>Knižní řetězovka (2)

>

S touhle úžasnou Knižní řetězovkou přišla Luu a plno ostatních blogerů se do ní zapojilo. Já jsem si řetězovku musela rozdělit do menších úseků, protože nejsem schopná na některé otázky odpovědět jasně, stručně a výstižně. Prostě se vykecávám 😀 Otázek je celkově 55, já si to rozdělím na 5 otázek/příspěvek, tudíž se můžete těšit dohromady na 11 příspěvků.

6. Máš čtečku e-knih?
Ne, ale už hodně dlouhou dobu o ní uvažuju. Nevím, po které značce a kdy vůbec sáhnu. V počítači sice knihy čtu, ale mám pořád takový pocit, že když si koupím čtečku eknih, bude to takové až moc „definitivní rozhodnutí“ V tom smyslu, že si klasické 3D knihy přestanu kupovat a přejdu na ebooky. I když to není tolik pravděpodobné, protože pro mě je pravá kniha taková, kterou můžu ručně listovat a cítím v rukou její váhu.

7. Preferuješ čtení jedné nebo vícero knih naráz?
Snažím se číst jednu, dvě, maximálně tři knihy naráz. Větší množství rozečtených knih prostě nemám ráda. A nerada nechávám nějakou knihu nedočtenou. I když mě třeba obsahově zase tolik nebere, říkám si, že si autor za svou práci zaslouží, abych knihu alespoň dočetla. Ano, existují dobré a ne zase tak dobré knihy, přesto si s knihou někdo dal práci.

8. Změnily se nějak tvoje čtecí návyky od doby, kdy jsi začala blogovat?
Ani ne. Vždycky jsem četla hodně, různé knižní žánry, vše, co mě svým obsahem dostatečně zaujalo. Na blogu spíše zveřejňuji recenze na young adult a adult knihy. Myslím, že klasických děl jsme si všichni do sytosti užili na základních i středních školách a necítím potřebu rozebírat, co tím snad autor chtěl říct, co to vůbec znamená a jaký dopad to mělo na společnost. Samozřejmě i já mám některá klasická díla ráda. Zrovna teď si třeba vybavím, že mě velice oslovily knihy Farma zvířat, Komu zvoní hrana, Černí baroni a Tankový prapor, Pýcha a předsudek, Hamlet, Sen noci svatojánské a vůbec cokoliv od Shakespeara (ať už to opravdu napsal nebo ne, jeho díla jsou má oblíbená) a spousta dalších. A popravdě už se mi dělá pomalu zle z každého, kdo tvrdí, že miluje Čapka a všechna jeho díla. Jako by snad slovíčko „Čapek“ byla nějaká mantra, která z vás udělá v očích lidí člověka na úrovni. Protože kdo by přece nemiloval Čapka? No, já z něj zrovna dvakrát odvázaná nejsem. Stejně tak třeba nejsem odvázaná z knihy Na západní frontě klid. Na takové knihy nejspíš nejsem stavěná, protože si pamatuju, že jsem měla po dočtení příběhu ještě týden doční můry.

9. Nejhorší kniha, kterou jsi tento rok četla?
Tak jelikož rok ještě není u konce, nemůžu říct, jaká kniha byla za celý rok nejhorší.

10. Oblíbená kniha, kterou jsi tento rok četla?
V podstatě stejná odpověď jako u bodu. Můžete se na nejhorší a nejlepší knihy podívat v mých měsíčních knihách měsíce.

Syki

Nejpohodlněji se cestuje na stránkách knih. A já cestuju velice ráda a často.

Mohlo by se vám líbit...

3 komentáře

  1. Evk napsal:

    >Pěkné. Odpověď u otázky 8 mě zaujala především. Je fakt, že výběr děl, co nám vnucují osnovy na školách by se měl aktualizovat, řekla bych, že množství lidí od četby odradí. Zrovna třeba seznam děl ke státní maturitě se mi vůbec nelíbí, proč by proboha měli všichni číst to samé… Já si k maturitě vybrala knihy, které mě zaujaly a jejich četba mě vesměs bavila. Třeba Remarque je jeden z mých oblíbených autorů, jenže problém je v tom, že se vesměs učí akorát o Na západní frontě klid, je sice supr, že je to svědectví o zvěrstvech války, ale některé scény nutí člověka vyklopit svačinu. Mám ráda třeba jeho Nebe nezná vyvolených nebo Tři kamarádi – jsou to nádherné knhy o lásce a v případě Tří kamarádů i o opravdovém přátelství. Člověk nemůže počítat se šťastným koncem, ale i tak tyhle knihy stojí za to, pamatuji si jejich obsah i po letech a pořád je mám ráda a dojímají mě. Pokud někdo hledá čtení na prázdniny a chce si odpočinout od fantasy hrdinů a středních škol (a podobných klišé YA), tak Nebe nezná vyvolených vřele doporučuji. Je to příběh o lásce odehrávající se po válce. Hlavními akterý jsou mladá dívka trpící tuberkulózou (Remarque o takových hrdinkách píše často) a automobilový závodník – oba se snaží žít "nadoraz".
    Od Čapka mám hrozně radá hru RUR, ta má skutečně perfentní konec, profláklá noetická trilogie mě naopak vůbec nezaujala… Je fakt, že Povětroň a Hordubal jsou oblíbenými témy akademiků zabývajících se teorii literatury, literární postupy v těchto dílech použité byly ve své době jedinečné, jenže běžný čtenář text takhle vědecky nepohlíží, takže nechápu, co ho na Čapkovi může bavit… Asi máš pravdu a jméno Čapek je mantra pseudointelektuálů, mě by nejvíc dostalo, kdyby mi někdo začal trvdit, jak se mu líbí Kulhavý poutník Josefa Čapka 🙂

  2. Syki napsal:

    >Páni, tohle je nejspíš nejdelší komentář, jaký mi kdy kdo na blog napsal 😀 Perfektní 🙂

    Školní osnovy jsou na můj vkus příliš těsné. Hlavně co se češtiny týče. Učitelé musí žáky naučit to, co budou potřebovat u maturit (pokud mluvíme o středních školách) a na ostatní opravdu dobré knihy se nedostane. Studenty tak už ve škole odradí od četby knih povinná četba. Samozřejmě chápu, že by studenti měli mít patřičný rozhled, ale pamatuju si výrazy utrpení na tvářích mých spolužáků. Já osobně jsem například nikdy neměla ráda ruské autory. Z větší části také proto, že je moje učitelka češtiny zbožňovala. A dup! Já jsem si je vytáhla u matury 😀 Vždycky jsem měla "štěstí".

    Souhlasím, Na západní frontě klid a Cesta zpátky jsou naprosto syrové knihy. Válka taková byla. Přestože zrovna tyto dvě knihy nemám ráda, rozhodně si myslím, že je Remarque napsal skvěle. Ve válce byl, o válce psal. Ale přiznávám se, že mě tyto dvě knihy odradily od jeho dalších děl. Od Čapka jsem toho taky dost přečetla. Neberu mu jeho intelekt a jeho um pro psané i mluvené slovo. Přesto jej neřadím mezi mé nej autory.

  3. Evk napsal:

    >:D njn, jsem někdy děsně ukecaná, tak se nezlob, že ti to tady zahlcuju…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CommentLuv badge