RC review: Pořád mi pijou krev

Autor: Kimberly Pauley
České datum vydání: 16.6.2011
Knižní série: Pijou mi krev
Díl: druhý
Žánr: upíři
Nakladatel: ALPRESS

Česká anotace: S upířím klukem Georgem a nejlepší kamarádkou Serenou po boku se Mině zdá, že má celý život před sebou. Ale pak přijdou rodiče s tím, že se budou stěhovat. Někam do zapadlého městečka, kde škole vládnou usměvavé roztleskávačky a nabušení sportovci. Mina musí nahrát svou smrt a všechno opustit, včetně George a Sereny. Dokonce ani upírský kurz o změně podoby jí nezvedne náladu. Najednou se objeví Serena s novinkami, z nichž se Mině doslova zatočí hlava. Možná jí to s upírskými špičáky více sluší, ale vůbec to neznamená, že je její nový život méně komplikovaný.

Být upírem je dřina
První díl série se mi velice líbil. Sice šlo spíše o takovou legračné upířinu zaměřenou spíše na mladší publikum, ale mě prupovídky hlavní postavy přišly hodněkrát velice vtipné a prostě trefné. Stejně tak i způsob, jakým se snažila vypořádat se situací, v níž se ocitla. Pojetí upírů a upírského společenství je odlišné od toho, s nímž se obvykle setkáváme. Což je jenom dobře. Mít kopírák kopíráku už začíná být docela otrava.

Fakta a fikce

Zkuste si představit, jaké to je být teenager, který si musí vybrat mezi nesmrtelným životem s rodiči a smrtelným životem bez nich. Není to nic lehkého, obzvlášť pokud zvolíte možnost číslo jedna a ztratíte tak život, jaký jste měli.

Mina si zvolila nesmrtelnost a s tím přichází také její fingovaná smrt a stěhování se do úplně jiného místa. Přece jenom by sousedům mohlo být po X letech divné, že nikdo z jejich rodiny nestárne. Mohli by se tak začít pídit po tom, co jsou vůbec zač. A to Upírská rada rozhodně nechce.

Tak se Mina ocitne na místě, kde byste žádného upírá nečekali. Snaží se zapadnout mezi ostatní, přitom se nenechat strhnout na tu špatnou stranu Síly… tedy upírů. Nepomáhá ji ani odloučení od přítele Georga, který se zrovna v Brazílii sbližuje se svou rodinou.

Překlad

Kniha je přeložena svižně, vtipně, hrdinčiny prupovídky dokonale sednou do běžné mluvy dospívajících. Kolikrát jsem se u některých výrazů i zakřenila, protože mi přišly naprosto trefné.

Postřehy a pocity

Obě knihy série jsou primárně určené spíše mladšímu publiku, tedy alespoň já mám z nich takový pocit. Starší čtenáři by možná při některých scénách jen nevěřícně kroutili hlavou a brali celý příběh až příliš vážně.

První díl se mi ohromně líbil a přestože jsem starší, parádně jsem si hrdinčiny lapálie užila. S pokračováním to ovšem bylo o něco těžší. Pořád jsem měla pocit, že mi tam prostě něco nesedí, Mina sem tam řeší docela pitomosti a hlavně mi hodně chyběl George, na kterého jsem si prostě zvykla. No a když se z něj stal pořádný hezounek, doufala jsem v něco víc. Škoda.

Hodnocení

Tuto knihu bych doporučila spíše mladším čtenářům, kteří nebudou hloubat nad nějakou strašně důležitou zápletkou a prostě si užijí to, co před sebou mají. Mina je stále stejně vtipná, přátelská a ztřeštěná, jen se do všeho více zamotává. Knize dávám 3 hvězdičky, protože jde o příjemné počtení, u kterého nemusíte zase tolik zapojovat mozkové závity.

Pořád mi pijou krev si můžete objednat na stránce nakladatelství ALPRESS.

Chtěla bych touto cestou poděkovat nakladatelství ALPRESS za poskytnutý recenzní výtisk této knihy.