Podzimní dumání (1)

První příspěvek do tohoto meme, které jste si v prázdninové podobě velice oblíbili. Doufám, že se s námi podělíte o svůj názor.
Láska na první pohled
Nekonečné téma většiny romantických filmů a knih.

Řekněme si krátký příběh: Ona jde po ulici a neví, jak bude žít dál, protože právě přišla o práci a svého přítele vykopla z bytu, když ho přistihla s jinou. On je úspěšný milionář – ne, počkat, miliardář – a neví samou nudou, co dělat, protože uzavřel stý výhodný obchod na nákup kdovíčeho, a tak si pro změnu nevezme auto, ale jde se projít, aby si pročistil svou bohatou hlavu. Oba dva jsou velice pohlední.

Shodou okolností (čtěte: velice „promakaného“ scénáře) na sebe narazí. Oči se střetnou, oběma se zatají dech a BUM! Láska na první pohled. Od této chvíle už nebude nic stejné. Od této chvíle budou společnými silami bojovat proti nepřízni osudu, jen aby si konečně spočinuli v náručí a spokojený divák si nad tím jen blaženě povzdychl. A máme dokonalý – hlavně osvědčený – scénář.

Proč to? Inu, lidé mají rádi romantiku a šťastné konce. Já nejsem výjimkou. Ovšem na lásku na první pohled moc nevěřím. Nejde o lásku, jako spíš o normální přitažlivost, kdy si náš mozek společně s tělem řeknou „Jo, tak to by šlo…„, pak se nám hormony vzbouří a už to jede.

Ve filmech to dokážu překousnout, ale u knih mi to v poslední době začíná dost vadit. Necítím z toho totiž tu reálnost. Naprosto nelogické jsou vztahy, kdy se hlavní hrdinové znají sotva pět minut a už po sobě vzdychají, nebo se rovnou můžou samou láskou sežrat. A aby to nebyla nuda, musí překonávat nějaké překážky, které jejich lásce nepřejí.

Mnohem radši mám příběhy, kdy sice hrdinové přiznají, že se jim ten druhý líbí, ale jejich vztah se vyvíjí pomalu a normálně, vzájemně se poznávají a pak se do sebe konečně zamilují. To čekání na první polibek je potom správně drásající. A když k němu konečně dojde, máte z toho stokrát lepší pocit.

Podle mého názoru je láska na první pohled jenom mýtus, o kterém se v některých případech hezky čte, ve většině mi však jenom drásá nervy.

Syki

Nejpohodlněji se cestuje na stránkách knih. A já cestuju velice ráda a často.

Mohlo by se vám líbit...

4 komentáře

  1. Evk napsal:

    >Poslední dobou si říkám, jestli to není nějaký problém neporozumění dvou kultur. Možná je láska na první pohled nějaká americká záležitost, kterou jako Češi nemůžeme pochopit. Třena existuje jen v některých zeměpisných lokalitách a naše země je z ní vyloučená.

  2. Anonymous napsal:

    >Souhlasím s Evkou, možná to prostě bude odlišnost kultur. Vždyť většina romantických příběhů zasazených do prostředí USA nám téměř vnucuje fakt, že i tamní randění má přesně stanovená pravidla. Copak něco takového funguje u nás?

  3. Dayen napsal:

    >Syki, pochvala za výstižný a vcelku vtipný článok, úplne s tebou súhlasím.

    Aspoň viem, že nie som jediná, komu takéto správanie sa hlavných hrdinov brnká na nervy.

    Áno, viem (z vlastných skúseností :D)že občas padne vhod prečítať aj nejaké to 'veľdielo' s "'premakaným' scenárom".

    Lenže keď človek až príliš často natrafí na tento miliónkrát obohratý scenár, kedy život dievčaťa funguje normálne až kým sa neobjaví Pán Dokonalý, začína to byť všetko na jedno kopyto a hlavne – otravné.

    Potom pri niektorých scénkach (alebo, niekedy stačí aj anotácia) nezostáva nič iné, len s povzdychom pretočiť očami.

    That's it, good job 😉 Teším sa na ďalšie Podzimní dumání.
    Dayen

  4. MaiQa napsal:

    >Já bych asi moc nedivila, kdyby jsi se na těch Nesmrtelných vyřádila. 😀 Já kdybych na ně měla zpětně napsat recenzi, nebylo by to nic hezkého. No, hlavně když se vezme v potaz, že jsem ani nedočetla druhý díl. 🙂
    Naprosto s tebou souhlasím. I když je pravda, že já mám raději knihy, které končí špatně, ale hold někdy je potřeba se ujistit, že alespoň v knihách může nějaký ten Happy end být. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CommentLuv badge