol 8)
    pekný článok 8)
    e recently posted..V zajatí snov: Zatmenie (#2)My Profile

  2. Dani napsal:

    Tak já bývala největší knihomol na střední. Přišla jsem ze školy, pár hodin četla a pak se šla věnovat jiné zábavě. (Brýle nenosím.) Klasiky jsem četla právě v tomto období. Osobně si nemyslím, že by je dítě či mladý člověk nemohl pochopit, ale přece jen v tomhle období, pokud je do něčeho nucen, tak obvykla spíš do oné věci nemá chuť. Na tomhle věku navíc byla nejlepší ta fantazie a obrazotvornost, používala jsem ji i na klasiky, dnes už by to asi bylo malinko horší…
    Dani recently posted..Každodenní šálek čaje – deníčekMy Profile

  3. laurdes napsal:

    Doufejme, že ti to tvoje knihomolství vydrží co nejdéle 🙂 ..
    laurdes recently posted..Polibek pro AnnuMy Profile

  4. VeEee napsal:

    Já to zase prošvihla 😀 hanba mi 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CommentLuv badge

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..